Příspěvky

Kouzelný Advent

Obrázek
Je tady čas, který milují děti.
Stejně tak i my dospělí máme v sobě schované malé natěšené dítko, které obdivuje světýlka, tajemný předvánoční čas, toulání se tajemnými večerními uličkami, dítko, které se těší na volný čas, na odpočinek, na cukroví, na pohádky, na společné rodinné setkávání a povídání. Možná jsme to svoje vlastní dítko někam schovali a dospěle se snažíme nepodlehnout konzumu, být rozumní a s odstupem sledovat to vánoční šílení a snažit se o duchovní a ten správný přístup k tomu, jak by to mělo být. A možná díky tomu jsme ztratili svoji vášeň prožívat každodenní okamžiky tak, jak chceme, tak jak cítíme. Vytvořit si odstup a říkat, jak by to mělo být, je jedna věc. Nechat se prostoupit atmosférou blížících se Vánoc a užívat si tak, jak to mám ráda, je zase něco jiného. Opusťme rady „moudřejších“ a věnujme se sami sobě, nebojme se být více vášniví a více spontánní. Pokud milujeme nakupování, uklízení bytu i duše, světýlka a koledy v obchodních centrech, pokud se těšíme na z…

PoÚplňkový splín

Obrázek

Jsme součástí celku

Obrázek
To mě fascinuje, že když otevřu facebook, vyvalí se na mě spousta informací.
A teď to jede...duchovno, jóga, válka, něčí bujarý večírek, nadávky v nějaké diskuzi a pak promlouvání do duše o světle a lásce...když jsem byla na setkání s panem Čumpelíkem, otevřelo se mi úplně jiné pojetí jógy, včetně jiného nastavení a vnímání těla a spolu s tím i jiný přístup k informacím, které nám tělo tak moudře zprostředkovává.
Byla jsem nadšená, fotila jsem a psala si, zkoušela a prožívala sama na sobě a pak jsem ve vlaku koukala na fotky a tahle, o které ani nevím, vyšla z toho studijního setkání naprosto geniálně.
Směs barev, chutí a emocí...tak jak to v životě máme a nejde to oddělit, jenom přijmout a možná také odvážně transformovat.
Vždy stavíme na tom, co už víme a nemůžeme ignorovat to, v čem žijeme. Všechno tvoří jeden celek a je to jako tanec. Vyjmu kousek pohybu a celek ztratí smysl.
Takže se vlastně všichni navzájem potřebujeme a doplňujeme a odvaha přijmout i to, co mě p…

Temnota

Obrázek

Pocit viny

Obrázek
Spousta lidí trpí skrytým pocitem viny a aniž by si to uvědomovali, ubližují si a ještě ono ubližování povyšují na službu něčemu.
V horším případě na službu někomu. Slyšela jsem o lekcích jógy, kde se lidé tlačí do pozic tak, že mají druhý den bolavé celé tělo, dokonce nemohou ani chodit a ještě s pocitem, že „dělají pro tu jógu“ stále málo. Slyšela jsem o partnerství, kde si nechávají lidé ubližovat ve jménu lásky. Slyšela jsem o vztazích, kde si lidé bojí nastavit hranice, aby se ten druhý nezlobil. Slyšela jsem o profesích, kde lidé odchází z práce po mnohahodinových přesčasech domů tak, aby o tom šéf nevěděl. Slyšela jsem o přátelství, ve kterých lidé utrácí spoustu svého volného času, protože ten druhý je nešťastný. Slyšela jsem o terapiích, kde lidé zoufale pláčou a zvrací, protože si to zaslouží. Slyšela jsem o mnohahodinovém cvičení a o půstech, na které si lidé berou dovolenou. Slyšela jsem toho spoustu, co lidé dělají, aby prý očistili svoji karmu. A jak se trestáte vy?

