Naše dávné smlouvy

Pokud připustíme, že vše se v našem životě odehrává na základě jakési objednávky, kterou jsme kdysi dávno učinili, pak tušíme, že v jistých situacích a vztazích jsme proto, že jsme si to kdysi dávno přáli.

Komplikovanost a problémy nejsou v našem životě jako trest, ale jako výzva. Naučit se něco nového, najít odvahu změnit svoje dávná rozhodnutí a především svoje myšlení.

To, co kdysi platilo a co nás postavilo tam, kde právě jsme, už platit nemusí. Nejsou zásady, ale pouze naše tvrdohlavost, úzkost a strach pustit se zaběhaného a nefunkčního.

Není nad námi žádný vykonavatel, ani dohlížitel, my sami na základě toho, co potřebujeme umět a znát, činíme rozhodnutí, nad kterými se později hroutíme.

Pokud přijmeme svoji životní situaci jako trest, pak v tom můžeme přežívat jako ti, kterým je ublíženo a ubližováno. Je to zajímavý, i když náročný program. Ale zbavuje nás odpovědnosti a to se může mnohým z nás líbit.

…karma, předurčení, všechno je jak má být….

Pokud zvolíme variantu, že toto jsme si přáli pro svoje znovuzrození, pak Vesmír jako velká divadelní scéna nám představení dobře nachystal.

Všechno, co se nám v životě nepovedlo, se stalo proto, abychom to udělali znovu a jinak.

Můžeme každé ráno vstát s tím, že náš život má svůj řád a neměnná pravidla, která poctivě dodržujeme a kterými se řídíme.  

Můžeme také ráno vstát a zeptat se sami sebe, co dneska uděláme jinak?

Stačí maličkosti: zvolit jinou cestu do práce, zamíchat si ranní kávu levou rukou (pokud jsme praváci), cestou domů místo obvyklého spěchu a nákupu si sednout do parku, ukáznit svoje pocity viny a nechat plynout čas i svoje myšlenky, dopřát si to, po čem dlouho toužíme, odjet tam, kam jsme si vždycky přáli…

Hodně pracujeme na svých tělech, aby byla dokonalá a odolala stárnutí.

Ale málo pracujeme na svých myšlenkách a životních postojích.

A tam bývá zatuhlostí mnohem více.

Foto: Jarmila Voženílková