Satori Blog

To je den, kdy se vzbudíte a cítíte, že vám něco chybí, že něco potřebujete, ale nevíte co. Cítíte se prázdní, smutní, opomenutí a zapomenutí. Taky jsem měla takový den a potřebovala jsem zahřát a obejmout. Už znám ten pocit, kdy hladoví duše a my omylem konejšíme tělo oříškovou čokoládou a nebo dvojitou porcí hranolků. Napsala jsem svojí milé kamarádce a vyměnily jsme si pár mailů. Byla skvělá, ale ve svojí přízemní náladě jsem ji nemohla potkat, i když mě potěšilo všechno, co napsala. Hlad a neklid přetrvával. Bloumala jsem bytem a hned přispěchal rozum, aby mi poradil, co všechno mám udělat, komu zavolat, komu vynadat….  Tak to jsem tentokrát neudělala.    A jak ta šeď padala a padala, rozhodla jsem se, že budu praktická. Zajdu s balíčkem na poštu a nakoupím v supermarketu. Poslala jsem balíček a zastavila se v knihkupectví, abych se podívala, co je nového. A samozřejmě nelze minout duchovní literaturu, jógovou literaturu, regál s psychologií, osobním rozvojem a

Už odpradávna se lidé potkávají, aby si vyprávěli příběhy. Mám velmi ráda lidské příběhy a také povídání nad osobním horoskopem a astrologické semináře. Tolik krásné energie se uvolní, tolik symboliky námi vibruje a oslovuje nás tak velmi hluboko a přitom tak nezachytitelně a nepopsatelně. Při setkání s Chironem se přesunujeme na astrální pláň, kde se odehrávají věci naprosto jinak, než jsme zvyklí a kde se není čeho zachytit a co si ověřit. Existuje fyzický svět, ale existuje také skrytý svět energií, ve kterém už všechno podstatné proběhlo. Fyzický svět náš svět energetický pouze následuje. Hlas rozumu nás vede, protože je dobře slyšet a my jsme zvyklí jít cestou logiky a cestou příčin a následků. Jsme velmi vzdělaní a stále se vzděláváme, logicky označujeme, argumentujeme, intelektuálně rozebíráme, ale v oblasti vnitřních pocitů a hlubokých emocí jsme často naprosto ztracení.   Hlas Duše opomíjíme, je velmi tichý a taky nás nikdo neučil svojí Duši naslouchat. Možn

Je teď taková zvláštní doba, kdy je prý dobré nemít ego. Tedy mít ho a nemít.  Nejlépe ho někam schovat, založit, odstřihnout. Naše ego je jako malý nevychovaný chlapeček, který udělá ostudu všude tam, kam přijde a my jsme jeho rodiče, kterým velmi záleží na tom, co si kdo o nás pomyslí. A tak toho věčně špinavého, usmrkaného a divokého chlapečka někam schováváme.  Zejména pokud se chystáme do vybrané společnosti, kde mít s sebou ego je opravdu nevhodné. A tak ho necháme v šatně, nebo u ochotné sousedky a nebo v týdenní školce. Nepřetržitý provoz zatím nefunguje. Je tam jedno ego vedle druhého a různě se tam překřikují, naříkají, obviňují, povalují, mluví sprostě a dokonce i nahlas říkají, co si opravdu myslí. Vůbec jim nezáleží na tom, jak vypadají a jak na druhé působí. Jestli někoho pohoršují a nebo dokonce rozzlobí. Ego prostě odložíme a už se nestaráme. Je to skvělé být bez ega, je to tak lehké, pohodlné a odlehčené a zejména žádané. A já říkávám - vezměte svo

Kdysi jsem odjela do Indie v období svojí životní krize, kdy se všechno sypalo a drolilo a já neuměla jít dál. Jenom jsem věděla, že mám ráda jógu, že jóga patří do Indie a že mám spoustu volného času. Indie mě zpočátku přivítala rozpačitě. Sice mi něco nabídla, ale ponořená do svého osobního neštěstí jsem neviděla, neslyšela, neprožívala. Trvala jsem na svém, že život je nespravedlivý. Někde už jsem psala o svém indickém onemocnění a ztrátě kontroly nad vším. To byl zlomový bod, který se mnou zaklepal, abych si uvědomila, že mám možnost začít jinde a jinak. A Indie svoji nabídku zopakovala a já tentokrát přijala. Díky svému prvnímu indickému pobytu jsem objevila spoustu věcí o svém životě, o svém nastavení a o tom, že existuje i jiný svět než ten můj limitovaný a důvěrně známý. I přesto jsem si nechala pár svých důležitých zvyků a návyků a držela jsem se jich jako klíště. Přece jenom není možné se dát tak úplně všanc a taky jsem si v tu chvíli neuvědomila, že všechno je

Dnešní den je jako stvořený pro hledání harmonie a příjemného vyladění. Váhy jako symbol vztahů a rovnováhy mezi ženským a mužským principem. Když jsem v Indii, ráda pozoruji dvojice zamilovaných. Setkávají se pro chvilky, které mohou spolu trávit a více se poznat, protože našli v sobě zalíbení. Často někde stranou a tiše si povídají. Jejich křehké vztahy se mi líbí, je v tom tajemství a touha být spolu, ale příliš to neuspěchat a neprezentovat na veřejnosti. Jak Indie káže. Indie žije tradicí a vždy jsem obdivovala a stále obdivuji, jak velký důraz kladou Indové na rodinu.   Kdysi dávno při svém prvním indickém pobytu jsem se pozastavila nad tím, že jsem potkávala indické ženy, které se na mě jen tak usmívaly. A protože jsem vyšla z naší západní společnosti, kde se důvěra ženy v ženu příliš nenosí, velmi mě to překvapilo a samozřejmě ovlivněná svými dřívějšími zkušenostmi jsem si zprvu myslela, že se mi ty ženy vysmívají. A pak jsem se koukla na sebe, jestli nejsem třeba

Když jsem se šla rozloučit do svého oblíbeného chrámečku, měli sanitární den.  Bohové byli zamčení v domečcích, všude byl pracovní nepořádek, rozhozené barvy a svícny v procesu čištění.  Tak mi to přišlo hezky názorné, jak k nám neustále promlouvá okolní svět, jak stačí vnímat a pozorovat. I pro nás je důležité dopřát si svůj soukromý sanitární den. Všechno poskládat na hromadu, začít třídit a to prošlé a zbytečné nemilosrdně vyhodit. Když mají Bohové sanitární den, je to skvělá příležitost, jak se bez nich obejít. A tím nemyslím jenom Bohy přebývající v domečcích, ale i Bohy, na které ve svém životě příliš spoléháme a na které se často obracíme a žádáme je o radu, o podporu a požehnání. Mohou to být naši přátelé, rodiče, náš učitel, partner a nebo šéf. A pak často opomíjíme svoje vlastní názory a bojíme se převzít zodpovědnost za svoje vlastní rozhodnutí. Je to všechno proces. A je důležité naučit se ve svém životě překonávat strachy a obavy a nemít vedle sebe občas nikoho, kdo