Satori Blog

Tentokrát věnuji povídání ženám, protože téma vášně v Úplňku je přesně téma právě pro nás. Zejména pokud jsme už jako malé holčičky byly vedené k tomu, abychom byly hodné, poslušné, dochvilné, spolehlivé, nekonfliktní, pečující…abychom nikoho nezklamaly, abychom všem vyhověly, abychom se příliš neprosazovaly a neprojevovaly (a už vůbec ne nahlas). My ženy dokážeme mnohé – potlačovat svoje vlastní přání a touhy, mlčet tam, kde máme mluvit, oblékat se tak, abychom nepřekvapily, neskákat druhým do řeči, tajit svoje pocity a schovávat emoce, stále se přizpůsobovat, stále se napomínat, hlídat a kontrolovat. Umíme i s tak zvanou pokorou a nekonečnou trpělivostí setrvávat v situacích, které nás ničí a které nám ubližují a ještě jsme na sebe pyšné. Luna září ve znamení ohnivého Střelce, který miluje daleké cesty a poznávání všeho druhu. Střelecká energie je energie pohybu vpřed. A je jedno, jestli ji vztahujeme fyzicky ke kyčlím a k bokům a nebo k našemu životu. Nic vás nenastart

  …napsala jsem svojí letité kamarádce, když jsem jí popisovala svoje převratné životní kotrmelce. Kdysi jsme spolu prožily spoustu věcí, měly spolu hodně debat a zážitků a také období, kdy jsme si od sebe potřebovaly odpočinout. Jak už to tak v kamarádství bývá.   Co jiného vám přinese hloubku prožitku, jiný úhel pohledu, změnu vašich názorů a postojů…než pořádný průšvih. Když padáte dolů a marně se snažíte zachytit něčeho pevného. Čas, který kráčí stále dopředu (to jenom my si ho občas přetáčíme dozadu) nás vede s sebou. Nelze zůstat na jednom místě, i když si to někdy vroucně přejeme. A tím nemyslím pouze fyzický rozměr našeho života. Nikdy nejsme dost dobře připraveni na změny ve svém životě. Střet s neúprosnou realitou je někdy k zoufání.                  Teprve když projdeme obdobím samoty, fází vzteku, zlosti, trucování, obviňování a sebeobviňování, objevíme nový rozměr svého života, o kterém jsme zatím vůbec neměli tušení. Objevíme také svoji odvahu přijmout

Žena vždy ztělesňuje Lunu i s jejími rytmy, proto by žena měla žít v co nejtěsnějším vztahu a v co největší pravdě se svým tělem. Rozumová bádání, intelektuální debaty, potřeby třídit a hodnotit náleží mužské energii. Žena především cítí a vnímá a to díky svému přirozenému napojení na svůj vnitřní rytmus, emocionální vlny a procesy. A toto se může odehrát pouze na tělesné rovině.  Někdy se potřebujeme ztišit, někdy tančit, někdy vnímat pocity v těle a někdy jít do  hluboké minulosti. Někdy potřebujeme být smutné a uvolnit pláč pro vyplavení všech hořkostí a zklamání nejenom nás samotných, ale všech našich předešlých ženských pokolení…protože Luna také symbolizuje propojení s našimi předky.   Zprostředkovává nám emoční a citovou provázanost minulosti a současnosti, není nic, co bychom tak silně emočně neprožívaly, pokud už kdysi dávno něco velmi podobného neprošlo naším citovým a emočním životem a z nějakého důvodu toto nebylo dokončeno, pochopeno a přijato.  Luna symbolizuj

