Jóga a terapie
Na začátku kurzu Jógová terapie se mě zeptala, úplně „nová“ paní, o čem to vlastně je. Jestli já je budu léčit?
A to je hezká otázka,
protože většinou jsou představy o lekcích jógy propojené s cvičením, posilováním,
příkazy a s výzvami…a doplňte si sami...
Nemám ambice a možná ani drzost někoho léčit, ale každý se může na lekci jógové terapie opečovávat sám.
Pokud připustí, že jóga není jenom o těle, ale že právě jóga nám může otevřít svět netušených propojení mezi tělem a duší. A to velmi zkracuji 😊
Protože mezi tělem a duší je ještě prostor pro nevědomé stereotypy chování, naše reakce, myšlenkové vzorce, city, pocity a emoce.
Jógová terapie není o tom, kam mám „správně“ v té či oné pozici položit nohu, ale jak se v té či oné pozici právě teď cítím. Je to o našich hranicích a o citlivosti anebo necitlivosti k nám samotným.
Jak jsme vnímaví nejenom ke svým potřebám, ale i ve vztazích, v životních situacích, v rozhodujících okamžicích. Kolik máme síly, odvahy a chuti překonávat překážky, být pružní, pozorní a sebe podporující.
Svět jógové terapie je nedirektivní, ale velmi vstřícný a pečující.
Svět jógové terapie oslovujeme neverbálně (rozum necháme sedět vedle podložky, aby si odpočinul a moc nám do toho nemluvil).
Tělo i duši oslovujeme v jógových pozicích, kde pozorně hledáme svůj střed, stabilitu a sílu, pocity a emoce otvíráme v meditacích a pránájámě, oslovujeme vůní, zpíváním, hudbou, mantrami, mudrami, povídáním, sdílením, ale také ochotou přijímat změny a něco ve svém životě začít dělat jinak.
Učíme se zpomalit, odpočívat, naslouchat a lépe dýchat.
Učíme se sebepozorování a sebevnímání.
Pamatuji si na příběh z doby mého studia jógové terapie v ašrámu v Indii. Celé studium a celý výcvik, to nebylo jenom biflování, zkoušení, povídání a cvičení, ale také různé situace, kdy jsme byli (často nevědomě) postaveni do silných emocí a odporu. A to byly ty pravé lekce jógové terapie, to jsem si uvědomila později.
Dodnes si myslím, že je nám indický učitel připravoval záměrně 😊 a díky za to.
Náš ašrám byl malinký, bylo nás ve výcviku jenom sedm a výuka probíhala v systému gurukulam. To znamená, že jsme bydleli v domě učitele a byli s ním neustále v kontaktu. A indičtí učitelé a nejenom učitelé jsou výbornými psychology, mají skvělou intuici a přesně ví, kam je třeba ťuknout, co je třeba otevřít a připomenout.
Hodně zásadních situací se odehrávalo například při pravidelných očistných technikách. Teprve tam jsme si uvědomili, jak bloky ve fyzickém těle velmi úzce souvisí s bloky emočními, mentálními a s dávnými historkami třeba i z dětství.
Na kurzu jsme se celé dny nezastavili a jenom každé nedělní odpoledne jsme měli volno a byl naplánovaný výlet. Kdo zná režim a povinnosti v ašrámu, umí si představit, jak jsme se vždycky na neděli odpoledne těšili.
No a jednou se stalo, že nám v sobotu učitel oznámil, že v neděli odpoledne volno nebude. A hotovo a bez diskuze.
Zajímavé bylo, že ostatní přijali informaci docela v pohodě, ale já jsem se mohla zbláznit. Vztekala jsem se, nadávala, dovolávala „spravedlnosti“, než jsem si uvědomila, že přesně takto reaguji ve všech situacích, kdy není podle mého.
Ups….a doputovalo to až do vědomí a osvítilo mě 💥 Krásná lekce to byla a bylo jich, samozřejmě, více.
Jak mít potom pružné tělo, když mi pružnost jinde nepruží, že?
A tím se dostávám k tomu, že „jít na jógu“ odcvičit si a oddýchat si něco na podložce a pak jít domů ve stejném nastavení a bez jediného aha-momentu je škoda.
