Satori Blog

nakolik žijeme v realitě a praktické přítomnosti a nakolik ve svých snech a iluzích. Brzy ráno mě probudila pod okny hádka dvou mužů. Jeden druhému vyčítal, že byli přece domluveni a že tam na něj tak dlouho čekal a on ho tam nechal čekat a ani mu nezavolal a určitě někde seděl a popíjel. Napadený muž se bránil slovy – že no a co, že on má právo…. Žijeme v době, kdy téměř každý vehementně prosazuje svoje právo: na svobodu, na chaos, na nedodržení slibu, na odmítání zodpovědnosti, na revoltu, na neuvěřitelné nápady, na bezohlednost. V dnešním Úplňku stojí proti sobě – svět představ, emocí, pocitů a svět reality. Vše co konáme, nás vede k zodpovědnosti za to, co prezentujeme. Vše co konáme, vždy vychází z toho, jak se cítíme. Pokud bychom všichni jen tak posílali do světa svoje vnitřní pnutí, svoje komplexy, svoje emoce, svoje v afektu vyslovená přání, svoje revolty a fantazie, brzy bychom se v moři všech společných nevědomí utopili....

Seděla na břehu moře a pozorovala vlny, které vypadaly hrozivě a bouchaly o písečnou pláž. Vítr byl divoký a točil se nad zemí. Vířil písek, který měla za chvilku všude. Na dece, v tašce, ve vlasech i v puse. Na pláži bylo skoro prázdno. Moře ji kolébalo, milovala ho v jakékoliv podobě. I v této divoké a nezkrotné, kdy ukazovalo svoji sílu a nevyzpytatelnost. Seděla už asi hodinu na pískem pokryté dece, vedle sebe položila zlomený slunečník, který nezvládl nápor silného větru. Přemýšlela, jestli odejít, ale fascinoval jí pohled na rozbouřené moře a užívala si jeho rytmus, který uklidňuje a zve duši k důvěrnému rozhovoru. Sluneční brýle se pokryly vrstvou smíchanou z písku a tříštivé mořské pěny, takže za chvilku viděla jenom rozmazané šmouhy. Cítila sílu už skoro poledního slunce, ale nechtělo se jí mazat opalovací krém na lepkavé tělo a tak svému tělu důvěřovala, že si pamatuje sluneční paprsky a nespálí se. Kousek od ní si rozložila ...

Spousta mužů n a pláži, zaujali mě dva. Jeden je plavčík, který každé ráno cvičí jógu. Moc toho nenamluví, ale je to chlapík středního věku s příjemnou mužskou aurou, takže má kolem sebe pořád kluky v pubertě. Pomáhají mu s pláží a s hlídáním moře, on je za to učí cvičit, posilovat, plavat v moři a každý den mezi ně rozdělí veliký červený meloun. Kluci jsou za ním jako diví. A pak je tady tatínek se synem. Oba stejné čepice, stejná trika, stejnou postavu. A oba stejně osamocení. Jenom o tom neví. Tatínek se nikdy neusměje, s klukem si nepovídá, nepovzbuzuje, nepředává...a když kluka porazí vlna v moři, dostane od táty ještě lepáka. Leží vedle sebe na osuškách, žádný kontakt, žádná radost, žádné sdílení. Každý den je stejný. Dneska stáli vedle sebe na okraji moře a říkám svému muži, jak tam stojí spolu a přitom tak sami. A jak je to smutné, mít takového smutného tátu, který měl asi taky svého smutného tátu. Od koho jiného by získal představu o tom, jak vypadá a jak se chová...

Mám ráda chvilky ztišení. Taky občas sedím na meditačním polštářku, zavřu oči a nechávám všechno plynout a jenom pozoruji a dýchám. Ale moje meditace mají spoustu podob. Ráda medituji, když vařím, když tvořím něco hezkého, když fotím, dokonce i když uklízím, když pozoruji západ slunce a jeho stíny ve svém pokoji. Mojí láskou je meditace chůzí a naboso. Moc ráda chodím do přírody a zejména do lesa. Když jsem si poprvé zula boty a vkročila do lesa, otevřel se mi krásný prostor nových poznání. Určitě máte někde v přírodě oblíbené místo, kde můžete být sami, kam se rádi vracíte a kde je vám hezky. Před meditací chůzí doporučuji nejenom zout boty, ale také se na chvilku zastavit. Zkuste procítit svoje bosá chodidla, která se seznamují s novými vjemy.  Zavřete oči a vnímejte, jak se vám stojí a jak jste propojení s pocity ve svých chodidlech a také se zemí. Chodidla jsou od naší hlavy velmi vzdálená a často máme problém je vnímat, rozpohybovat, uvolnit a...

Poslední Úplněk spolu se zatměním Luny sliboval také mnoho negativního. Silné vášně, emoce, zlost, vztek, komplikace a nehody. Nikdy se v nás neprobudí to, co tam už dávno nepřežívá a jenom vyčkává na svůj čas. Každá astrologická konstelace působí velmi jemně, homeopaticky a je spousta lidí, kteří její účinek ani nezaznamenají. Není to proto, že by ono záhadné astrologické nefungovalo, ale proto, že každý z nás jsme v jiné úrovni citlivosti vnímání a stejně jako homeopatický lék přináší určitou informaci, stejně tak  i každý z nás je na tuto informaci jinak nastavený. Žijeme v různých potencích.   Žijeme v energiích předurčených nejenom svým vlastním horoskopem zrození, ale také prostředím, ve kterém jsme vyrostli, v odkazu našich předků a naší osobní síly – kolik ji máme a jak a kam ji chceme investovat. To je základ našeho satelitního vnímání a nevědomého přebírání vibrací, které s námi rezonují, které nás emočně rozruš...