Satori Blog

Možná záhadný nadpis, možná že ten, kdo ví, se nediví. Jsme v období mezi zatměním Luny v energii Vah, které už proběhlo, a právě se blížíme k zatmění Slunce v energii Berana. Osa Beran - Váhy, kde se momentálně nachází Lunární Uzly (naše minulost a naše budoucnost – velmi jednoduše řečeno) přináší rozpor mezi energií klidu, harmonie a elegance (všeho druhu) a Beranskou potřebou si za každou cenu prosadit to svoje a nejlépe všemi dostupnými prostředky. I nečestně, nemorálně, agresivně. Zatmění může vypadat tak, že vám někdo zakryje oči a nutí vás jít dál. Vypne vaše instinkty, pocity a sází na vaše nevědomé potřeby, komplexy a potlačované touhy. Pokud je to dobrý manipulátor, určitě se mu povede vás zneužít pro svoje vlastní cíle a ambice. Zatmění, to nejsou věci okamžiku, to jsou často chvíle, které vynesou na povrch velmi stará zranění, velmi bolavé okamžiky v našem životě,  kdy jsme nedostali to, co jsme chtěli a potřebovali a ono hluboké zranění si neseme dál. Pečlivě ukryté, z

Včera v noci jsem přespala na chatě, protože ten boží klid, ticho a ranní sluníčko do postele je prostě kouzelné. Když jsem se vzbudila, uviděla jsem na okně motýla. Ani nevím, že tam přespal se mnou, ale teď jsem koukala na jeho pokusy o nový a další vzlet, jenže nevěděl, že je to okno, které sice slibuje stromy a sluníčko, ale jeho podstatou je silné sklo. Na jednu stranu chrání před mrazem, na druhou stranu omezuje svobodu. Chvilku jsem motýla pozorovala, protože jsem přemýšlela, jak ho co nejjemněji přenést na verandu a dát mu svobodu. Měl otlučená křídla, ale taky měl stále naději, že se mu to nakonec povede.   Už na józe jsem vyprávěla o panu Havelkovi a o jeho skvělých video promluvách, které jsou naprosto praktické, ale přitom nevylučují nic tak osvobozujícího, jako najít a přijmout svoji zodpovědnost, určit svůj životní směr a vykročit. Velmi se mi líbí termín pana Havelky „letová hladina“, kterou je třeba udržovat stále a nepřetržitě v patřičné výšce. A pokud poklesneme, n

Když jsem se ráno v koupelně chystala na další lekci jógy, uvědomila jsem si, že už dlouho mě tak příšerně nebolely ruce a nohy, jako právě teď. Propojilo se mi to s mojí současnou indickou jógovou praxí a se všemi tělesnými bloky a odpory, které se mi v těle během posledních třech roků vytvořily. Tedy – které jsem si tam vytvořila já sama. A v pozici trikonasany, kterou jsme už asi minutu prodýchávali, se mi otevřelo tělo tak, že ze mě lilo jako z konve. Proudy potu, klepající se nohy a stále opakující se učitelova slova: „Breath! Be strong!“ Jak symbolické. Takhle se mi tělo otevřelo až na třetí lekci jógy, zatím to byla radost a brnkačka, ovšem teprve teď to šlo opravdu do hloubky, ke všem hluboce uloženým a nevědomě střeženým lítostem, strachům, úzkostem a nesouhlasům. Cítila jsem každou kůstku, každý sval a každé nadechnutí fascie. Večer mě bolely i malíčky na noze. V bedrech seděl můj půlrok na gauči, kdy jsem nikam nesměla a vůbec jsem netušila, jestli toto všechno přežije moje

