Satori Blog

Dnes je velmi moderní říkat, že všechno je jenom v naší hlavě. V hlavě jsou naše nepodařené vztahy, naše neuskutečněné touhy, naše přání, naše bolavé koleno a rozkolísaná hladina cholesterolu v krvi. Tak když už víme, kde to máme, proč s tím něco neuděláme? A co když to nemáme v hlavě, ale úplně někde jinde? Možná tam, kde právě myslíte a to by bylo obzvláště osvobozující J a možná hledáte jiné energeticky významné a esotericky erudované místo, odkud se odpíchnout. Pravdou je, že všechno, co nás potkalo a všechno, co prožíváme je pomyslným můstkem k tomu, abychom přehodnotili cestu, po které už roky nevědomě kráčíme.    Možná potřebujeme projít slzavým údolím, nocí, která se nám zdá nekonečná a dlouho tmavá a studená, možná potřebujeme prožít občas samotu a období zoufání a doufání. Možná potřebujeme ujít kus cesty i s naším bolavým kolenem a varujícím rozborem krevního obrazu. To jsou chvíle, které nás burcují, které nás vrací z nekonečného světa radosti, oslav

Nejvíce právě o Vánocích si uvědomím, že všechny zázraky, na které jsme čekali, se už staly. A že všechny dárečky, které jsme si přáli, jsme už dostali. První radost z rozsvíceného stromečku, předlouhé těšení se, pečlivá výroba dárečků pro maminky a babičky, první kočárek pro panenky, předlouhá a napínavá noc než přijde Ježíšek. Spousta sněhu, sáňkování za svitu pouličních lamp, uhelné prázdniny a bruslení na hřišti u našeho domu. Nejvíce o Vánocích si připomenu, jak roky letí a jak se všechno mění. Vzpomínám na spoustu pohlednic, které jsme posílali a které jsme dostávali a pak si je vystavovali v kuchyni u adventního věnce. Vzpomínám na varhanní koncerty v chrámu sv.Barbory a na rodinné procházky mrazivým městem. Vzpomínám na tajemné balíčky, které přišly poštou a nesměly se předem rozbalit, na s láskou napečené podvodníky mojí babičky. Nejvíce o Vánocích cítím smutek, že si nebudeme na Štědrý den telefonovat s těmi, kteří už odešli. Že už nenavštívíme ty, které jsme t

Moje láska ke kamenům se zrodila už hodně dávno. Můj pradědeček byl horník, dědeček byl důlní inženýr a jeho sbírka nádherných ametystů provázela celé moje dětství. Ve škole nás učili, že kameny jsou mrtvé, ale život mě zase naučil, že i kameny mohou být osobnosti. Mají svoje vyzařování, svoje vibrace. Každý kámen je specifický svým tvarem, svým lomem, svým nalezištěm, obsahem minerálů a svojí barvou. Každý kámen nám něco sděluje a my si ho pořizujeme, protože ho chceme mít ho u sebe, obdivovat, pravidelně čistit a rádi se k němu vracet. Naše životní období jsou různorodá, někdy je to téma zkoušek a nových úkolů, někdy potřeba se vyladit a napojit na klid a mír v duši. Jóga mě přivedla k novému poznání, že všechno souvisí se vším a že různé jógové pozice, stejně jako kameny mají svoji energii a svoje vibrace. I kameny mají důležité místo při praktikování jógy, při relaxaci a meditaci. Přináší nám zklidnění, možnost naladit se na svoje tělo, svoje pocity a emoce. Kameny

Odloučeni od svého těla vrháme se s touhou po spáse a poznání do roviny intelektu. Čteme, zkoumáme, posloucháme a roubujeme cizí pravdy do svého života. Ptáme se, jak máme žít, jíst, oblékat se a radovat. Zajímavé teorie a pravdivé pravdy nasazujeme do svého životního příběhu a stáváme se hrdými nositeli. Nevnímáme svoje tělo, svoji energii a svoje touhy. Jsou zajímavější možnosti, jak změnit svůj život, jak se inspirovat, jenom to tělo je často tak trochu na obtíž. Tančíme v cizím rytmu, lovíme v neznámých vodách a přizpůsobujeme se tomu, co by mohlo být už konečně ono. A tak si naše tělo žije svůj vlastní život, protože my jsme se odpojili. Volá o pozornost, bolí, mění se, je citlivé, připadá nám cizí. Nejlepší možností je ho umlčet. Jídlem, léky, zážitky, přežvýkanými duchovními pravdami. Stačí jenom polknout. Tělu se nenaslouchá, tělo se sekýruje. Dietami, přejídáním, dokazováním (si), přiškrcením v tom správném oblečení a zejména přehlížením toho, kdo oprav

Kdo se ponižuje, bývá povýšen Život je těžký Vztahy nefungují Základem rodinné pohody jsou teplé večeře Moc se neraduj Emoce se neukazují O problémech se nemluví Pravda je nebezpečná Peníze nerostou na stromě Muž je hlavou rodiny a žena krkem, který hlavou otáčí Co se doma uvaří, to se doma sní Muži jsou… Ženy musí… A na jakých pravdách jste vyrostli vy? A jaké rodinné pravdy dosud nesete a předáváte svým dětem? Jak velkou věrnost svému rodu projevujete tím, že svým osudem ctíte život předešlých generací i v jejich smutku a problémech? A proč potřebujete souhlas k tomu, žít svůj život a své vztahy podle svých vlastních životních zkušeností na základech zdravé sebelásky? Naši rodiče nám nabídli svoje životní postoje a předali mnoho rodinných poselství. A všechna tato poselství formují naše vztahy a utváří sociální pole, ve kterém se pohybujeme a ve kterém žijeme. Vztahy k partnerům, ale i vztahy k jiným lidem velmi ovlivňují to, jaký vztah máme my sami k sobě.

Vibrace slova, zvuků, ale i myšlenek tvoří energii našeho bytí. Z tohoto středu vycházíme, na něj se ladíme a z něj také tvoříme. Mluvíme o znečištění vzduchu, vody a země, ale zvukovému smogu nevěnujeme téměř žádnou pozornost. Hluk velkého města, zbytečné hovory často o nepodstatných věcech, telefonování, hlasitá hudba jako kulisa…to všechno jsou vibrace, které už ani nevnímáme, ale přesto nás velmi ovlivňují. Velký hluk vede ke zvýšení krevního tlaku, k vnitřnímu napětí a nervozitě. Ladíme se na něj tak, že podvědomě zrychlujeme, jsme více aktivní a máme problémy se zklidněním a se spánkem. Naše vnitřní vibrace potřebují rezonovat v harmonii, potřebují napojení na takový rytmus, se kterým mohou přirozeně splynout a dopřát tělu a mysli klidné a vyrovnané žití a bytí. Jsou věci, které ve svém životě neovlivníme, ale jsou věci, které pro sebe udělat můžeme. Ztišit okolní zvuk, méně mluvit a více dýchat, užívat si místa, která mají v sobě ještě stále příjemné vibrační ladě