Satori Blog

Možná trochu kacířská úvaha, ale nemohu to nenapsat.   Jak už to tak bývá, když otevřeme jedno téma, objeví se spousta dalších podobných témat a všechno se to tak nějak zajímavě propojí. Četla jsem knížku o traumatech, protože kdo neprožil ve svém životě trauma, jakoby nebyl, že. Tak pátráme, propojujeme, diagnostikujeme se a diagnostikujeme i ty druhé…a tak pořád dokola. Takže jsem četla knížku o traumatech a úplně „náhodou“ jsem se propojila se svojí sestřenicí, se kterou jsem se poprvé setkala už hodně dávno, protože naše rodiny na základě jednoho velkého rodinného traumatu přetrhaly všechny vazby a vzájemně jsme se všichni znali jenom z vyprávění těch druhých. Je to jako tichá pošta. Jeden řekne toto, předá to tomu druhému a ten si zase něco přidá anebo pozmění a pošle to dál. A nakonec, když se po letech setkáme a mluvíme spolu, tak zjistíme, že všechno bylo úplně jinak.   Se sestřenicí jsme si dlouho do noci povídaly, přeposílaly jsme si rodinné fotky a upravova...

Náš životní postoj se zrcadlí ve všech našich tělech. Všechno, co se delší dobu odehrává v jemnohmotných tělech, se časem propíše i do fyzického těla. A tam je to už vidět.   Když sbalíte podložku a odcházíte z lekce jógy, pomalu ztrácíte kontrolu sami nad sebou, protože se přepínáte do režimu „po józe“. Zapínáte mobily, povídáte si, myšlenky a starosti přebírají prioritu.   Cestou do šatny si připomínejte, že jóga není jenom hodina a půl na podložce, že na lekcích jógy si to pouze nacvičujeme, právě pro tu jógu bez podložky.   Když odcházíte z lekce jógy, cestou do šatny prodlužujte to poznání a prožitek hlubokého dechu, zpevněného těla, klidné mysli a vnitřního klidu. Protože tak vědomě pracujete na jemnohmotné úrovni a učíte se novým návykům.   Když odcházíte z lekce jógy, občas na to zapomínáte. Ale já to sleduji 😉😊 Fotečka je z jednoho mého worshopu na Slovensku. Pozdravuji Slovensko, moc ráda jsem tam jezdila a stále jezdím 💗 ...

Každou chvíli se posunujeme ve svých objevech, názorech a přesvědčeních. Neříkám, že všichni, ale říkám, že všichni máme tu možnost, pokud chceme. Život běží a my můžeme běžet s ním anebo trucovitě zasednout a koukat, jak všechno běží kolem nás. Letos jsem pojala některá témata jinak, protože jsem si uvědomila symboliku mnoha životních záležitostí a je škoda, zůstávat jenom na povrchu.   Čarodějnice a jejich upalování, usmrcování, dehonestování…tak hluboké téma, které mě poprvé zasáhlo, když jsem byla v Dolních Kounicích a poslouchala vyprávění o Šibeničním vrchu a jeho historii. Tehdy mě poprvé pohltila hrůza z toho, jaké to je být jiná, odstrkovaná a podezřelá. V podstatě z čehokoliv, jak a kdy se to komu hodí. Je to možná temná vzpomínka, ale každá z žen, pokud zrovna neabsolvuje populární ženské kruhy, aby se žensky „vyladila“, pokud nepopírá to, že být ženou, aniž by se neušpinila koketováním s mužskou mocí a mužského pohledu na svět, není...