Já jsem takový celoživotní krmič. Jako malá jsem doháněla maminku k šílenství tím, že jsem si domů tajně vodila toulavé psy a kočky a ve vaně je vykoupala a pak krmila tím, co bylo doma k dispozici. Když na maminku při nečekaném dřívějším příchodu domů vyletěla divoká kočka a k smrti ji vyděsila, krmení a pečování mi bylo zatrhnuté, čímž neříkám, že jsem to tajně nedělala dál 😉 . A zůstalo mi to. V Indii mám vždycky s sebou zásobu granulek a nebo sušenek a kdo zná Indii tak ví, že vděčných strávníků je tam na každém kroku spousta. Na chatě zase krmíme toulavé kočinky, ale také sousedovy ovečky a kozy. Vozíme s sebou starý chleba, salát a mrkev a krmíme a utužujeme sousedské vztahy. Jo, jídlo a vztahy – jak velmi úzce to spolu souvisí.   Přišel podzim a s ním znovu opravené a připravené krmítko. Nakoupili jsme dvacet kilo slunečnicových semínek a je to naše oblíbená meditace. Nasypat do krmítka a s kávičkou sedět na terase a pozorovat ten cvrkot u krmítka. Letos máme zpestření. Krmí

Dneska večer vstupuje Slunce do znamení Štíra a já bych to nazvala – Kdo se bojí, nesmí do lesa. A všichni se bojíme. Tmy, samoty, opuštění, smrti, odmítnutí, stárnutí, vyzrazeného tajemství, velké hloubky emoční, citové i vztahové a taky se bojíme, že už věci a lidé nebudou stejní tak jako dřív. Vše co prosvěcuje naši každodenní realitu je žádané a tak nějak jsme se naučili, že i my máme svítit, usmívat se, souhlasit, nedělat problémy, neříkat co se nemá (nebo co si dokonce opravdu myslíme), slušně zdravit a nic nekomplikovat. Jenže světlo vyvažuje tmu a bez tmy by světlo nebylo.   Dny se krátí a příroda čaruje. Tak Štírovsky, tajemně. Ranní mlhy, holé stromy, mrazivo, velké kaluže a zvláštní ticho. Dušičky, svíčky a vzpomínání. Nejvíce jsem se naučila právě v období temnoty a právě díky každé nekompromisně osudové situaci (Pluto vládne Štíru). A nejvíce mě naučili a inspirovali lidé, kteří se stále neusmívali, nesvítili a nebyli za všech okolností křečovitě pozitivní. Ale byli opra

Kdo mě zná tak ví, že miluji Genové klíče. Je to pro mě kniha knih, se kterou si už roky sem tam pracuji, pročítám ji, konfrontuji a nebo jen tak nad ní rozjímám. Mám vypracované profily celé naší rodiny a najdu tam vždycky odpovědi na svoje otázky. Ale není to tak jednoduché, protože to není logické. My jsme zvyklí používat slovo transformace. Jsou transformační pobyty, transformační knihy, transformační jógy, transformační setkání a tak podobně. Bez slova transformační to není ono, známe. Jenže je to slovo, které podle mě velmi zavádí. Vede nás do výšin duchovního zrání a poznání, ale o čem jiném je život, než o praktické zkušenosti a o zdravém selském rozumu. Genové klíče používají kouzelné slovíčko mutace a tady je to opravdu zdravě selské a praktické a myslím, že daleko výstižnější než hypoteticky pracovat s přilepeným krystalem na čele na svém vzestupu do 8 D, aniž bychom zvládli běžné životní výzvy a průšvihy.   Když si představíme nás samotné kdysi dávno na počátku evoluční

je novým začátkem. A každé Novoluní prožíváme podle svého nastavení. Podle někoho může být astrologie berličkou, bez které neumí chodit nejenom rovně, ale i do schodů, přes kameny, brodit se vodou a nebo klopýtat příkrým srázem. Všechno, včetně astrologie je symbolika. Krásná symbolika, dodávám, ale vdechnout život a uchopit ji musíme my sami. Není univerzální návod, tak jako bychom si to často přáli. Dnešní Novoluní je speciální svým nastavením pro nejenom nové začátky, ale pro přímo bouřlivé začátky. Změny, překvapivé obraty, překvapení a pochopení, že je třeba jít dál. Neotáčet se, nevracet se. Není kam. Uranská energie Lvího nastavení nám přihraje zajímavé nápady a je jenom na nás, nakolik se cítíme silní a povoláni odstartovat cokoliv. Může to být dneska, může to být za několik týdnů. Každopádně semínko bude zaseto. Uran je jako jiskra, která přeskočí z požáru, o kterém si myslíme, že už dávno nedoutná. Uran je originalita a osobitost, se kterou se uvádíme do společnosti a un

