Karma a dharma

 

Byla jednou jedna rodina. A jako každá rodina měla i tato svoje ideové vůdce, organizátory, roztleskávače a strážce karmy.
Každý rok tato rodina pořádala vánoční setkání.
Stařešina rodu byla starší dáma, na první setkání příjemná, veselá a milá, ve skutečnosti velmi přísná a neoblomná v tom, jak se v rodě chováme, jak spolu mluvíme, tedy spíše jak spolu nemluvíme, ještě lépe, o čem spolu mlčíme, protože každá rodina má svoje pravidla, svůj řád a svoji hierarchii a není dobré se pokoušet to změnit.
Trest je pak přísný, jste doživotně vyloučeni z rodinných vánočních setkání a v podstatě už pro svoji rodinu neexistujete. Když pominu pár zdvořilostních frází při náhodném setkání.
 
Stařešina rodu, starší milá dáma, jednoho dne zemřela. Její roli ideového vůdce, organizátora, roztleskávače a strážce karmy převzala její nejstarší dcera. V bytě, který zdědila po svojí matce, ve stejných kulisách starého nábytku s urnou svojí matky na skříni, opět připravila vánoční setkání. Opět byli pozvaní jenom bezpeční členové rodiny, protože nikdo není zvědavý na nějaké emoce, štiplavé poznámky a nedej Bože, otvírání starých zakonzervovaných problémů a nespravedlností. To se v naší rodině nikdy nedělalo a dělat nebude.  
Vánoční večírek probíhal přesně tak, jak už mnoho roků předtím. Společenská zábava, žertíky, stále stejné choroby, stále stejné vztahové problémy.
Stále stejné hry, stále stejné panoptikum.
 
Můžeme to nazvat karmou. Věrnost rodu za každou cenu. Nevyléčitelné nemoci, stále stejní problematičtí partneři, stejné slovní hříčky, stejné žertíky.
Nezmění se nic, pokud se někdo nerozhodne tuto rodinnou karmu narušit. Jakkoliv.
Ano, upadne do nemilosti a bude od rodiny izolován (takové rodinné doživotí) ale svůj život pak může žít ve větší lehkosti a bez okovů rodového zatížení. A až pomine období hořkosti a pocitů křivdy, pochopí, že udělal pro sebe to nejlepší, co mohl.
 
Jak málo stačí, aby to bylo jinak. Ale to už vyžaduje úroveň vyššího vědomí, zdravou sebereflexi a znalost rodinné dynamiky.
A taky je třeba přijmout poznání, že karma není trest, ale jenom nevědomé setrvání ve starých vzorcích chování a jednání. A z toho pramení všechno ostatní. Často i mnoho generací.
 
Zkusím přepsat scénář.
Když zemřela stařešina rodu, její nejstarší dcera se rozhodla pokračovat v tradicích rodinných vánočních setkávání. I když zdědila byt po své matce, rozhodla se uspořádat setkání ve svém vlastním domě a kupodivu ji podpořili i členové její vlastní rodiny.
Letos to prostě bude jinak, rozhodla se.
Na vánoční setkání pozvala všechny. I ty už dlouho nezvané. Nejdříve se svého nápadu trochu lekla, ale pak si řekla, že tak koná v dobré vůli pustit do té rodinné zatuchlosti trochu čerstvého vzduchu.
Ne všichni s jejím rozhodnutím souhlasili, ale ona cítila, že je to tak v pořádku.
Na večírku se sešli všichni ti, kteří se sejít měli. Zpočátku to bylo rozpačité setkání, dokonce se tam otevřela stará bolavá témata, něco si tam bylo nutné vyříkat, objevily se i zvýšené hlasy a emoce, ale i to je někdy třeba.

Rozhodnutí nejstarší dcery rodu přispělo ke změnám, které jsou sice ve fázi křehkého začátku, ale ve velké naději na uzdravení. Uzdravení bude trvat roky, ale tím, že byl učiněný první odvážný krok jedné odvážné ženy, tím byl rodinný odkaz předán dalším generacím.
Ten odkaz je o tom, že vždycky můžeme zatuchlé rodové vzorce změnit. Vždycky můžeme něco udělat jinak. Vždycky můžeme být ti první. Tedy pokud máme odvahu, sílu a čistý úmysl.
A to je dharma.