Recept pro všechny odvážné ženy

Říká se, že je dobré vracet se k oblíbeným knihám a k filmům ještě jednou a nejlépe i vícekrát.

Pokaždé, když čteme svoji oblíbenou knihu je to v jiném čase a v jiné životní situaci. Pak čteme pouze to, co opravdu ve svém soukromém hledáčku vidíme.

Ne náhodou si vybíráme témata, která jsou naše vlastní a v mnoha různých podobách a osudech.

Stejně tak je to i s filmy. Osobně považuji knihy a filmy za kouzelné homeopatické kuličky, které svým jemným účinkem zapůsobí právě tam, kam jsme roky nezabloudili a do citlivých míst, o kterých jsme ani nevěděli.

Proto u filmů někdy pláčeme, nahlas se smějeme, proto když odložíme knihu a nebo dokoukáme film, ještě dlouho sedíme a snažíme se zachytit něco, co se právě v nás odehrálo.

Znovu prožívání příběhů je jako pročesávání vlasů hřebenem. Pokaždé zachytíte jiný pramen, pokaždé je to stejné a přesto jiné.

I já mám svoje oblíbené knihy a svoje oblíbené filmy.

Když jsem byla letos v Indii a tři noci jsem trávila sama v penzionu se starostí o svého muže, koukala jsem do počítače a vybírala si film, který mi bude dělat společnost.

Film Čokoláda jsem už viděla asi třikrát, příběh krásné a silné ženy.

Skvělý film pro dlouhou noc, aby podpořil i moji vnitřní statečnou ženu.

A v té horké indické noci jsem Čokoládu pustila znovu a tam jsem poprvé zachytila moment, kterého jsem si nikdy nevšimla, protože jsem zřejmě kdysi dávno na něj ještě nebyla připravená.

Vianne je skvělá žena, tvořivá, originální a spolu se svými čokoládovými recepty nabízí i něco víc. Vnímavost, pozornost, teplo, empatii a podporu.

Věří si, je rozhodná, přesvědčivá, jde si za cílem - krásně aktivovaná mužská energie, kterou my ženy také potřebujeme.

Jenže Vianne není tuctová. Do malého městečka přináší spolu se svojí čokoládou nejenom hodně sladkého a lahodného, ale také hravého, laskavého a léčivého.

A na to ještě spousta lidí není připravená. Přijmout do svého hořkého života i něco sladkého, lahodného a na duši povznášejícího.

A tak se jí spousta obyvatel městečka bojí a odmítají ji.

Vianne si už zvykla na nepřijetí, na odmítání, v podstatě je to stále stejný a opakovaný scénář jejího života.  A stejně jako kdysi dávno její matka, tak i ona, když se situace vyhrotí, zabalí věci do velikého kufru, vzbudí v noci svoji dceru a smířená se svým osudem, odchází jinam.  

A tady se děj filmu pro mě poprvé změnil. Všimla jsem si toho, co jsem jindy vůbec neviděla.  

Spolu s dcerou si Vianne odnáší v těžkém kufru i urnu s popelem svojí matky. Je tam noční scénka, kdy se dcera už znovu nechce stěhovat a zlobí se a Vianne ji vleče spolu s těžkým kufrem ze schodů. A najednou kufr bouchne o schody, otevře se a spolu s věcmi vypadne z kufru i matčina urna, která se rozbije a popel se vysype.

Nejdřív se Vianne vyděsí a dcera rozpláče a jak tam tak obě stojí uprostřed situace s kupou oblečení a rozbitou urnou, uslyší z kuchyně hlasy. Otevřou dveře a z kuchyně se na ně usmívají všichni ti, kteří tady pro ně zůstali. Ti, kteří se nebáli přijmout Vianne i její sladkosti, kteří se nebáli změnit svůj život a kteří ji podporovali.

A tady se najednou mění energie celého příběhu. Vianne poprvé zruší rodovou kletbu všech nepřijetí a útěků a poprvé zůstává.

V tomto okamžiku jsem měla husí kůži jako pralinky, protože to je přesně ono Chirónské hluboké zranění, které se netýká jenom jí, ale i její matky a zřejmě i její matky....a spousty dalších žen.

Jak nevědomě a opakovaně přehráváme svoje dávná rodová a kolektivní zranění, aniž bychom si uvědomili, že urna s popelem patří na hřbitov, že my už to všechno můžeme udělat jinak, že nemusíme s sebou vláčet těžký kufr, budit v noci svoje děti a prožívat stále dokola frustrující životní situace.

Kolik žen v sobě nosí velmi podobný program – jsem silná, tvořivá, skvělá, originální…ale jsem taky nepochopená, odmítaná a vždy zůstávám sama.

A pak jsem taky kdykoliv připravená opět přijmout svůj úděl, zapouzdřit se ve svém zranění a odejít.

Odejít ze situace, ze vztahu, ze zaměstnání…a stále dokola. 

Včera jsme si na podobné téma povídaly s mojí milou přítelkyní, jak rodová zranění nastavují naše vnímání světa a naše vztahy a jak jsme v tom šeroslepí. Jak těžce rozeznáváme a definujeme to svoje a přitom to často máme na dosah.

Osobně si myslím, že k různým přijetím a sebepřijetím je třeba určité životní moudrosti a odvahy, abychom konečně uviděli to, čeho jsme si dříve nevšimli.  

Někdy to vyžaduje projít si zlomovou situací, rozbít rodinnou urnu, ale překonat svůj strach a udělat to tentokrát úplně jinak.

A pro všechny odvážné ženy připojuji recept na horkou čokoládu přesně podle Vianne z filmu Čokoláda J.

Horká Čokoláda S Chutí Faraway Země

  

·       2 šálky plnotučného mléka

·       1/4 šálku tmavě hnědého cukru

·       5 celých a rozdrcených kardamomových semen

·       4 celé hřebíčky

·       1/2 celé skořice

·       1/4 lžičky celých koriandrových semen

·       1/4 lžičky mletého muškátu

·       špetka sušené drcené červené papriky

·       3 lžíce neslazeného kakaového prášku

·       1/4 lžičky vanilkového extraktu

Přiveďte vše kromě kakaového prášku a vanilkového extraktu do varu, nejlépe v těžké pánvi a míchejte, dokud se cukr nerozpustí. Vyjměte, zakryjte a nechte 20 minut odpočívat. Přidejte kakaový prášek a vanilku. Vraťte na vařič, vařte a šlehejte až do propojení všech ingrediencí. 

Nalijte horkou čokoládu do dvou hrnků.