Asi to tak má být
Věta, kterou slýchávám
stále častěji a nejenom ve svojí poradenské praxi, ale i v běžném životě.
Lidé nemají příliš rádi
změny, ale rádi otvírají prostor pro svoje bezpečné snění.
Jenže pokud zůstáváme pouze
v oblasti představ, zbožného přání, hledání znamení, pocitů, napojení a
propojení, konzultování, intuitivního procítění…pokud nepřeneseme svoje vize a
představy do reálného života a nezačneme prakticky a konkrétně jednat, pak se
pravděpodobně nezmění vůbec nic.
Je to úzkostný stav
vyčkávání a nekonečného rozebírání, kdy bychom rádi udělali změny, ale beze
změn.
Kdy bychom se rádi
změnili, ale přitom zůstali stejní.
Je to dětský postoj nás
dospělých, kdy bychom něco rádi, ale přitom se bojíme zodpovědnosti a důsledků
toho, o čem rozhodneme, že bude jinak.
A tak ve svém vyprávění podáváme svůj život
takový, jaký je…prostě to nějak nešlo, ono se to neuskutečnilo, nikdo mě
neoslovil, nebyl na to čas, nebyla ta správná konstelace, zrovna měli zavřeno, jako
na potvoru jsem onemocněla, nevybrali si mě, nezazvonil mi budík…a dovršíme to
alibistickou větičkou: „Asi to tak má být.“
Podobně naladění přátelé a
odborníci moudře pokývají hlavou, rozumíte si.
Pokud neslétnu
z hvězdného nebe na zem a nenastartuji konkrétní praktické postupy, změny
se samy od sebe nekonají.
Pokud nepromluvím
s partnerem o tom, co mě trápí, nebude o tom vědět.
Pokud neupravím jídelníček
a nezačnu se hýbat, nové tělo nebude.
Pokud si nezačnu hledat
jiný byt, zůstávám v tom starém.
Pokud neukončím nešťastný
vztah, nemám šanci prožít kvalitní vztah s někým jiným.
Pokud se mi líbí šaty a já
si je nekoupím, nebudu je nosit.
A pokud se zaleknu první
zkoušky mojí statečnosti a vytrvalosti, která logicky se změnou přichází, pokud
ji nepřivítám jako iniciaci svého odhodlání a svojí pevné vůle, pak se mohu
vrátit do bezpečného prostoru snění a všem opět oznámit: „Asi to tak mělo být“
A pokud opakuji stále stejné afirmace, časem jim sama uvěřím.
A pokud opakuji stále stejné afirmace, časem jim sama uvěřím.
Komentáře
Okomentovat