Radostný amatér

Jsem takový radostný amatér, přiznám se, že spoustu věcí dělám naprosto intuitivně a tak zvaně „od oka“.
Prostě nemám ráda systémy, logiku, doporučené postupy, stereotypy a podobné lahůdky.
Když jsme si pořídili zahradu, koupila jsem i odbornou literaturu. Myslím, že jsem ji ještě neotevřela. Prostě sázím, zastřihávám, vyživuji, a povzbuzuji naprosto intuitivně. Ano, někdy je to mimo, ale to beru jako potřebnou zkušenost.
Vařím a peču taky „od oka“. Nevážím, neměřím, nekomplikuji (si to).
 
Na základních a dalších znalostech o józe a jógové terapii stavím svoje lekce. Za těch mnoho a mnoho let se mi nestalo, že bych odvedla dvě stejné lekce. Ani to neumím ani se mi to nezdá v pořádku.
Vždycky se před lekcí naladím na energii dne a pak vnímám lidi, kteří přichází na lekci. Někdy cítím, že je potřeba více relaxovat a prožívat, někdy cítím, že je třeba více rozproudit energii a uvolnit napětí. A pak se oddám lekci jógy a nechám se vést. Miluji to 🙏💜
 
Vzpomínám si na svoje pletací období, to bylo na vysoké škole a v době, kdy byly naše děti malé. Vymyslela jsem si model, koupila vlnu a prostě pletla. Každý svetr byl naprostý originál, stejný bych už neupletla. Moje skvělé originální pletené šaty obdivovali všichni, jenom babička tehdy mého budoucího muže, která byla profesionální „pletařka“ šaty otočila a vyděsila se 😆 Ano, neumím dodnes odborně přetahovat vlnu a zakončit pletení. Pletací období bylo vrcholem mojí kreativní tvořivosti a ráda na něj vzpomínám. To byly ještě v televizi hezké klidné seriály a tak jsme večer uložili děti a já pletla a pletla…svetry, šály, ponožky, čepice, rukavice….a začalo to tím, že mi moje skvělá kamarádka Ivana kdysi dávno ukázala, jak na to.
Mimochodem, pletení je skvělá terapie, stejně jako práce na zahrádce.
 
Tak o tomhle všem jsem dneska přemítala, když jsem na jarním sluníčku plela svůj bylinkový záhonek a dívala se, co přežilo zimu a co ne. Koukala jsem na vysazený česnek, který se nelogicky objevil i mezi bylinkami a říkám si, že oni se na tom záhonku nějak popasují.
Keř, který jsme chtěli loni zlikvidovat, protože více než z poloviny uschnul, je letos v naprosté parádě živý, zdravý a nádherně zelený.
A taky někde něco občas zasadím, zapomenu kde a pak dva roky nic a najednou kytičky a najednou keřík a taky máta, kterou jsem nikdy na zahradě nesadila, si pěkně roste mezi pelyňkem a meduňkou…hmm…proč ne?
A říkám si, že pokud my lidé jsme součástí přírody a to tedy jsme, proč se tlačíme do nějakých tabulek, proč za sebe necháme rozhodovat chytré hodinky a grafy, proč všechno potřebujeme rozebírat a zdůvodňovat, že někdy je taky fajn prostě se jenom do toho života položit naprosto intuitivně a „od oka“ a důvěřovat procesu.
 
Přeji krásné a inspirativní jarní dny 💫