Dneska mám narozeniny a moje Slunce stojí na nultém stupni znamení Býka. Miluji svého Býčka. Býk je zemité znamení pod vládou planety Venuše a tam, kde to Beran prosadil, tam se dostaví Býk a krásně to doladí. Tady travička, tady kytička, káva s mandlovým mlékem a nějaká dobrota, příjemná melodie z přehrávače, vůně levandule či růže a kočka na polštáři. Býk nikam   nespěchá, chce si užívat krásy a pohody. Není lakomý, ale je majetnický. Rád si pochutnává na šťavnaté travičce ve svojí vlastní ohradě, ale běda, když bez ohlášení ten ohradník přelezete 😀 Býk nese ženskou energii, miluje krásu a harmonii a také ji rád tvoří.   Každý, kdo se narodil se Sluncem ve znamení Býka, si nese s sebou zprávu o majetku z minulé inkarnace či rodové linie (je to jedno). V horoskopu patří druhý astrologický dům Býkovi a tento dům je na téma majetek a moc. Nezralá energie Býka touží po majetku, po penězích, chce se mít dobře a chce mít spoustu autority a moci. Spoje...

 ... pro všechny ženy V neděli to možná začne a možná, že už se to děje delší dobu. Ano, Váhy jsou o vztazích, ale také o vyvažování, hledání rovnováhy, harmonie a také o našich přesvědčeních – jak by to ve vztahu mělo vypadat. A tím myslím ten vztah nejdůležitější, tedy ten, který máme my ženy samy se sebou. Možná si myslíme (myslíme!), že už dávno víme, ale možná jsou to jenom staré vzorce a přesvědčení, které v sobě nosíme, praktikujeme a neaktualizujeme. Co vyzařuji, to přitahuji – svatá pravda a když jsme už u té svátosti, zkusme si definovat, co pro nás znamená, „mít se ráda“. Možná spoustu nákupů, možná dortík a nebo dva, možná uklizený a vyleštěný byt, spokojená rodina… A možná taky klidný partner, pochvala v zaměstnání, obětavost a ochota (někdy i ke všemu)…   Úplněk nám nasvítí, co všechno jsme připravené udělat, aby nás druzí měli rádi. Co všechno jsem připravená udělat, abych byla obdivovaná, oblíbená, populární a nezapomenutelná. Kde všude popřu ...

Miluji přírodu a možná, že to souvisí s dětstvím, kdy jsem léto trávila se svými prarodiči na chatě ve Vráži u Berouna a malá útulná chatička, kterou postavil můj pradědeček, stála přímo uprostřed lesa. Pamatuji si energii brzkého rána, první zvuky za svítání, zpěv ptáků, šepot stromů a noční dupot ježků a klepání veverek na provizorní ledničku, kterou dědeček vyrobil a zavěsil na chatu.   Miluji ranní procházky lesem, kdy se všechno probouzí, všechno voní a rozkoukává se. Stromy se čechrají, vítr v korunách zpívá svoji píseň a potůček krásně bublá.  Příjemně unavená procházkou si sednu na pařez a zavřu oči. Nastavím tvář sluníčku.  Nechám se unést okamžikem…hluboký nádech a hluboký výdech, hluboký nádech a hluboký výdech… a do prostoru prohloubeného dechem se nasune vědomí.   Splynu se zvuky a vůněmi lesa a stávám se stromem.   Splynu s energií trávy a šepotem větví a stanu se celým lesem.   Je to jedna z mých nejkrásnějších ran...

K lekcím jógy patří i sdílení. Jak se máme, jak se cítíme, co je nového… Někdo má zážitek a někdo má zkušenost. A to je moc fajn. Občas potřebujeme slyšet, že v tom nejsme úplně sami, že i někdo jiný si prochází podobným obdobím. Naslouchání, inspirace, sdílení. Tak důležité pro nás, pro naše jemnohmotná těla, protože ne vždy se všechno odehrává v naší režii a ne vždy máme možnost situaci změnit tak, aby byla pro nás příznivější a příjemnější. A pokud dlouhodobě nezvládáme jakoukoliv situaci, pak je tady spousta emocí a pocitů. A ty zůstávají. Dlouhodobě.   Co se mi osvědčilo v náročném období, je nutnost uvědomit si, že pokud nemohu změnit situaci, ve které jsem se ocitla, pak je dobré soustředit se na to, kde můžu něco udělat. Co změnit můžu. A to je už jenom o mně. A to není sobectví, to je nutnost. Především se stáhnout z prostředí, ve kterém mi není dobře, které mě vyčerpává. A nebo vědomě eliminovat dobu, ve které tam nutně musím být. S tím, že ...

