Varanásí potřetí
Varanásí je neskutečné město a pokud jste tady ještě nebyli, pak snadno uvěříte, že jste na místě, kde se rozdává osvícení.
Díky Indii a zejména díky Varanásí
jsem pochopila, jak je jednoduché nastavit si míru bezpečné spirituality podle
toho, komu nasloucháme, co vidíme a co prožíváme. Jak je jednoduché
v organizované skupince plnit potřebná zadání, chovat se předepsaným
způsobem a odříkávat to, co je třeba a duchovno je připraveno vklouznout do
vašeho života a nenechat tam kámen na kameni.
Co všechno potřebujeme vyřešit
a jak dlouho čekáme na milost Boží, aby nám změnila to, co nedokážeme sami?
Díky Varanásí jsem
pochopila, jak je zásadní přijmout odmítané. Jak je lehké tvářit se, že oni
jsou špinaví, nevzdělaní a primitivní, abych nemusela kouknout sama na sebe a
přiznat si to samé.
A nebo jsem snad já dokonalá?
Mohu koukat na to, jak se
spalují na ulicích mrtví a otřásat se strachem, aniž bych připustila, že toto
čeká každého z nás a je jedno, kde se to odehraje.
Stejně tak, když míjíte
muže, který sedí na bobku a koná velkou potřebu do odpadní strouhy za svojí
z krabic postavené chatrče, aniž si uvědomíte, že děláte každý den to
samé, jenom na vás nekouká tolik lidí a díky hypotéce máte vhodnější a
útulnější prostor.
Jak reagovat když odjedete
za spiritualitou do Indie a v hotelu vám neteče teplá voda, v noci je
tady vlhko a zima jako v psírně a brzy ráno vás probouzí nejenom zpěvy a
modlitby z blízkých kostelů, mešit a chrámů, ale taky důkladná očista
všech tělních dutin vašich blízkých sousedů.
Jak přijmout pohled na spící
miminko na studeném chodníku, jak přijmout sama sebe, když stále opakovaně
odmítám přispět do rukou mnoha žebrajících matek, které potřebují nakrmit
svoje děti.
Kdy jsem pozorovatelem a
kdy se snažím měnit věci jenom proto, abych se necítila špatně?
A to si ani neuvědomíme,
jak blízko jsme svému duchovnímu vývoji, když se učíme přijímat naprosto
odmítané, když konečně připustíme námi vytvořené polarity a svoji nechuť a
odpor změnit to, o čem nám tvrdili, že je správné, slušné a dokonalé.
Když se přestaneme
vztahovat k Bohu, který je tam někde a obrátíme se k milosti, kterou
máme sami v sobě.
Třeba se díky Indii a Varanásí
naučíme přijmout realitu, která na nás doma čeká a před kterou často utíkáme
k duchovní literatuře, esoterickým seminářům, sportovnímu vypětí či jiným
únikovým záležitostem.
Třeba se o trochu víc
naučíme přijímat sami sebe.
Možná je jóga o tom, jak
vypadám v jógových pozicích a co mám přitom na sobě.
A možná nám jóga nabízí i
možnost jiného osobního růstu.
Připustit, že kromě
čistoty existuje i špína, že všichni lidé, stejně jako já, nejsou jenom hodní a
usměvaví, že i můj život může mít nečekané propady, že mě v životě
neposunuje jenom Pozdrav slunci a recitace manter, ale odvaha změnit to, co
nefunguje a udělat to, co bych si nikdy dříve nedovolila.
Že život se odehrává
nejenom ve vyšperkovaném jógovém studiu, ale také u té odpadní strouhy za
chatrčí postavené z krabic.
Často čtu, že odletem do
Indie někdo vystoupil ze svojí komfortní zóny.
Já z ní vystupuji, když
se vracím do Prahy a na letišti si nazouvám zimní boty.
Naštěstí si vždycky kousek
Indie přibalím s sebou.
Foto: Jami Voženílková
Komentáře
Okomentovat