My ženy nejsme cyklické. Nepodléháme řádu a pravidlům, tak jak by si mnozí přáli, abychom byly čitelnější a srozumitelnější. My ženy nejsme cyklické a jakékoliv pasování se do nějak daných schémat a pouček ubírá naší vnitřní radosti a nespoutanosti. V dnešní době nasvícení (bohužel ještě ne osvícení) se ženy vzdávají svého tajemství, protože mají pocit, že takto otevřené a přímočaré (typicky mužské) jsou atraktivnější a zajímavější. Takže o nich víme všechno a co nevíme, to se brzy dozvíme. My ženy nejsme cyklické a nikdy nebudeme. Protože kdo odmítá přijmout svoji přirozenost a nevyzpytatelnost – v jakémkoliv slova smyslu, ten kdo nenaslouchá svoji intuici a svým emocím, ten nemá možnost, potkat svoji Ženu. Ať jde o muže, ale bohužel i o řadu žen, které převzaly mužskou potřebu mít všechno pod kontrolou. Mít vše pojmenované, zařazené a cyklicky srovnané. Buďme ženami se vším, co k tomu patří i nepatří. Buďme autentické a tajemné, protože ten, kdo nectí naše pocity a emoce, kdo nect

aneb další životní etapa v novém nastavení. Miluji Sex ve městě. Je to jediný ze všech filmů a seriálů, které mám stále v počítači. Všechny jeho díly a občas si některý jen tak pustím a koukám na ještě mladou Carrie, na pana Božského, na oblíbenou Samanthu, Mirandu a Charlotte. Mladé, šťavnaté kočičky, které se učí žít a přijímat život ve všech jeho propadech, ale i krásných a silných okamžicích. Miluji módu v tomto seriálu, miluji jeho humor, zápletky a dokonalé silné emoční okamžiky. Miluji starý svět, který tak důvěrně znám, slunce odpoledního NY, jistoty kdy všechno bylo tak, jak jsem to znala a věřila jsem, že to tak zůstane navěky.   Moc jsem se těšila na pokračování tohoto seriálu, protože jsem měla pocit, že potřebuji nasát zase ty staré dobré jistoty. And Just Like That a je to tady. První díl nové řady byl pro mě neskutečným zklamáním. Pan Božský mluví sprostě, Miranda je celá šedivá, Steve stařecky šišlá, Carrie má spoustu vrásek, nový NY už není starý NY…ach, Bože, tolik

Žijeme v době, kdy se všechno mění. Něco odpadne, něco se transformuje, něco přežije. Týká se to našich vztahů, přesvědčení, názorů, profesí i rodiny. Přiznám se, že můj vztah k józe také prošel různými etapami a to zejména díky zkušenostem, které jsem získala s lidmi, kteří jógu učí a prezentují. Mám svůj zdravý smysl pro zdravou realitu a tak jsem procházela obdobím, kdy mi nešlo dohromady, jak může uznávaný učitel jógy zneužívat svoje žačky, které o tom ví a tolerují to, jak může učitelka jógy být odmítavá a necitlivá k psychickým problémům někoho, kdo právě něco nezvládl. Jak může být suchá teoretická poučka hodnotnější než obyčejné lidské objetí? Jógu jsem vždy vnímala nejenom jako fyzické cvičení, ale především jako určitou morální a lidskou hodnotu, jako moudrost, která přijímá, protože ví a nejlépe i sama zná. Vím, že jsme jenom lidé, ale tím to omlouvat nechci. Zažila jsem jógu s propracovaným marketingem, ale s prázdným obsahem. Pokud nepočítám recitované a poskládané cos