Jsem takový radostný amatér, přiznám se, že spoustu věcí dělám naprosto intuitivně a tak zvaně „od oka“. Prostě nemám ráda systémy, logiku, doporučené postupy, stereotypy a podobné lahůdky. Když jsme si pořídili zahradu, koupila jsem i odbornou literaturu. Myslím, že jsem ji ještě neotevřela. Prostě sázím, zastřihávám, vyživuji, a povzbuzuji naprosto intuitivně. Ano, někdy je to mimo, ale to beru jako potřebnou zkušenost. Vařím a peču taky „od oka“. Nevážím, neměřím, nekomplikuji (si to).   Na základních a dalších znalostech o józe a jógové terapii stavím svoje lekce. Za těch mnoho a mnoho let se mi nestalo, že bych odvedla dvě stejné lekce. Ani to neumím ani se mi to nezdá v pořádku. Vždycky se před lekcí naladím na energii dne a pak vnímám lidi, kteří přichází na lekci. Někdy cítím, že je potřeba více relaxovat a prožívat, někdy cítím, že je třeba více rozproudit energii a uvolnit napětí. A pak se oddám lekci jógy a nechám se vést. Miluji to 🙏💜   Vzpomínám si na svoj...

Co je to stagnace? Stagnace je, když se všechno zastaví. Dojde síla, chuť i nadšení. Nejvíce ji můžeme prožívat na jaře a říká se jí jarní únava. Končí jeden roční cyklus, a pokud byla vaše zima výživná a vyčerpávající, pak vám chybí síla pro nový start. Ale stagnaci můžeme prožívat i kdykoliv jindy: po velké životní změně, po velkém zklamání, ve dlouhodobém stresu, při nervovém vyčerpání a nebo přijde jen tak, když máme pocit, že už nemáme sílu k čemukoliv. Stagnace je, když zpozorujeme, že už nějakou dobu jen tak sedíme a nebo ležíme, někam koukáme a absolutně se nám do ničeho nechce. Stagnace je když se nám nafoukne bříško a pomaličku pravidelně přibíráme a nevíme, co s tím. Po pravdě – ani se nám to už nechce (po padesáté) řešit. Stagnace je nechuť něco změnit, něco podnikat a znovu začínat, stagnace je stálá přítomnost únavy, těžkosti, pocitu zmaru a zbytečnosti. Stagnace jsou emoce sebelítosti. Stagnace je ztráta smíchu a lehkosti a ztráta zájmu o nové věci a nové n...

Na začátku kurzu Jógová terapie se mě zeptala, úplně „nová“ paní, o čem to vlastně je. Jestli já je budu léčit? A to je hezká otázka, protože většinou jsou představy o lekcích jógy propojené s cvičením, posilováním, příkazy a s výzvami…a doplňte si sami... Nemám ambice a možná ani drzost někoho léčit, ale každý se může na lekci jógové terapie opečovávat sám. Pokud připustí, že jóga není jenom o těle, ale že právě jóga nám může otevřít svět netušených propojení mezi tělem a duší. A to velmi zkracuji 😊 Protože mezi tělem a duší je ještě prostor pro nevědomé stereotypy chování, naše reakce, myšlenkové vzorce, city, pocity a emoce. Jógová terapie není o tom, kam mám „správně“ v té či oné pozici položit nohu, ale jak se v té či oné pozici právě teď cítím. Je to o našich hranicích a o citlivosti anebo necitlivosti k nám samotným. Jak jsme vnímaví nejenom ke svým potřebám, ale i ve vztazích, v životních situacích, v rozhodujících okamžicích. Kolik máme síly, odv...