Asi to tak má být

Obrázek
Věta, kterou slýchávám stále častěji a nejenom ve svojí poradenské praxi, ale i v běžném životě. Lidé nemají příliš rádi změny, ale rádi otvírají prostor pro svoje bezpečné snění. Jenže pokud zůstáváme pouze v oblasti představ, zbožného přání, hledání znamení, pocitů, napojení a propojení, konzultování, intuitivního procítění…pokud nepřeneseme svoje vize a představy do reálného života a nezačneme prakticky a konkrétně jednat, pak se pravděpodobně nezmění vůbec nic. Je to úzkostný stav vyčkávání a nekonečného rozebírání, kdy bychom rádi udělali změny, ale beze změn. Kdy bychom se rádi změnili, ale přitom zůstali stejní. Je to dětský postoj nás dospělých, kdy bychom něco rádi, ale přitom se bojíme zodpovědnosti a důsledků toho, o čem rozhodneme, že bude jinak. A tak ve svém vyprávění podáváme svůj život takový, jaký je…prostě to nějak nešlo, ono se to neuskutečnilo, nikdo mě neoslovil, nebyl na to čas, nebyla ta správná konstelace, zrovna měli zavřeno, jako na potvoru jsem onemocněla, ne…

Zemitá jízda

Obrázek
Venuše, Merkur, Mars a Slunce v Panně. A k tomu retrográdní Saturn v Kozorohu. To je naprosto zemitá a praktická nebeská jízda. Co nebylo dořešeno, si zaslouží naši pozornost a když budeme vnímaví, dobře poznáme, k čemu je dobré se vrátit a zkusit to jinak. Nejenom krása a rozjímání, ale také každodenní povinnosti, služba druhým, praxe a odvaha nebát se udělat chybu. A nebuďme na sebe příliš přísní. Protože tolik energie pečlivé, pracovité a střízlivé Panenky nás vede k tomu, aby to všechno bylo perfektní, dokonalé, ale pak se třeba vůbec nedozvíme, kdo vlastně jsme a co všechno umíme. A mnoho náhodných objevů a hlubokých zážitků, které nám změnily život,vzniklo právě proto, že jsme se nebáli opustit svoji naplánovanou trasu a představu o tom, jak se to má a jak je to správně, že jsme se přestali kritizovat a napomínat a dovolili jsme si chybovat.


Foto: Jarmila Voženílková

Jsme (jenom) lidi

Obrázek
Dnešní tlak na výkon a dokonalost, na čistý stůl, čistou planetu a harmonii ve všech směrech je nebývalý. Stoupám brzy ráno krásným voňavým lesem k Pradědu a nahoře se kochám kouzelným výhledem. Okolo mě se kochá málokdo, protože se řeší, kdo to zvládl nahoru za kolik, jakým kolem, kolikrát už a někdo to dokonce dneska plánuje i dvakrát.
Jsme lidi a zůstaneme lidmi. A k tomu patří i naše lidskost. Lidé mají emoce, pocity, nálady, lidé prožívají krize ve vztazích, pohádají se s prodavačkou, přecpou se čokoládou, nerozumí si se svými rodiči a se svými dětmi (a se svými sousedy a se svými kolegy…), lidé se někdy v tom svém životě plácají od ničeho k ničemu. I to se může stát a je to naprosto v pořádku. Nevím, kde se vzala ta potřeba mít všechno pod kontrolou, všechno léčit, harmonizovat a leštit. Není třeba zachraňovat planetu, ale je dobré zachránit sami sebe, než bude pozdě. Ženy tráví víkendy na sebepoznávacích pobytech, muži doma hlídají děti a pak ještě dostanou naloženo, že nechápou…

Léto je čas radosti

Obrázek
Léto milují děti a nejenom proto, že jsou prázdniny, ale také proto, že nastal čas toulání, objevování a čas nekonečného volna. Léto miluje i vaše vnitřní dítě. Dopřejte svému vnitřnímu dítěti prázdniny, naučte ho znovu prožít to, co dříve nestihlo a po čem se mu stále stýská. Vezměte svoje vnitřní dítě na výlet. Láskyplně mu odeberte mobil a počítač a řekněte mu, ať se dívá okolo sebe, ať prožívá bdělé okamžiky přítomnosti a nechá se okouzlit přírodou, starým hradem a nebo zrovna tím, co ho zajímá. Nechejte ho zapomenout na čas a nevyluxovaný obývák, dejte mu prostor, aby si vzpomnělo na to, co ho vždycky těšilo a po čem toužilo. Volný čas na radost z tvoření, kdy si jen tak hraje, zkouší a nemá potřebu hodnotit a soutěžit. Třeba jsme kdysi toužili jen tak ležet v trávě a pozorovat modrou oblohu se spoustou mraků, třeba jsme chtěli pouštět letadýlka, malovat obrázky, vymyslet důležitý přístroj a nebo si povídat s kamarády. Třeba jsme kdysi chtěli a už nestihli naučit se háčkovat, vyšívat…

