Obklíčená Neptunem
Když v ráji pršelo a
nebo když prší u moře. Nekonečná dávka Neptunské energie.
A pokud v tomto deštivém
čase koukáte na filmy, pak doporučuji Prolomit vlny
a na čtení Kameny minulých
životů.
Stačí si pustit internet a
kouknout se na debaty, přečíst si kousek jakékoliv diskuze
a jenom sledujete to
pološílené Neptunské mlžení, manipulování a překrucování.
Dívám se do astrologického
programu a koukám na Neptun, který je momentálně v Rybách a retrográdní.
To znamená, že si svoje kralování hezky užívá a v mém horoskopu obzvláště – když
sleduji svoje konstelace. Nemohla jsem být na vhodnějším místě a ve vhodnějším
čase.
Miluji vodu ve všech
podobách, i když padá v proudech na zem, tak jako v posledních dnech
a připomíná tropický déšť, před kterým se prostě neschováte. Ani pod obrovským
slunečníkem při už několikátém úprku z pláže.
Předzvěst pátečního Úplňku
a spousta vody mi připomíná potřebu očisty a připomíná také moje letní prázdniny,
když na chatě ve Vráži pršelo, svítila petrolejka a déšť bubnoval na střechu
maličké chatičky uprostřed hlubokého lesa.
Babička mi vařila moje
oblíbené horké kakao a přitom vyprávěla svoje životní příběhy, které jsem
milovala a slyšela je snad stokrát.
Byly vždycky tak silné a
dojemné, tak jako to srdcem prožité příběhy umí. Vyprávěla, jak byla malá a jak
jí umřela maminka a ona musela pečovat o svých šest mladších sourozenců i o malinké
právě narozené miminko. Vyprávěla o válce, o bídě, o krásné Emě Destinové,
které jako malá běhávala na kurtu pro míčky („Voráčku, vy máte tak šikovné děti“,
říkávala, „ale ani pětník mi nikdy nedala, Jarmilko“) o tom jak si ji namlouval
můj dědeček a z první světové války kdesi v Itálii jí posílal krásné
dopisy, vyprávěla také o zármutku a odříkání za druhé světové války…smutek,
dojetí, oběti, rozpomínání, nejasné hranice toho co opravdu bylo a jak to možná
bylo…to všechno patří k Neptunské energii, k její hloubce a
fantaziím.
Beru si na balkoně ze
stolu zamlžené zrcadlo a pozoruji kapky vody, jak stékají
ze střechy a tvoří
malinké kuličky vody, než se protáhnou do kapky a roztříští se
o dlažbu.
Vezmu mobil a snažím se tu
jejich cestu z okapu na zem vyfotit. Jóga přítomného okamžiku, řekla bych,
miluji to Neptunské focení, které se ve svém prožitku už nikdy nezopakuje.
Spousta rozmazaných záběrů,
ani nedutám, ponořená do meditace padajících kapek,
i když můj mobil je
pomalejší, než cesta kapky na zem…
Co na tom záleží…je úplně
jedno, jaká bude za chvíli kapka, jaká byla Ema Destinová a jaký bude páteční Úplněk.
Fakta mohou mít spoustu podob a spoustu logických závěrů.
Nejdůležitější je to, co
přetrvává a zůstává. Pocity, emoce, vzpomínka.
To si neseme dál, to nás
ovlivňuje a směruje, aniž často tušíme.
A tak si vytvořme svůj
vlastní prostor pro to, co právě prožíváme, v jakých souvislostech se nacházíme
a čím právě proplouváme.
A tam kdesi v hlubokých
vodách tajemně Neptunského a Lunárního se oddejme přicházejícímu Úplňku,
zatmění Luny, potřebné očistě a všemu, co to v nás probouzí
a s čím to
v nás rezonuje.
A snažme se to neuchopit a
nedefinovat. Jenom prožívat a pozorovat.
Jak jogínské a zcela
Úplňkové.
Foto: Jarmila Voženílková
Foto: Jarmila Voženílková
Krásné,Děkuji
OdpovědětVymazatRadka
Taky děkuji, Radko.
OdpovědětVymazat