Tak jsem se letos ráda vracela do náruče Matky Indie. Už když jsem vystoupila z letadla, potěšily mě známé vůně a pachy, ve vzduchu lepivá prádelna, úsměvy a jiskřivé oči okolo…..jsem doma. Matka Indie mě pevně objala, i s mými antibiotiky, se kterými nesmím na sluníčko, i s nařízeným klidovým režimem, takovou celou pomuchlanou předchozím rokem a ušmudlanou dlouhým letem…   „Jsem tak unavená, nesmím cvičit, nelákají mě výlety ani festivaly…co tady budu dělat? Tak moc jsem se na tebe těšila…“ řekla jsem… „Neboj, bude to skvělé“, zašeptala mi Matka Indie a pevně mě objala. „Nebudeš dělat vůbec nic“, dodala. „A to jde?“, zeptala jsem se. „Tolik se toho ještě musíš naučit“, mrkla na mě svýma tmavýma očima.   Fotečky jsou moje 

Nakonec přišel ten vytoužený výdech a snad neměl podobu vyhoření u vánočního stromečku a nebo konfliktu na vánočním večírku. Je paradoxem, že v době zimy a tmy, kdy bychom se měli více stáhnout, více odpočívat a být si více sami pro sebe, jsme místo toho společensky na roztrhání. Stejně tak je nutné absolvovat maratony v nákupních centrech, vysmýčit každou skulinku v domě a nazdobit všechno, co neuteče. Věřím, že už spousta z nás prokoukla tyto vánoční předehry a dovolila si to změnit. Více odpočívat, pečovat sama o sebe, nehonit se, nesoutěžit, nepřijímat výzvy a nevysvětlovat. Uzemnit se, napojit se na svoje tělo a jeho pocity v něm, jemným jógovým pohybem ukonejšit nervový systém a hlubokým dýcháním se vrátit zpátky k sobě. Věřím, že už spousta z nás umí vnímat potřeby svého těla i duše (tady vám chytré hodinky nenapoví) a rádi si užíváme chvilky, které máme sami pro sebe.   Je to důležité, protože je to léčivé 💖   Můžeš pít ranní ká...

     …běželo mi hlavou, když jsem si v Indii vybírala lekce a učitele, u kterých budu praktikovat jógu. Před třemi lety jsem praktikovala u milé havajské učitelky na lekcích yin yogy a to bylo kouzelné. Scházeli jsme se na střeše jednoho starého domu a do lekce nám krákoraly vrány a po stěnách pomaličku postupovaly dlouhé stíny pozdního odpoledne. Zamilovala jsem si energii zapadajícího slunce, ticho před setměním a vlídný hlas učitelky jógy. Nevynechala jsem jedinou lekci. Havajská učitelka byla starší dáma s krásnými starožitnými šperky a příjemnou energií. Kromě uvolněného těla, otevřených kloubů a nakrmené duše jsem si vždycky z lekce odnášela ten kouzelný pocit souznění a emočního pohlazení a to jsem si hodně dlouho hýčkala. Z lekce jsem se vracela skoro po tmě a cestou domů jsem sledovala rybářské lodě, které vyplouvaly na moře.   Letos jsem si říkala, že se vrátím ke kořenům a budu se věnovat hathajóze. Byla jsem na dvou lekcích, byly tak hezky...

Tento článeček je mým úplně prvním, který jsem před mnoha lety napsala a který vlastně odstartoval, ještě v té době neexistující, Blog Satori. Od té doby jsem už napsala mnoho příběhů ze svého života a o životě vůbec. Odjezd do ašrámu v jižní Indii a studium jógy a jógové terapie s mým indickým učitelem mi naprosto změnilo život a vždy budu svému učiteli velmi vděčná za všechno, co mi neodpustil a taky za jeho podporu, když už jsem to chtěla v jednom okamžiku vzdát. Stejně tak veliké díky patří i jeho ženě 💞 Článek jsem neopravovala, nechala jsem ho v původní podobě 😊 Jižní Indie   Jižní Indie se mi jen tak přihodila. Nikdy mě nenapadlo, že pojedu do Indie. Mým snem byla vždy Jižní Amerika. Prožívala jsem v té době velmi obtížné životní období. Díky svým znalostem astrologie jsem tušila, co se děje a proč se to děje. Ale to je jedna úroveň jak prožívat realitu, tedy rozumem. A pak jsou tu ještě pocity a emoce a to si prostě nevysvětlíte. Tam si to potřebu...