Mám takový zvyk. Vždycky se po józe se na chvíli vrátím na podložku a nechám v sobě doznít lekci. Říkám tomu čas sebereflexe. Dneska večer jsem šla holky doprovodit k recepci a Radka ukazuje na velký zrcadlový sál v přízemí a říká: „Tady jsem tě poprvé viděla“. Je to už asi deset roků, bylo to na jednom z prvních ostravských jógových festivalů. A Radka je od té doby věrná stálice na mých lekcích jógy.   Holky odešly, vrátila jsem se do sálu, sfoukla svíčku a sedla si na chvilku na podložku. A tam se mi to všechno propojilo. Všechny jógové festivaly, všechny jógové akce, všechny moje lekce. Až mě zamrazilo, když jsem si uvědomila, kolika lidských osudů jsem se za těch téměř dvacet roků dotkla. A taky jsem si hned uvědomila, kolik krásných, dojemných, ale i smutných lidských osudů se dotklo mě.   To poznání bylo hodně hluboké. Cítím velkou vděčnost. Za všechno…         Foto: Šiva na našem jógovém pobytu v Rosa Coeli      

Moje velká láska je moře. Možná čistý vzduch, vitamín D a relax. Ale pro mě především živá voda. V určité fázi zklidnění, bez hudby, lidí a spousty myšlenek, začnete vnímat okamžik, kdy se vaše vnitřní voda ladí na rytmus mořského příboje v tak důležitém očistném rytmu znovuzrození a hlubokého souznění.  A to je léčivé 💙 Foto: moje z kouzelného Sinaje   

  …odkládáme všechny nadpozemské anděly a jejich informace a vracíme se na Zem. Přestáváme naslouchat druhým a jejich bláznivému proroctví, obracíme pozornost zpátky k sobě samotným a ke svému tělu. Znamení Býka materializuje, konkretizuje a uvádí do hmoty. Naše přání, naše představy a naše sny. Nyní je skvělá příležitost plnit si svoje představy o tom, co bychom chtěli a jak bychom to chtěli. A náš nejbližší spojenec je naše tělo. Tělo s námi nepřetržitě hovoří, ve dne v noci. Nikdy nám nelže, stačí mu naslouchat.  Ovšem my jsme se naučili obracet pozornost k vnějším záležitostem a dějům, nasloucháme druhým a sledujeme jejich životní příběh, protože jsme zapomněli, že máme ten svůj. A pokud ho zapomeneme žít, tělo nás k němu nasměruje. Především myšlenky a emoce, tolik důležitá znamení jsou vždy ukrytá v našem těle. Jak se máme? Jak se nám daří? Jak se cítí právě teď malíček na naší levé noze? Jak se nám dýchá? Kolik volného prostoru máme sami pro sebe a ve svém těle, v jógové pozici…

  Kouzelné jógové cestování po krásném Jordánsku mě naplnilo radostí. A nejenom z toho, jak je to milé a příjemné pobýt ve skvělé holčičí partě. Vítr ve vlasech, vůně míst, kde se odehrávala tajemství starých časů. Údiv nad tím, co všechno je možné a co všechno může být krásné a povznášející. Jógová praxe na trávníku u hotelového bazénu, očista v Mrtvém moři, ztišení v nádherné a tak zemitě všeobjímající poušti Wadi Rum, meditační souznění s energií starodávné Petry. Legrace při dlouhých cestách autobusem, radosti z nakupování a objevování, tak samozřejmá podpora ostatních, pokud byla potřeba.   Možná, že je jóga o dokonalosti v asánách, pozitivním myšlení, pravidelném režimu každodennosti a přísném dodržování jógových rituálů. Ale možná, že je jóga i o tom, že je nám prostě spolu dobře. Že se můžeme jedna na druhou spolehnout, že si vzájemně držíme místa i dobrou náladu. Že sice nedáme nohu za hlavu a nepamatujeme si všechny techniky pranajamy, ale společně procházíme kouzelným čase