Sebeláska a sebepřijetí

Obrázek
Jak velmi spolu tyto dva pojmy souvisí, jsem si uvědomila včera brzy ráno, když jsem se toulala právě probuzeným lesem.
Příroda jako vždy byla tichá, kouzelná, přijímající. Neřešila, co mám na sobě, jak vypadám a co si myslím. Přijala mě takovou, jaká jsem a nabídla mi krásný koncert ptačích trilků, voňavé zázemí a nekonečný prostor. Uvědomila jsem si, že příroda je dokonalá právě ve svém sebepřijetí. Nemá potřebu na sobě něco měnit, vylepšovat, někam se zavírat, jinak dýchat a jinak ševelit. Dub netouží být břízou a bříza nenaříká nad svojí bělavou kůrou. I my lidé jsme naprosto dokonalí ve svojí přirozenosti. Není co opravovat, vylepšovat, čistit a zdokonalovat.
Právě teď se zastavte a přijměte. Tak jak jste oblečení, s tím co si právě myslíte i s tím, jak se právě cítíte. S tím co jste nikdy neudělali, i s tím, co jste udělali. 
Nejde to? A proč by to nešlo? Kdo vám to řekl?

Je třeba tolik sebelásky, abychom dokázali sami sebe přijmout a respektovat. Takoví, jací jsme. Ve svojí přirozeno…

Sádhana

Obrázek
Sádhana jako životní praxe je nedílnou součástí naší jógové praxe. Protože jóga není jenom o pilování pozic, kvalitním dechu a odříkávání manter. 
Sádhanu praktikujeme každý den a každou chvilku, kdy si uvědomujeme, co můžeme ve svém myšlení a konání změnit nejenom sami k sobě, ale především ve vztahu k druhým a k životu obecně. 
Jako moudrá babička jsem se těšila, až budu svoje moudra předávat naší Anince. Ale Aninka má taky svoji sádhanu a když jí babička učí jak sfouknout odkvetlou pampelišku, tak nějak jí to nezajímá, protože má teď v plánu svoje vlastní průzkumy. S dětskou spontánností a radostí si užívá nových objevů tak, jak jí to právě vyhovuje.
I úcta a respekt k tomu, jak ten druhý chce prozkoumávat a prošlapávat si svoji vlastní životní cestu je součástí naší osobní sádhany a životní moudrosti.
Jako maminka jsem často nechápala, jako babička už vím.



Foto: Jarmila Voženílková

Když Saturn couvá

Obrázek
Málokdy sleduji aktuální astrologické konstelace, protože už vím, že předpovídání v astrologii je velmi ošemetné. Každá planeta je mnohoznačným symbolem událostí, energií a prožitků a nedá se až tak přesně určit, co v našem osobním horoskopu spustí. Píšu osobním horoskopu, protože astrologie se nedá pojmout obecně, je to velmi zavádějící a spousta lidí pak nedůvěřuje astrologii, protože to, jak je astrologie často prezentována, ji řadí k ezoterickým záležitostem a pak je každý astrolog. Nás osobní horoskop, tedy horoskop našeho zrození je místo, kde se pohyb planet a citlivých bodů odehrává a každý z nás má svůj jedinečný horoskop zrození a každý z nás má jedinečnou nabídku svých životních možností a osudových záležitostí. Vždy je třeba začít od svých vlastních konstelací a od svojí vlastní astrologické mandalky a nesoustředit se pouze na to, co by mělo být a co bude, ale především na to, v jaké životní situaci se právě nacházím, co všechno jsem už dokázala zpracovat a kde mě čeká ještě…

Úplňkové světlo pod vládou Venuše

Obrázek
Když se rozhlédnete kolem sebe a když se ponoříte sami do sebe, najdete spoustu krásy. Znamení Vah a jeho patronka Venuše nás učí vidět krásu a rovnováhu v každém okamžiku, kterým právě procházíme.
Není to jenom o dokonalých vztazích a obdivovaných uměleckých předmětech. Není to o iluzi bezchybnosti a krásy bez poskvrny. Je to o tom, umět se vyladit na každodenní maličkosti, na to co máme na sobě rádi a za co jsme vděční. Někdy přehlížíme drobnosti, abychom našli zázraky. Ale zázraky se konají v každém okamžiku, jde o naši citlivost a vnímavost to zachytit a prožít. Je třeba se ztišit, pozorovat a umět sami sobě naslouchat. Je třeba vrátit se k dětské otevřenosti a upřímnosti, abychom viděli svět takový, jaký opravdu je. Bez naší potřeby ho neustále vylepšovat a zdokonalovat. Kdesi v hlubinách naší přítomnosti k nám stále promlouvá naše intuice, naše přirozenost, které jsme pod nátlakem k dokonalosti zapomněli naslouchat. Láska, harmonie a krása může být to, co neustále hledáme a to, co…

