Satori Blog

První jarní víkend na chatě a my všichni nadšení z jarního sluníčka a krásné modré oblohy.  "Je jaro a teď už to všechno pojede“, řekla jsem nahlas, protože jsem zapomněla, že toto ve mně říká můj nedočkavý a splašený Beran, kterému v astromedicíně náleží oblast hlavy. Rozum, myšlenky, smysly…první v řadě, nadšení, netrpělivost, přehánění. Takže dva dny na zahradě, kdy jsem si užívala teplého počasí a ukazovala jsem svému muži, jak se správně uzemnit. Naboso jsem běhala po louce a hrabala trávu, krátké tričko a samozřejmě když máme to jaro, čerpáme sílu přírody. Takže jsem si v tom tričku lehla na zem a kochala se zemitým propojením, vůní hlíny a koukala na mraky. Prostě jarní idylka. „A taky musíme posílit jatérka a pročistit se“, říkala jsem a vykopávala malé kořínky pampelišek. Omyla a blaženě chroupala. Večer jsem ještě udělala rituál pro Hekaté, moji oblíbenou bohyni. Ta, která vládne temnotě – bylo Novoluní. Trošku zmožená celodenní prací na zahradě, ale se skvělým pocitem

Aktuální astrologická konstelace: Chiron a Vesta v konjunkci s Jupiterem v ohnivé energii bojovníka Berana Tak velmi studujeme různé aspekty, vědy (i pavědy), až zapomeneme žít svůj vlastní život. Myslím vědomě, otevřeně, citlivě a zvědavě. Pátráme po příčinách, proč se nám nedaří, rozebíráme a diskutujeme, ptáme se druhých. Radíme se, přemýšlíme (a to je docela problém snažit se vyřešit emoční záležitosti prostřednictvím rozumu). Když budeme pozorní, když odložíme všechny filozofie, vědy (i pavědy), zůstane nám jenom přítomnost. A není náhoda, že zahlédneme svoje vlastní astrologické konstelace tak živě a autenticky, až se lekneme. A tak nám tato důležitá aktuální konstelace připomíná naše dávná emoční a vztahová zranění, místo, kde jsme opustili sami sebe, příběhy, které jsme už raději zapomněli a které se táhnou věky věků naším rodem jako červená nit. Právě teď se s nimi můžeme opět setkat, abychom je znovu otevřeli a vyléčili. V ohnivé energii Berana může jít o prudkou a přímou re

Předjaří je krásné a nadějné období, ale také náročné. Už není zima a ještě není jaro. Je to takové něco mezi nocí a dnem, mezi výdechem a nádechem, mezi umíráním a vzkříšením. Dlouhá zima nás vyčerpala, chybělo sluníčko a teplo, utratili jsme spoustu energie za naději, že bude lépe. Je třeba se vyladit a posílit na nejdelší tmu před svítáním. Skvělý čas na očistu a třídění toho, co s námi půjde dál a co zůstane za námi. Podporujeme svoje těla, dodáváme jim vitamíny, očišťujeme je, praktikujeme půsty a odpočíváme. Chodíme do přírody a pozorujeme, jak se probouzí. Už to je samo o sobě povzbuzující a velmi příjemné. Příchodem Saturna do znamení Ryb ztrácíme svoje iluze a hluboké propojení. Je dobré si připomenout, že zlo je vždycky hlasité, hrubé a neotesané. Protože i zlo má svoje vlastní strachy a snaží se je překřičet. Buďme občas sami. I se svým strachem a se svými úzkostmi. Ve svém útulném soukromí, v meditaci a rozjímání, co by, kdyby. Když se ztišíme, zaslechneme svůj vnitřní t

Často si vzpomenu na starého pana Inda, který mě rikšou vezl k chrámu bohyně Durgy a jen tak jsme si povídali. Ptala jsem se, jestli je Durga zlá a on mi řekl: „Když ji budeš mít ráda, bude to OK.“ Už tolikrát jsem si tu větu a ono setkání promítla a právě ve chvíli, kdy jsem měla potřebu něco a nebo někoho odmítnout. Aniž bych tušila, že odmítám kus sebe samotné. Bojíme se stínů a bojíme se nejvíce svých vlastních stínů. A čím víc se bojíme, tím více je odmítáme. Nechceme slyšet jiný názor, nechceme přemýšlet nad něčím, co nás rozhodilo a nebo přivedlo k velkým emocím. Nechceme se nechat rozrušit, probudit.   Máme raději ono příjemné a hypnotické dobro, medové duchovno, osvícené a nasvícené. Dávno jsem si všimla, že moudrost hledáme ve složitých spisech a filozofických knihách někoho jiného. Hodiny posloucháme vzletná slova intelektuálně poskládaná do něčeho zajímavého a rádoby moudrého, abychom druhý den nevěděli, o čem to vlastně bylo. A přitom je to tak jednoduché. Ta největší mo