Přestaňte o sobě prohlašovat, že jste ženy bojovnice a naučte se žít v energii mírumilovné ženy, ženy, která miluje a je silná a umocněná vším, co si přeje. Vesmír je velmi moudrý a pokud se rozhodnete být bojovníkem, pak přijdou další a další boje, další a další války. Bojuji za partnera, bojuji za lepší práci, bojuji za své vize, bojuji za rovnoprávnost, bojuji za pravdu, bojuji s nemocí…dále a znovu vyhlašujete nové boje a přijdou další a nové zkušenosti, které nás pak nechají opuštěné, bez křídel se zraněnou duší a srdcem. Buďte ženami světla, které vibrují v lásce. Láska tvoří v míru a harmonii, v radosti a krásném tanci života.   Bojovnice nosí celý život na těle těžké brnění. Jak se cítí ve svých zádech? Je to tíha a bolest. Bolest zad, bolest hlavy a další bolesti… Milující žena je žena světla, skrze kterou přichází láska, její vlasy tančí ve větru, protože už ví, jak žít na frekvenci lásky… Buďte silnými ženami, ženami lásky. Už žádné bojovnice. Války nikdy neskončí, poku

První jarní víkend na chatě a my všichni nadšení z jarního sluníčka a krásné modré oblohy.  "Je jaro a teď už to všechno pojede“, řekla jsem nahlas, protože jsem zapomněla, že toto ve mně říká můj nedočkavý a splašený Beran, kterému v astromedicíně náleží oblast hlavy. Rozum, myšlenky, smysly…první v řadě, nadšení, netrpělivost, přehánění. Takže dva dny na zahradě, kdy jsem si užívala teplého počasí a ukazovala jsem svému muži, jak se správně uzemnit. Naboso jsem běhala po louce a hrabala trávu, krátké tričko a samozřejmě když máme to jaro, čerpáme sílu přírody. Takže jsem si v tom tričku lehla na zem a kochala se zemitým propojením, vůní hlíny a koukala na mraky. Prostě jarní idylka. „A taky musíme posílit jatérka a pročistit se“, říkala jsem a vykopávala malé kořínky pampelišek. Omyla a blaženě chroupala. Večer jsem ještě udělala rituál pro Hekaté, moji oblíbenou bohyni. Ta, která vládne temnotě – bylo Novoluní. Trošku zmožená celodenní prací na zahradě, ale se skvělým pocitem

Aktuální astrologická konstelace: Chiron a Vesta v konjunkci s Jupiterem v ohnivé energii bojovníka Berana Tak velmi studujeme různé aspekty, vědy (i pavědy), až zapomeneme žít svůj vlastní život. Myslím vědomě, otevřeně, citlivě a zvědavě. Pátráme po příčinách, proč se nám nedaří, rozebíráme a diskutujeme, ptáme se druhých. Radíme se, přemýšlíme (a to je docela problém snažit se vyřešit emoční záležitosti prostřednictvím rozumu). Když budeme pozorní, když odložíme všechny filozofie, vědy (i pavědy), zůstane nám jenom přítomnost. A není náhoda, že zahlédneme svoje vlastní astrologické konstelace tak živě a autenticky, až se lekneme. A tak nám tato důležitá aktuální konstelace připomíná naše dávná emoční a vztahová zranění, místo, kde jsme opustili sami sebe, příběhy, které jsme už raději zapomněli a které se táhnou věky věků naším rodem jako červená nit. Právě teď se s nimi můžeme opět setkat, abychom je znovu otevřeli a vyléčili. V ohnivé energii Berana může jít o prudkou a přímou re

Předjaří je krásné a nadějné období, ale také náročné. Už není zima a ještě není jaro. Je to takové něco mezi nocí a dnem, mezi výdechem a nádechem, mezi umíráním a vzkříšením. Dlouhá zima nás vyčerpala, chybělo sluníčko a teplo, utratili jsme spoustu energie za naději, že bude lépe. Je třeba se vyladit a posílit na nejdelší tmu před svítáním. Skvělý čas na očistu a třídění toho, co s námi půjde dál a co zůstane za námi. Podporujeme svoje těla, dodáváme jim vitamíny, očišťujeme je, praktikujeme půsty a odpočíváme. Chodíme do přírody a pozorujeme, jak se probouzí. Už to je samo o sobě povzbuzující a velmi příjemné. Příchodem Saturna do znamení Ryb ztrácíme svoje iluze a hluboké propojení. Je dobré si připomenout, že zlo je vždycky hlasité, hrubé a neotesané. Protože i zlo má svoje vlastní strachy a snaží se je překřičet. Buďme občas sami. I se svým strachem a se svými úzkostmi. Ve svém útulném soukromí, v meditaci a rozjímání, co by, kdyby. Když se ztišíme, zaslechneme svůj vnitřní t

