Moje pravidelná porce prány


Miluji přírodu a možná, že to souvisí s dětstvím, kdy jsem léto trávila se svými prarodiči na chatě ve Vráži u Berouna a malá útulná chatička, kterou postavil můj pradědeček, stála přímo uprostřed lesa. Pamatuji si energii brzkého rána, první zvuky za svítání, zpěv ptáků, šepot stromů a noční dupot ježků a klepání veverek na provizorní ledničku, kterou dědeček vyrobil a zavěsil na chatu.

 

Miluji ranní procházky lesem, kdy se všechno probouzí, všechno voní a rozkoukává se. Stromy se čechrají, vítr v korunách zpívá svoji píseň a potůček krásně bublá. Příjemně unavená procházkou si sednu na pařez a zavřu oči. Nastavím tvář sluníčku. Nechám se unést okamžikem…hluboký nádech a hluboký výdech, hluboký nádech a hluboký výdech… a do prostoru prohloubeného dechem se nasune vědomí.

 Splynu se zvuky a vůněmi lesa a stávám se stromem.

 Splynu s energií trávy a šepotem větví a stanu se celým lesem.

 Je to jedna z mých nejkrásnějších ranních lekcí jógy.



Fotečky jsou moje 💚

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cesta k osvícení

Obrázek
Tak jsem se letos ráda vracela do náruče Matky Indie. Už když jsem vystoupila z letadla, potěšily mě známé vůně a pachy, ve vzduchu lepivá prádelna, úsměvy a jiskřivé oči okolo…..jsem doma. Matka Indie mě pevně objala, i s mými antibiotiky, se kterými nesmím na sluníčko, i s nařízeným klidovým režimem, takovou celou pomuchlanou předchozím rokem a ušmudlanou dlouhým letem…   „Jsem tak unavená, nesmím cvičit, nelákají mě výlety ani festivaly…co tady budu dělat? Tak moc jsem se na tebe těšila…“ řekla jsem… „Neboj, bude to skvělé“, zašeptala mi Matka Indie a pevně mě objala. „Nebudeš dělat vůbec nic“, dodala. „A to jde?“, zeptala jsem se. „Tolik se toho ještě musíš naučit“, mrkla na mě svýma tmavýma očima.   Fotečky jsou moje 
Další informace

Jak být ještě dokonalejší, aneb když uvěříme těm druhým

Obrázek
Včera jsem na soukromé lekci v Satori vysvětlovala slečně princip dechu. Tady – ukázala jsem na hrudník – tady se nadechujeme, tady aktivujeme svoje začátky, radosti, nadšení a touhy. Tady jsme v souladu s budoucností. Proto je důležité pečovat o otevřený hrudník, o pružnost mezižeberních prostor a měkkost svého srdce. A tady – ukázala jsem na břicho a pánev – tady vydechujeme. Tady výdechem ukončujeme, odevzdáváme a čistíme prostor pro nový nádech. „Takže“, řekla slečna, „abychom se mohli dobře nadechnout, potřebujeme především důkladně vydechnout“ „Ano, to je přesně ono. A nemusíme zůstat jenom ve fyzickém těle, můžeme k tomu přibrat i všechny svoje zapomenuté minulosti se spoustou domněnek a emocí…, tam, kde jsme uvízli ve svojí vlastní historii, tam není už mnoho prostoru pro naši budoucnost.“, dodala jsem. Skvělé, miluji tak bystré žáky 😊 Celá lekce pak probíhala v základním rytmu nádechu a výdechu, kdy jsme během jednotlivých fází probraly se slečnou v...
Další informace

Já vás do té pozice dostanu

Obrázek
Jste na lekci jógy, blíží se k vám učitel a uslyšíte tuto větu. Pak velmi zpozorněte. Nikdy nedovolte, aby vás někdo tlačil proti odporu vašeho těla do jógové pozice, aby si na vás ve vaší pozici sedal a nebo lehal. Je jedno, s jakým úmyslem, prostě to nedovolte. Možná vás zaskočí respekt k učiteli, možná si myslíte, že ví, co dělá, ale úcta k vám samotným by měla být na prvním místě. Nikdy nedovolte, aby někdo druhý nerespektoval odpor vašeho těla, které ví, proč jste v pozici tak hluboko, jak právě jste. Občas o tom mluvím na lekcích, když slyším příběhy o tom, jak někdo na někoho fyzicky tlačí, aby ho „do té pozice dostal“. A děje se to hodně často. Sama mám svoji vlastní zkušenost, když mě před pár lety na lekci jógy v Indii učitel obešel a aniž by cokoliv řekl, zatáhl mě silně v pozici halasany (pluhu) za obě chodidla. Chtěl mi více protáhnout páteř, ovšem řezavá bolest na pravé straně zad moji pozici ukončila a dlouho jsem ji nemohla praktikovat, protože ...
Další informace