Trochu světla do tmy


Pomalu se s námi loučí listopad a byl to energeticky velmi náročný měsíc. Myslím, že spousta z nás zaznamenala jeho hloubku ve všech oblastech, kde jsme se často potřebovali vrátit sami k sobě a ujasnit si svoje záměry a cíle, očistit to, co mělo být očištěno a uvolněno.
Mohlo jít a často šlo o vztahové záležitosti a tím nemyslím jenom vztahy k druhým lidem, ale především vztah k nám samotným.
Tam kde jsme příliš spěchali a byli příliš urputní, tam přišel blok a to v jakékoliv podobě, aby nás upozornil, že máme zpomalit, vrátit se zpátky a znovu to projít tam, kde jsme si mysleli, že už máme splněno.
I o tom byla spousta energie retrográdních planet.
Sama jsem v radostném odhodlání šlápla pravou nohou na plyn tak důrazně, až jsem si zablokovala pravou kyčel. Ještě stále couvající Merkur zvedl prst. Jak symbolické J.
A tak se s pokorou vracím k tomu, že je důležité nyní neřešit všechno kolem sebe, ale věnovat se s láskou a úctou především sama sobě.
Více si naslouchejme a nebojme se tmy.
Ať je to tma, která na nás padne v pošmourném dni a nebo od čtvrté hodiny odpolední, ale i tma, která nás zahalí do smutku, pochybování všeho druhu a přináší zvláštní pocit všeobecné stagnace.
Užívejme tepla a klidu domova, obklopme se světly v krbech a v lampičkách, nechejme tmu promluvit.
Jako malá jsem milovala černou hodinku. Kdy jsme s babičkou zhasly všechna světla a v černé tmě jsme si povídaly o všem, co nás zrovna napadlo. A když byla doma tma, pak jsme u okna pozorovaly noční ruch ulice a otvíraly spolu dávná tajemství a záhady života jedné malé holky a jedné moudré ženy.
Moc ráda na to vzpomínám.

V této náročné době pečujme o svoji energii a o svoje příští plány, ale dopřejme jim dostatek klidu a ticha, aby mohly ve svém zárodku nabrat sílu a svůj směr.
Je dobré se více uzemnit a napojit na rytmus a dech naší Země. Meditace a rozjímání nás opět vrací k nám samotným, učí nás sami sobě naslouchat a učí nás důvěře, nechávat věci plynout.
Objevila jsem kouzlo očistných koupelí v epsomské soli a tak velmi doporučuji.
Stejně tak opustit i to, co nám ubíralo radost a energii a nechat chvíli všechno jen tak být.
Počkat si na okamžik, kdy zapálíme na adventním věnci první svíčku a pomalu tak uvítáme první záblesk světla, na který čekáme.
Ale díky tmě, kterou nyní prožíváme, můžeme pak do světla vstoupit očištění, odpočinutí a s novými vizemi a plány, které měly dostatek prostoru a klidu pro svoje zrození.








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O odpuštění

Léto je čas radosti

Varanásí potřetí