Indické sny
Každá Indie je moje
transformační a je to i moje ochota nechat na sebe události, lidi a energie
této úžasné země působit.
A neříkám, že to tak bylo
vždycky.
Každopádně jsem si
uvědomila, že je to otázkou důvěry a ochoty otevřít se neznámému a nebát se
posunovat hranice svých vlastních skálopevných přesvědčení.
Letos jsem měla
v Indii spoustu snů a některé byly hodně hluboké a živé. Ráno jsem
otevřela oči a koukala na pomalu otáčející se větrák na stropě, vnímala
přicházející horký den a nechávala to v sobě působit.
Pozorovala jsem svoje
pocity, emoce a přicházely také moje navyklé reakce, které jsem neživila,
protože bych byla tam, kde už jsem byla.
Jenom jsem pozorovala, nic
víc.
V jednom ze snů jsem
sledovala velké množství lidí, kteří ke mně chodili a něco mi říkali a jiní tam
pokřikovali a zpívali…taková směs neklidné různorodosti.
Začínalo to být divoké a
nepřehledné a do toho jsem najednou uviděla veliký zobák snad nějakého ptáka,
který to proletěl a něco mi přímo do obličeje zakřičel. Byl obrovský a po jeho
křiku se všechno uklidnilo.
Nejdříve mě napadlo, že to
byl egyptský bůh Slunce Ra, protože jeho podobu znám, jenom jsem nechápala
souvislost mezi Indií a Egyptem a taky k Egyptu nemám nějaké zvláštní
vazby a touhy.
Nedalo mi to a otevřela
jsem počítač, abych se podívala, jak moc je ta podoba věrohodná.
Vyjel mi nejenom egyptský
bůh Slunce, ale také další mystická postava z Indie, která se jmenuje
Garuda. Muž s ptačí hlavou a výrazným zobákem, přesně takový jsem ve snu viděla.
Začala jsem číst příběh
Garudy a začalo mi to dávat smysl.
Garuda je nebeský pták a
říká se mu také požírač. Je propojený s bohem Višnu, je to on, který
tohoto boha veze.
Bůh Višnu je králem
ptactva, symbolem větru a Slunce a je symbolem védské moudrosti a nových
poznání, díky magické síle slov, která jsou v nich ukrytá.
Slova jako důsledky našich
myšlenek jsou to, co nás životem nese, co nám umožňuje objevit nová poznání a
díky tomu se posunovat dál a dál.
Díky Garudovi jsem si
znovu uvědomila, že není větší síly, než je myšlenka, která nás nese směrem,
který (často nevědomě) určujeme.
Myšlenky tvoří slova a ta
tvoří náš osud.
Jak často si uvědomujeme,
na co myslíme, jak formujeme svoje myšlenky a v jaké podobě je vysíláme do
světa?
Jak často sami sobě
nasloucháme, když se trápíme, když si stěžujeme, když odmítáme, když opakujeme
stále stejné afirmace a zaříkadla?
Jak často se necháváme
ovlivnit tím, co jsme četli a slyšeli a aniž by to byla naše vědomá volba,
osedláme si tato větná spojení a energii slov a šíříme to dál?
Zkusili jsme někdy – než
něco vyslovíme – vnímat energii myšlenky a směr, kterým nás ponese?
Zkusili jsme někdy neříct
to, co se právě chystáme, ale svoje slova změnit, se záměrem změnit celou situaci?
Jak je to magické a co
všechno je pak jinak?
Žijeme ve světě vibrací
obklopeni spoustou myšlenek a slov a ne všechna jsou naše. Už v pohádkách
čteme o zaklínadlech a o jejich síle.
Není náhodou naše oblíbená
stížnost, naše každodenní a pravidelná recitace toho, jak se cítíme a jak to s námi
dopadne, také magickým zaříkadlem?
A to nepíšu ani o tom, jak
sami o sobě přemýšlíme. A to je už velmi magické J.
Garuda je nepřítelem hadů,
požírá hady a hadi se ho bojí. Hady si v mytologii můžeme představit jako
démony. A démoni mají nad námi moc, když o sobě přemýšlíme a mluvíme
s despektem, když přebíráme cizí rady a myšlenky, když se bojíme změnit
svoje letité názory a komunikační návyky.
Můj Garuda mi ve snu
připomněl, jakou sílu má neklidná hlučná mysl, nevědomě zvolená slova a kam mě
to všechno ponese, když si toho nebudu vědoma.
A po tomto posledním
transformačním snu v Indii jsem si šla pro Garudu. V jenom nepálském
obchůdku ho měli a nádherného. Odletěl do Ostravy, aby předával toto poznání a
abychom byli vědomější v tom, jaké síly nás naším životem nesou a kolik
prostoru jim dáváme, aniž si to často uvědomujeme.
A jak to kdykoliv můžeme
změnit.
Komentáře
Okomentovat