Kudy putuje naše bolest


Původně to byla bolest hrudní páteře a noční brnění rukou.
Uvařím bylinkový čaj, sedíme na pohankových válcích a povídáme si. Poslouchám o bolesti hrudní páteře, která střílí až do lopatky, poslouchám o počasí, o malém pejskovi a opravě rodinného domečku.
Přesouváme se na podložku a začínáme dýchat. Vědomý nádech a vědomý výdech, rytmus dechu a řeč těla…
Následuje několik hlubokých uvolňujících pozic, vizualizace…přichází pocity, spousta emocí a s nimi nový příběh.
Poslouchám vyprávění o nenaplněném vztahu a bolavém rozloučení, poslouchám o nesmírném stesku, potlačovaném pláči a prázdné náruči.
Poslouchám o ztrátě životního smyslu, o bezesných nocích…

Jak moc jsme zranitelní a jak velmi se chráníme sami před sebou.
Jak moc se chráníme před bolestí, která putuje různými cestami a rovinami našeho bytí, abychom ji znovu a znovu potkávali v jiném převleku, abychom ji znovu prožívali v různých podobách a připomenutí.
A jak jsou naše životní příběhy jedinečné a neopakovatelné a putování naší bolesti nekonečné, dokud si nedovolíme jít ještě hlouběji a dokud si nedovolíme být smutní, unavení a bolaví.
A teprve ve stavu důvěry a odevzdání se nejhlubším rovinám svého bytí objímáme sami sebe ve svojí pravdivé nedokonalosti.
A potom se můžeme začít léčit.


Foto: Jarmila Voženílková







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mutace

Hmota a světlo

Zatmění na Uzlech