Jak pro jógu, tak i pro nás.
Takže tak je to s jógovou terapií a s léčením. O nás a bez nás to prostě nefunguje 🙏
Nemám ambice a možná ani drzost někoho léčit, ale každý se může na lekci jógové terapie opečovávat sám.
Pokud připustí, že jóga není jenom o těle, ale že právě jóga nám může otevřít svět netušených propojení mezi tělem a duší. A to velmi zkracuji 😊
Protože mezi tělem a duší je ještě prostor pro nevědomé stereotypy chování, naše reakce, myšlenkové vzorce, city, pocity a emoce.
Jógová terapie není o tom, kam mám „správně“ v té či oné pozici položit nohu, ale jak se v té či oné pozici právě teď cítím. Je to o našich hranicích a o citlivosti anebo necitlivosti k nám samotným.
Jak jsme vnímaví nejenom ke svým potřebám, ale i ve vztazích, v životních situacích, v rozhodujících okamžicích. Kolik máme síly, odvahy a chuti překonávat překážky, být pružní, pozorní a sebe podporující.
Svět jógové terapie je nedirektivní, ale velmi vstřícný a pečující.
Svět jógové terapie oslovujeme neverbálně (rozum necháme sedět vedle podložky, aby si odpočinul a moc nám do toho nemluvil).
Tělo i duši oslovujeme v jógových pozicích, kde pozorně hledáme svůj střed, stabilitu a sílu, pocity a emoce otvíráme v meditacích a pránájámě, oslovujeme vůní, zpíváním, hudbou, mantrami, mudrami, povídáním, sdílením, ale také ochotou přijímat změny a něco ve svém životě začít dělat jinak.
Učíme se zpomalit, odpočívat, naslouchat a lépe dýchat.
Učíme se sebepozorování a sebevnímání.
Pamatuji si na příběh z doby mého studia jógové terapie v ašrámu v Indii. Celé studium a celý výcvik, to nebylo jenom biflování, zkoušení, povídání a cvičení, ale také různé situace, kdy jsme byli (často nevědomě) postaveni do silných emocí a odporu. A to byly ty pravé lekce jógové terapie, to jsem si uvědomila později.
Dodnes si myslím, že je nám indický učitel připravoval záměrně 😊 a díky za to.
Náš ašrám byl malinký, bylo nás ve výcviku jenom sedm a výuka probíhala v systému gurukulam. To znamená, že jsme bydleli v domě učitele a byli s ním neustále v kontaktu. A indičtí učitelé a nejenom učitelé jsou výbornými psychology, mají skvělou intuici a přesně ví, kam je třeba ťuknout, co je třeba otevřít a připomenout.
Hodně zásadních situací se odehrávalo například při pravidelných očistných technikách. Teprve tam jsme si uvědomili, jak bloky ve fyzickém těle velmi úzce souvisí s bloky emočními, mentálními a s dávnými historkami třeba i z dětství.
Na kurzu jsme se celé dny nezastavili a jenom každé nedělní odpoledne jsme měli volno a byl naplánovaný výlet. Kdo zná režim a povinnosti v ašrámu, umí si představit, jak jsme se vždycky na neděli odpoledne těšili.
No a jednou se stalo, že nám v sobotu učitel oznámil, že v neděli odpoledne volno nebude. A hotovo a bez diskuze.
Zajímavé bylo, že ostatní přijali informaci docela v pohodě, ale já jsem se mohla zbláznit. Vztekala jsem se, nadávala, dovolávala „spravedlnosti“, než jsem si uvědomila, že přesně takto reaguji ve všech situacích, kdy není podle mého.
Ups….a doputovalo to až do vědomí a osvítilo mě 💥 Krásná lekce to byla a bylo jich, samozřejmě, více.
Jak mít potom pružné tělo, když mi pružnost jinde nepruží, že?
A tím se dostávám k tomu, že „jít na jógu“ odcvičit si a oddýchat si něco na podložce a pak jít domů ve stejném nastavení a bez jediného aha-momentu je škoda.
Jak pro jógu, tak i pro nás.
Takže tak je to s jógovou terapií a s léčením. O nás a bez nás to prostě nefunguje 🙏
Fotečky jsou moje
Komentáře
Okomentovat