Pocity studu a viny


Tak nějak mnoho z nás uvízlo v tématech svého dětství a našeho vztahu k autoritám.  A možná jsme tam dodnes. Jak to poznáme?
 
Bojíme se být sami sebou.
Bojíme se kritiky a nepřijetí.
Bojíme se samoty a opuštění.
Bojíme se být jiní.
Bojíme se vyslovit svůj názor a vyprávět svůj příběh.
Bojíme se tvořit s nadšením a otevřeným srdcem.
Bojíme se vášně a spontánnosti.
Bojíme se mít špatný den, špatnou náladu a nepříjemné emoce.
Bojíme se přirozenosti. Ve všem.  
 
Lpíme na dogmatech a připomínkách z kdysi dávno.
Lpíme na postulátech, které formovaly naše dětství.
Lpíme na dokonalosti. Ve všem.
Lpíme na svojí skvělé a bezchybné sebeprezentaci.
 
Napodobujeme, přebíráme a papouškujeme.
 
V dnešní době zoufale potřebujeme originalitu a jedinečnost. Potřebujeme více pravdivých a silných životních příběhů. Ne pro napodobování, ale pro inspiraci. Pro pocit, že to prostě jde – udělat změnu, jít si za svým, nabídnout svůj pohled na svět, svoje nápady, svoji statečnost a svoje originální Já.
Tam, kde ze strachu či z pocitu viny (nejsem tak dokonalá, jsem troufalá, budu zesměšněná, budu potrestaná, budu odmítnutá…) se jenom přizpůsobujeme a napodobujeme něco či někoho, tam posilujeme proud universální robotizace a šedivé obecnosti, kdy těžce rozlišujeme kdo je kdo a co je čí.
Ano, je to bezpečné, ale je to taky o ničem.
 
A co baví tebe? Znáš to místo a ten prostor, kdy se ponoříš jenom do touhy tvořit a oblažit svoji duši? To je tam, kde neexistuje čas a pochybnosti. Není tam žádný kritik (ani tvůj vlastní), žádné porovnávání a posuzování.
Je to tam, kde toužíš být jenom sama za sebe, čerpat s radostí z nekonečné inspirace Vesmíru. A co je taky důležité, kde se nebojíš projevit svoji jedinečnost a posíláš dál do světa svoji radost a nadšení, tam kde v druhých zažehneš plamínky touhy a vášně.
 


Foto: moje indické…rozjímání a krmení pejsků v Bombaji a druhý je příběh z Kovalamu v jižní Indii, kde jsem mohla docházet do místní školy a povídat si s dětmi, s jejich rodiči i s paní učitelkou. Tak velmi odlišný způsob výuky a tak úžasné děti. A jak já ráda říkávám: „Není třeba chodit do minulých životů, stačí se vrátit do dětství“ 😊
Indie mě odblokovala v mnoha směrech, je to moje velká Učitelka 💗🙏
A díky (nejenom) Indii ráda cestuji, fotím, píšu, pozoruji lidi a situace, sbírám silné lidské příběhy, miluji vést lekce jógy a inspirovat, vyprávět, zpívat a objevovat.
 
A jak to máš ty?
 
 
 
 
 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cesta k osvícení

Obrázek
Tak jsem se letos ráda vracela do náruče Matky Indie. Už když jsem vystoupila z letadla, potěšily mě známé vůně a pachy, ve vzduchu lepivá prádelna, úsměvy a jiskřivé oči okolo…..jsem doma. Matka Indie mě pevně objala, i s mými antibiotiky, se kterými nesmím na sluníčko, i s nařízeným klidovým režimem, takovou celou pomuchlanou předchozím rokem a ušmudlanou dlouhým letem…   „Jsem tak unavená, nesmím cvičit, nelákají mě výlety ani festivaly…co tady budu dělat? Tak moc jsem se na tebe těšila…“ řekla jsem… „Neboj, bude to skvělé“, zašeptala mi Matka Indie a pevně mě objala. „Nebudeš dělat vůbec nic“, dodala. „A to jde?“, zeptala jsem se. „Tolik se toho ještě musíš naučit“, mrkla na mě svýma tmavýma očima.   Fotečky jsou moje 
Další informace

Jak být ještě dokonalejší, aneb když uvěříme těm druhým

Obrázek
Včera jsem na soukromé lekci v Satori vysvětlovala slečně princip dechu. Tady – ukázala jsem na hrudník – tady se nadechujeme, tady aktivujeme svoje začátky, radosti, nadšení a touhy. Tady jsme v souladu s budoucností. Proto je důležité pečovat o otevřený hrudník, o pružnost mezižeberních prostor a měkkost svého srdce. A tady – ukázala jsem na břicho a pánev – tady vydechujeme. Tady výdechem ukončujeme, odevzdáváme a čistíme prostor pro nový nádech. „Takže“, řekla slečna, „abychom se mohli dobře nadechnout, potřebujeme především důkladně vydechnout“ „Ano, to je přesně ono. A nemusíme zůstat jenom ve fyzickém těle, můžeme k tomu přibrat i všechny svoje zapomenuté minulosti se spoustou domněnek a emocí…, tam, kde jsme uvízli ve svojí vlastní historii, tam není už mnoho prostoru pro naši budoucnost.“, dodala jsem. Skvělé, miluji tak bystré žáky 😊 Celá lekce pak probíhala v základním rytmu nádechu a výdechu, kdy jsme během jednotlivých fází probraly se slečnou v...
Další informace

Já vás do té pozice dostanu

Obrázek
Jste na lekci jógy, blíží se k vám učitel a uslyšíte tuto větu. Pak velmi zpozorněte. Nikdy nedovolte, aby vás někdo tlačil proti odporu vašeho těla do jógové pozice, aby si na vás ve vaší pozici sedal a nebo lehal. Je jedno, s jakým úmyslem, prostě to nedovolte. Možná vás zaskočí respekt k učiteli, možná si myslíte, že ví, co dělá, ale úcta k vám samotným by měla být na prvním místě. Nikdy nedovolte, aby někdo druhý nerespektoval odpor vašeho těla, které ví, proč jste v pozici tak hluboko, jak právě jste. Občas o tom mluvím na lekcích, když slyším příběhy o tom, jak někdo na někoho fyzicky tlačí, aby ho „do té pozice dostal“. A děje se to hodně často. Sama mám svoji vlastní zkušenost, když mě před pár lety na lekci jógy v Indii učitel obešel a aniž by cokoliv řekl, zatáhl mě silně v pozici halasany (pluhu) za obě chodidla. Chtěl mi více protáhnout páteř, ovšem řezavá bolest na pravé straně zad moji pozici ukončila a dlouho jsem ji nemohla praktikovat, protože ...
Další informace