Jak se ladíme


 Místo stavění mřížek nebo spíše „mřížky“ okolo sebe, pozoruji a ladím.

Vždycky jsme v nějakém prostoru a vztahu…s lidmi, s věcmi, s krajinou, sami se sebou, a když na chvilku zpomalíme, pak cítíme, jak nám v tom je.


Už jenom zahrada plná květin a šťavnaté trávy, oblíbený hrníček na našem psacím stole, kde je i spousta dalších důležitých věcí, náš soukromý koutek doma, kde odpočíváme a tvoříme…to všechno s námi ladí a je nám v tom dobře. A pokud ne, můžeme doladit sami…květinami, krystalem, měkkým světlem svíčky, dobrým jídlem, jiskřivou vůní, dokonce i hlasem, hudbou, krásným výhledem z okna, jógou, procházkou lesem….cokoliv nás napadne.


Když tvoříme a harmonizujeme svoje okolí, pak ladíme a léčíme sami sebe. Často stačí drobnost, chvilka zastavení a procítění. Uvolnit se, pohrát si s prostorem a s časem, 
s náladou, s barvami a tvary. 
Vše se děje samo, není třeba o tom přemýšlet, spekulovat a ptát se druhých.
Stačí pozorovat a tvořit. 
Protože krásu a harmonii potřebujeme my, i tento svět.



Foto: ráda ladím třeba na našem modrém stole na zahradě 💙

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cesta k osvícení

Obrázek
Tak jsem se letos ráda vracela do náruče Matky Indie. Už když jsem vystoupila z letadla, potěšily mě známé vůně a pachy, ve vzduchu lepivá prádelna, úsměvy a jiskřivé oči okolo…..jsem doma. Matka Indie mě pevně objala, i s mými antibiotiky, se kterými nesmím na sluníčko, i s nařízeným klidovým režimem, takovou celou pomuchlanou předchozím rokem a ušmudlanou dlouhým letem…   „Jsem tak unavená, nesmím cvičit, nelákají mě výlety ani festivaly…co tady budu dělat? Tak moc jsem se na tebe těšila…“ řekla jsem… „Neboj, bude to skvělé“, zašeptala mi Matka Indie a pevně mě objala. „Nebudeš dělat vůbec nic“, dodala. „A to jde?“, zeptala jsem se. „Tolik se toho ještě musíš naučit“, mrkla na mě svýma tmavýma očima.   Fotečky jsou moje 
Další informace

Jak být ještě dokonalejší, aneb když uvěříme těm druhým

Obrázek
Včera jsem na soukromé lekci v Satori vysvětlovala slečně princip dechu. Tady – ukázala jsem na hrudník – tady se nadechujeme, tady aktivujeme svoje začátky, radosti, nadšení a touhy. Tady jsme v souladu s budoucností. Proto je důležité pečovat o otevřený hrudník, o pružnost mezižeberních prostor a měkkost svého srdce. A tady – ukázala jsem na břicho a pánev – tady vydechujeme. Tady výdechem ukončujeme, odevzdáváme a čistíme prostor pro nový nádech. „Takže“, řekla slečna, „abychom se mohli dobře nadechnout, potřebujeme především důkladně vydechnout“ „Ano, to je přesně ono. A nemusíme zůstat jenom ve fyzickém těle, můžeme k tomu přibrat i všechny svoje zapomenuté minulosti se spoustou domněnek a emocí…, tam, kde jsme uvízli ve svojí vlastní historii, tam není už mnoho prostoru pro naši budoucnost.“, dodala jsem. Skvělé, miluji tak bystré žáky 😊 Celá lekce pak probíhala v základním rytmu nádechu a výdechu, kdy jsme během jednotlivých fází probraly se slečnou v...
Další informace

Stagnace

Obrázek
Co je to stagnace? Stagnace je, když se všechno zastaví. Dojde síla, chuť i nadšení. Nejvíce ji můžeme prožívat na jaře a říká se jí jarní únava. Končí jeden roční cyklus, a pokud byla vaše zima výživná a vyčerpávající, pak vám chybí síla pro nový start. Ale stagnaci můžeme prožívat i kdykoliv jindy: po velké životní změně, po velkém zklamání, ve dlouhodobém stresu, při nervovém vyčerpání a nebo přijde jen tak, když máme pocit, že už nemáme sílu k čemukoliv. Stagnace je, když zpozorujeme, že už nějakou dobu jen tak sedíme a nebo ležíme, někam koukáme a absolutně se nám do ničeho nechce. Stagnace je když se nám nafoukne bříško a pomaličku pravidelně přibíráme a nevíme, co s tím. Po pravdě – ani se nám to už nechce (po padesáté) řešit. Stagnace je nechuť něco změnit, něco podnikat a znovu začínat, stagnace je stálá přítomnost únavy, těžkosti, pocitu zmaru a zbytečnosti. Stagnace jsou emoce sebelítosti. Stagnace je ztráta smíchu a lehkosti a ztráta zájmu o nové věci a nové n...
Další informace