Není pravda

 

Není pravda, že vás trauma posílí.
Není pravda, že všechno špatné je pro něco dobré.
 
Každé trauma a každou bolest zachytí váš nervový systém a uloží.
Už navždy budete v sobě nosit neviditelného strážce, který velmi dobře vycítí, kdy se blížíte do situace, která by mohla znovu bolet.
Instinktivní reakce je stažení se a zvýšená bdělost. Někdy také nějaká forma úniku a konflikt.
Čím důraznější zápis v nervové soustavě, tím silnější reakce. Ve fyzickém těle se to může projevit postupným zatuhnutím (musím být připravená, musím být silná, už to nikdy nedovolím, unesu to, zvládnu to…). Nejdříve páteř a klouby, potom fascie, svaly a měkké tkáně a nakonec jde napětí do orgánů, které tak velmi citlivě reagují na stres.
Známe, že?
 
Na úrovni emoční a psychické jsou to zvláštní a „nelogické“ reakce na jednoduché situace a taky odmítání, bagatelizování, zesměšňování, ironie, sarkasmus a spousta emocí.
Neschopnost se uvolnit a zhluboka dýchat, poruchy spánku a soustředění.
 
Tady vnímám velký prostor pro jógovou praxi. Jóga je pro mě vědomá komunikace s našimi pránickými těly. Otevření se vzkazům našeho těla, ale i života. Najít zase důvěru sami v sebe a pochopit proč tak reaguji v určitých situacích a nebo nereaguji vůbec. Proč mě bolí žaludek, když potkám neznámou ženu, která mi tak hodně někoho připomíná, proč spadnu do konfliktu na třídní schůzce při argumentech učitele mého dítěte, proč nesnáším hluk, červenou barvu a hlasité šoupání kovových židlí – například. Každý máme to svoje.
 
Proto říkám, že jóga není jenom cvičení (i když cvičení je velmi důležité, jenom ho, prosím, nenazývejme jógou), proto si na józe i povídáme, otvíráme životní témata a vyměňujeme zkušenosti, proto na józe zpíváme, učíme se pozorovat, zhluboka dýchat a odpočívat.
Jóga nás učí být více prostupnějšími a jemnějšími, učí nás nebát se přijímat nové zkušenosti, otevřít se více životu a stát se měkoučkými po těle i po duši.
Nebezpečí nepřichází zvenku. Jak jsme si mysleli.  
 
Naše životní zkušenosti, které máme zapsané v nervovém systému, tam už zůstanou, ale my o nich budeme vědět. Alespoň o některých. Budeme sice stále opatrnější, ale také více probuzenější. Budeme k sobě jemní a  laskaví a něžně se budeme povzbuzovat v našem životním zkoumání a prožívání čehokoliv. 
Protože budeme vědět, že nejsme divní a nesnesitelní, ale kdysi dávno hodně zranění.
A každé zranění nese s sebou jizvu, o kterou můžeme vědomě pečovat.