Je jedno, jestli má lekce jógy takový či jiný název. Jestli je to jóga toho či onoho lektora. Nezapomeňte, že je to především vaše jóga. Pokud si připomeneme, že jóga není o dokonalosti pozic, ukázkové pránájámě a v sedu nehybné meditaci, pak se nám otvírá možnost prožít svoji jógu jako cestu k větší citlivosti při vnímání svého těla, pocitů i myšlenek. Přicházíme na lekce často s obavami, jestli zvládneme tu či onu pozici, jestli nebudeme příliš neohrabaní, divní, hluční, neduchovní a vyčnívající. A jóga má přitom pro nás krásnou nabídku – dokáže vytvořit prostor, abychom se konečně mohli setkat sami se sebou.   Každá ásana je nejenom fyzickou pozicí těla, ale také jistou emoční a psychickou záležitostí. Je dobré vypozorovat, jak k ní přistupujeme, jak nás motivuje a jak se v ní cítíme. Nejde o nic jiného, než změněnou polohu těla, možná poprvé v životě máme takto nohy a takto ruce, zvláštně se nám dýchá a cítíme se divně. Tady vůbec nejde o dokonalost. Jde o prožitek.

Čím více cestuji, tím více se ráda vracím domů. Dokonce si myslím, že cestování je pro mě skvělý způsob, abych si znovu připomněla, jak si mám vážit toho, co mám a místa, kde žiju a kde je mi dobře. Ve svojí přirozenosti. Těšila jsem se na dnešní ráno, kdy jsem brzy vstala a vydala se do lesa. Opět bosky a potichu, opět doplnit svoji základní životní energii a sjednotit se sama se sebou. Tráva byla sametová a rosa mi omývala chodidla, vzrostlé kopřivy ošlehaly moje lýtka a probouzející se slunce mělo už teď brzy ráno velkou sílu. Nasávala jsem klid, ticho a obrázky známé krajiny a vracela se po náročném cestování zpátky k sobě. Není krásnější způsob jak si naprosto přirozeně vyladit svojí první čakru, jak se vrátit do svojí osobní síly a pohody, než být a žít tam, kde je nám to blízké, kde to má pro nás stále stejně okouzlující a homeopaticky léčivé vibrace. Nejenom tělo si totiž pamatuje. Naše prožitky, vzpomínky a rituály mají velkou sílu, ze které můžeme stále če

Jsou území, na která bychom měli vstupovat s úctou a respektem. Tak jako mi přijde zvláštní, když ženy vstupují po zápase do pánských fotbalových šaten, aby pak kritizovaly muže za jejich způsob zábavy a vyjadřování, stejně tak zpozorním, když se muž vyjadřuje k ženskosti, k poslání ženy, k ženské energii a ženskému principu. Muž, který školí ženy v jejich ženskosti je velmi zvláštní úkaz a už proto, že s velkou sebedůvěrou hovoří o tématech, o kterých nemá ani ponětí. Ano, jsou ženy, které těmto mužům rády naslouchají, protože jsou celý život zvyklé jednat podle názorů a představ mužů. Muži hovořící o ženskosti a o poslání ženy mají jeden velký problém a to je jejich zásadní nedůvěra v ženskou citlivost, jemnost, tajemnost a nevyzpytatelnost. Jako muž si rád „věci“ definuje a rád poučuje druhé. Typicky mužské. Problém s jeho vlastním ženstvím a nedůvěra v to, co ono ženství po něm vlastně chce, ho vede k potřebě ženám říkat, jaké by měly být a jak by se měly chovat a

Spoustu roků jsem byla přesvědčená o tom, že se věci dějí tak, že mi je někdo dělá naschvál. Musela jsem projít dlouhou cestu, klopýtajíce přes svoje žlučníkové kameny, abych pochopila, že si je plánuji sama. Tedy na velmi hluboké úrovni nevědomí, říká se tomu duše. Transformace začíná, když milujete jih a vydáte se na sever. První lekce přišla okamžitě a absolvovala jsem ji v noci v severním Walesu, promrzlá a totálně promočená. Slibovaný krásný a veliký pokoj s velikým topením a velkou koupelnou, na který jsme se těšili a který jsme si zaplatili, už prostě nebyl. Dostala ho jiná rodina a nám byla přidělená maličká místnůstka, kde onu noc fungovala pouze studená voda, dovnitř foukal velikým oknem ledový vítr a místo výhledu na moře jsme obdrželi výhled do koupelny. To je situace, která naprosto startuje emoce, takže nastartovala i moje. Začala jsem jednat. Velkou výhodou mého emočního rozrušení bylo to, že jsem anglicky telefonovala a jednala naprosto plynule a v pohodě