Často si vzpomenu na starého pana Inda, který mě rikšou vezl k chrámu bohyně Durgy a jen tak jsme si povídali. Ptala jsem se, jestli je Durga zlá a on mi řekl: „Když ji budeš mít ráda, bude to OK.“ Už tolikrát jsem si tu větu a ono setkání promítla a právě ve chvíli, kdy jsem měla potřebu něco a nebo někoho odmítnout. Aniž bych tušila, že odmítám kus sebe samotné. Bojíme se stínů a bojíme se nejvíce svých vlastních stínů. A čím víc se bojíme, tím více je odmítáme. Nechceme slyšet jiný názor, nechceme přemýšlet nad něčím, co nás rozhodilo a nebo přivedlo k velkým emocím. Nechceme se nechat rozrušit, probudit.   Máme raději ono příjemné a hypnotické dobro, medové duchovno, osvícené a nasvícené. Dávno jsem si všimla, že moudrost hledáme ve složitých spisech a filozofických knihách někoho jiného. Hodiny posloucháme vzletná slova intelektuálně poskládaná do něčeho zajímavého a rádoby moudrého, abychom druhý den nevěděli, o čem to vlastně bylo. A přitom je to tak jednoduché. Ta největší mo

Jsou dny, kdy je naše jógová praxe pouze o dechu. Jsou dny, kdy toho všeho máme tolik a příliš, kdy jsme unavení a bolaví. A právě dech je tím lékem k návratu k nám samotným a také lékem pro emoční a psychické uvolnění, pro vytvoření zdravého odstupu a pro zklidnění a hlubokou relaxaci. Sedneme si do pozice s rovnou páteří a chvilku pozorujeme svoje tělo. Najdeme napětí a už jenom tím, že mu věnujeme pozornost, uvolní se. Lehce se odtlačíme od sedacích kostí za temenem hlavy vzhůru, uvolníme ramena a všechno napětí v obličeji. Pozorujeme svůj přirozený rytmus dechu – nádech a výdech. Při nádechu cítíme, jak se tělo rozpíná a aktivuje, pozorujeme části těla, které reagují na nádech a které si ho užívají. S nádechem přijímáme všechno, co právě teď potřebujeme: klid, ticho, lásku, zdraví, úsměv, pozornost… S nádechem si tvoříme prostor pro nové věci, pro změnu, pro novou čistou energii a také pro okamžik vědomí, že všechno plyne dál a všechno pracuje pro nás. Aktivujeme energii hrudník

Nemusíte čistit rodové linie. Nemusíte přepisovat osudy svých ženských a mužských předků. Nemusíte celé rodině neustále odpouštět a opakovaně je žádat a prosit. Nemusíte mít nepříjemný pocit z toho, jak žila vaše maminka, babička, tatínek, dědeček… Nemusíte se bát, že vás převálcuje rodinná kletba a odmítnutí. Nemusíte počítat žádné dědičné hříchy a pykat za rodinnou karmu. To jsou všechno nesmysly, které vás spolehlivě odkloní od vaší osobní životní cesty  a nevěřte tomu, že vám někdo brání v tom, abyste si ji naplánovali a prožili tak, jak chcete. Nemusíte pořád něco čistit, prostě se svobodně rozhodněte a udělejte to jinak.   Důležité je osvobodit se od myšlenek, že nemáte ve svém vlastním životě sílu a moc věci měnit a nemáte právo žít si svůj spokojený život tak, jak si ho naplánujete. Ano, je to někdy těžké, ale nehledejme viníky, je to vždycky jenom o nás. Nakolik se stáhneme a jak dlouho budeme stále dokola vyhledávat odpustky ve formě různých terapií a magických obřadů…než