Tělo jako nepřítel

Odloučeni od svého těla vrháme se s touhou po spáse a poznání do roviny intelektu.

Čteme, zkoumáme, posloucháme a roubujeme cizí pravdy do svého života.

Ptáme se, jak máme žít, jíst, oblékat se a radovat.

Zajímavé teorie a pravdivé pravdy nasazujeme do svého životního příběhu a stáváme se hrdými nositeli.

Nevnímáme svoje tělo, svoji energii a svoje touhy. Jsou zajímavější možnosti, jak změnit svůj život, jak se inspirovat, jenom to tělo je často tak trochu na obtíž.

Tančíme v cizím rytmu, lovíme v neznámých vodách a přizpůsobujeme se tomu, co by mohlo být už konečně ono.

A tak si naše tělo žije svůj vlastní život, protože my jsme se odpojili.

Volá o pozornost, bolí, mění se, je citlivé, připadá nám cizí. Nejlepší možností je ho umlčet. Jídlem, léky, zážitky, přežvýkanými duchovními pravdami.

Stačí jenom polknout.

Tělu se nenaslouchá, tělo se sekýruje. Dietami, přejídáním, dokazováním (si), přiškrcením v tom správném oblečení a zejména přehlížením toho, kdo opravdu jsme.

Ve svém základním prožitku, ve svojí podstatě, ve svém vlastním těle.