Kočky a jóga

Obrázek
Než se zarovnáme pod nánosy toho, co by se mělo a jak správně by se to mělo, nechejme promluvit náš instinkt, naše přirozené já.
Náš kocour Tadeáš – jako každá kočka - rád relaxuje, rozjímá a medituje a k tomu si vyhledává místa, která jsou mu příjemná. Díky mojí lásce k Indii a k józe máme doma indický koutek a oltářík. Tadeáš neví, co je to Indie a jóga, ale líbí se mu tam. Příjemná energie z cest do daleké exotiky, ale také klid a požehnání hinduistických bohů ho spolehlivě uvolní a odnese do krásného snění a hlubokého odpočinku. Máte taky doma svůj koutek? Místo, kam si odcházíte odpočinout a kde je vám dobře? Kde můžete být chvilku sami při odchodu z centrální pozice kuchyně, kde jsme často „děvče pro všechno“. „Když už tam jsi, udělej mi kafe, když tam jdeš, přines mi, prosím…jo, a ještě k tomu…a zrovna tam odnes…“ Mít svoje malé soukromí je velmi důležité. Už proto, aby i ostatní členové rodiny respektovali, že i my potřebujeme být občas sami a odpočívat. Stačí malý prostor s křesílk…

Požehnání Úplňku

Obrázek
Úplňky jsou pro nás zastavení, kdy hledáme rovnováhu a harmonii nejenom ve vnějším světě, ale především v nás samotných.
Jak se krásně píše v Genových klíčích – Když se oheň podvolí vodě. Zvládáme logické myšlení, umíme argumentovat, umíme vysvětlit a zdůvodnit. Umíme spoustu věcí vydržet, přetrpět, přeskládat a ještě opakovaně překontrolovat. Ale umíme se také uvolnit a nechat všechno být? Umění odevzdat se životu je hodně o odvaze a důvěře. Ale jedině tak se můžeme stát pozorovateli svého vlastního života a jenom tak můžeme zachytit místo a okamžik, kde stojíme sami proti sobě, kde se už dlouho necítíme dobře, kde nejsme spokojení. Tentokrát to bude o vztazích. Píšu o vztazích, ale všichni dobře víme, že je to stejně jenom o nás. Uvolňujeme svůj vnitřní i vnější svět – více odpočíváme, pozorujeme, meditujeme a rozjímáme. Jakmile začneme rozebírat, komentovat, zdůvodňovat a dokazovat, kouzlo je pryč. Užijte si magickou energii Úplňku.

Recept pro všechny odvážné ženy

Obrázek
Říká se, že je dobré vracet se k oblíbeným knihám a k filmům ještě jednou a nejlépe i vícekrát. Pokaždé, když čteme svoji oblíbenou knihu je to v jiném čase a v jiné životní situaci. Pak čteme pouze to, co opravdu ve svém soukromém hledáčku vidíme. Ne náhodou si vybíráme témata, která jsou naše vlastní a v mnoha různých podobách a osudech. Stejně tak je to i s filmy. Osobně považuji knihy a filmy za kouzelné homeopatické kuličky, které svým jemným účinkem zapůsobí právě tam, kam jsme roky nezabloudili a do citlivých míst, o kterých jsme ani nevěděli. Proto u filmů někdy pláčeme, nahlas se smějeme, proto když odložíme knihu a nebo dokoukáme film, ještě dlouho sedíme a snažíme se zachytit něco, co se právě v nás odehrálo. Znovu prožívání příběhů je jako pročesávání vlasů hřebenem. Pokaždé zachytíte jiný pramen, pokaždé je to stejné a přesto jiné.
I já mám svoje oblíbené knihy a svoje oblíbené filmy. Když jsem byla letos v Indii a tři noci jsem trávila sama v penzionu se starostí o svého…