Satori Blog

Dneska mám narozeniny a moje Slunce stojí na nultém stupni znamení Býka. Miluji svého Býčka. Býk je zemité znamení pod vládou planety Venuše a tam, kde to Beran prosadil, tam se dostaví Býk a krásně to doladí. Tady travička, tady kytička, káva s mandlovým mlékem a nějaká dobrota, příjemná melodie z přehrávače, vůně levandule či růže a kočka na polštáři. Býk nikam   nespěchá, chce si užívat krásy a pohody. Není lakomý, ale je majetnický. Rád si pochutnává na šťavnaté travičce ve svojí vlastní ohradě, ale běda, když bez ohlášení ten ohradník přelezete 😀 Býk nese ženskou energii, miluje krásu a harmonii a také ji rád tvoří.   Každý, kdo se narodil se Sluncem ve znamení Býka, si nese s sebou zprávu o majetku z minulé inkarnace či rodové linie (je to jedno). V horoskopu patří druhý astrologický dům Býkovi a tento dům je na téma majetek a moc. Nezralá energie Býka touží po majetku, po penězích, chce se mít dobře a chce mít spoustu autority a moci. Spoje...

 ... pro všechny ženy V neděli to možná začne a možná, že už se to děje delší dobu. Ano, Váhy jsou o vztazích, ale také o vyvažování, hledání rovnováhy, harmonie a také o našich přesvědčeních – jak by to ve vztahu mělo vypadat. A tím myslím ten vztah nejdůležitější, tedy ten, který máme my ženy samy se sebou. Možná si myslíme (myslíme!), že už dávno víme, ale možná jsou to jenom staré vzorce a přesvědčení, které v sobě nosíme, praktikujeme a neaktualizujeme. Co vyzařuji, to přitahuji – svatá pravda a když jsme už u té svátosti, zkusme si definovat, co pro nás znamená, „mít se ráda“. Možná spoustu nákupů, možná dortík a nebo dva, možná uklizený a vyleštěný byt, spokojená rodina… A možná taky klidný partner, pochvala v zaměstnání, obětavost a ochota (někdy i ke všemu)…   Úplněk nám nasvítí, co všechno jsme připravené udělat, aby nás druzí měli rádi. Co všechno jsem připravená udělat, abych byla obdivovaná, oblíbená, populární a nezapomenutelná. Kde všude popřu ...

Miluji přírodu a možná, že to souvisí s dětstvím, kdy jsem léto trávila se svými prarodiči na chatě ve Vráži u Berouna a malá útulná chatička, kterou postavil můj pradědeček, stála přímo uprostřed lesa. Pamatuji si energii brzkého rána, první zvuky za svítání, zpěv ptáků, šepot stromů a noční dupot ježků a klepání veverek na provizorní ledničku, kterou dědeček vyrobil a zavěsil na chatu.   Miluji ranní procházky lesem, kdy se všechno probouzí, všechno voní a rozkoukává se. Stromy se čechrají, vítr v korunách zpívá svoji píseň a potůček krásně bublá.  Příjemně unavená procházkou si sednu na pařez a zavřu oči. Nastavím tvář sluníčku.  Nechám se unést okamžikem…hluboký nádech a hluboký výdech, hluboký nádech a hluboký výdech… a do prostoru prohloubeného dechem se nasune vědomí.   Splynu se zvuky a vůněmi lesa a stávám se stromem.   Splynu s energií trávy a šepotem větví a stanu se celým lesem.   Je to jedna z mých nejkrásnějších ran...