Indické sny



Každá Indie je moje transformační a je to i moje ochota nechat na sebe události, lidi a energie této úžasné země působit.
A neříkám, že to tak bylo vždycky.
Každopádně jsem si uvědomila, že je to otázkou důvěry a ochoty otevřít se neznámému a nebát se posunovat hranice svých vlastních skálopevných přesvědčení.
Letos jsem měla v Indii spoustu snů a některé byly hodně hluboké a živé. Ráno jsem otevřela oči a koukala na pomalu otáčející se větrák na stropě, vnímala přicházející horký den a nechávala to v sobě působit.
Pozorovala jsem svoje pocity, emoce a přicházely také moje navyklé reakce, které jsem neživila, protože bych byla tam, kde už jsem byla.
Jenom jsem pozorovala, nic víc.

V jednom ze snů jsem sledovala velké množství lidí, kteří ke mně chodili a něco mi říkali a jiní tam pokřikovali a zpívali…taková směs neklidné různorodosti.
Začínalo to být divoké a nepřehledné a do toho jsem najednou uviděla veliký zobák snad nějakého ptáka, který to proletěl a něco mi přímo do obličeje zakřičel. Byl obrovský a po jeho křiku se všechno uklidnilo.
Nejdříve mě napadlo, že to byl egyptský bůh Slunce Ra, protože jeho podobu znám, jenom jsem nechápala souvislost mezi Indií a Egyptem a taky k Egyptu nemám nějaké zvláštní vazby a touhy.
Nedalo mi to a otevřela jsem počítač, abych se podívala, jak moc je ta podoba věrohodná.
Vyjel mi nejenom egyptský bůh Slunce, ale také další mystická postava z Indie, která se jmenuje Garuda. Muž s ptačí hlavou a výrazným zobákem, přesně takový jsem ve snu viděla.
Začala jsem číst příběh Garudy a začalo mi to dávat smysl.

Garuda je nebeský pták a říká se mu také požírač. Je propojený s bohem Višnu, je to on, který tohoto boha veze. 
Bůh Višnu je králem ptactva, symbolem větru a Slunce a je symbolem védské moudrosti a nových poznání, díky magické síle slov, která jsou v nich ukrytá.
Slova jako důsledky našich myšlenek jsou to, co nás životem nese, co nám umožňuje objevit nová poznání a díky tomu se posunovat dál a dál.
Díky Garudovi jsem si znovu uvědomila, že není větší síly, než je myšlenka, která nás nese směrem, který (často nevědomě) určujeme.
Myšlenky tvoří slova a ta tvoří náš osud.

Jak často si uvědomujeme, na co myslíme, jak formujeme svoje myšlenky a v jaké podobě je vysíláme do světa?
Jak často sami sobě nasloucháme, když se trápíme, když si stěžujeme, když odmítáme, když opakujeme stále stejné afirmace a zaříkadla?
Jak často se necháváme ovlivnit tím, co jsme četli a slyšeli a aniž by to byla naše vědomá volba, osedláme si tato větná spojení a energii slov a šíříme to dál?
Zkusili jsme někdy – než něco vyslovíme – vnímat energii myšlenky a směr, kterým nás ponese?
Zkusili jsme někdy neříct to, co se právě chystáme, ale svoje slova změnit, se záměrem změnit celou situaci?
Jak je to magické a co všechno je pak jinak?

Žijeme ve světě vibrací obklopeni spoustou myšlenek a slov a ne všechna jsou naše. Už v pohádkách čteme o zaklínadlech a o jejich síle.
Není náhodou naše oblíbená stížnost, naše každodenní a pravidelná recitace toho, jak se cítíme a jak to s námi dopadne, také magickým zaříkadlem?
A to nepíšu ani o tom, jak sami o sobě přemýšlíme. A to je už velmi magické J.

Garuda je nepřítelem hadů, požírá hady a hadi se ho bojí. Hady si v mytologii můžeme představit jako démony. A démoni mají nad námi moc, když o sobě přemýšlíme a mluvíme s despektem, když přebíráme cizí rady a myšlenky, když se bojíme změnit svoje letité názory a komunikační návyky.
Můj Garuda mi ve snu připomněl, jakou sílu má neklidná hlučná mysl, nevědomě zvolená slova a kam mě to všechno ponese, když si toho nebudu vědoma.

A po tomto posledním transformačním snu v Indii jsem si šla pro Garudu. V jenom nepálském obchůdku ho měli a nádherného. Odletěl do Ostravy, aby předával toto poznání a abychom byli vědomější v tom, jaké síly nás naším životem nesou a kolik prostoru jim dáváme, aniž si to často uvědomujeme.
A jak to kdykoliv můžeme změnit.





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mutace

Hmota a světlo

O dechu