Satori Blog

je novým začátkem. A každé Novoluní prožíváme podle svého nastavení. Podle někoho může být astrologie berličkou, bez které neumí chodit nejenom rovně, ale i do schodů, přes kameny, brodit se vodou a nebo klopýtat příkrým srázem. Všechno, včetně astrologie je symbolika. Krásná symbolika, dodávám, ale vdechnout život a uchopit ji musíme my sami. Není univerzální návod, tak jako bychom si to často přáli. Dnešní Novoluní je speciální svým nastavením pro nejenom nové začátky, ale pro přímo bouřlivé začátky. Změny, překvapivé obraty, překvapení a pochopení, že je třeba jít dál. Neotáčet se, nevracet se. Není kam. Uranská energie Lvího nastavení nám přihraje zajímavé nápady a je jenom na nás, nakolik se cítíme silní a povoláni odstartovat cokoliv. Může to být dneska, může to být za několik týdnů. Každopádně semínko bude zaseto. Uran je jako jiskra, která přeskočí z požáru, o kterém si myslíme, že už dávno nedoutná. Uran je originalita a osobitost, se kterou se uvádíme do společnosti a un

My ženy nejsme cyklické. Nepodléháme řádu a pravidlům, tak jak by si mnozí přáli, abychom byly čitelnější a srozumitelnější. My ženy nejsme cyklické a jakékoliv pasování se do nějak daných schémat a pouček ubírá naší vnitřní radosti a nespoutanosti. V dnešní době nasvícení (bohužel ještě ne osvícení) se ženy vzdávají svého tajemství, protože mají pocit, že takto otevřené a přímočaré (typicky mužské) jsou atraktivnější a zajímavější. Takže o nich víme všechno a co nevíme, to se brzy dozvíme. My ženy nejsme cyklické a nikdy nebudeme. Protože kdo odmítá přijmout svoji přirozenost a nevyzpytatelnost – v jakémkoliv slova smyslu, ten kdo nenaslouchá svoji intuici a svým emocím, ten nemá možnost, potkat svoji Ženu. Ať jde o muže, ale bohužel i o řadu žen, které převzaly mužskou potřebu mít všechno pod kontrolou. Mít vše pojmenované, zařazené a cyklicky srovnané. Buďme ženami se vším, co k tomu patří i nepatří. Buďme autentické a tajemné, protože ten, kdo nectí naše pocity a emoce, kdo nect

aneb další životní etapa v novém nastavení. Miluji Sex ve městě. Je to jediný ze všech filmů a seriálů, které mám stále v počítači. Všechny jeho díly a občas si některý jen tak pustím a koukám na ještě mladou Carrie, na pana Božského, na oblíbenou Samanthu, Mirandu a Charlotte. Mladé, šťavnaté kočičky, které se učí žít a přijímat život ve všech jeho propadech, ale i krásných a silných okamžicích. Miluji módu v tomto seriálu, miluji jeho humor, zápletky a dokonalé silné emoční okamžiky. Miluji starý svět, který tak důvěrně znám, slunce odpoledního NY, jistoty kdy všechno bylo tak, jak jsem to znala a věřila jsem, že to tak zůstane navěky.   Moc jsem se těšila na pokračování tohoto seriálu, protože jsem měla pocit, že potřebuji nasát zase ty staré dobré jistoty. And Just Like That a je to tady. První díl nové řady byl pro mě neskutečným zklamáním. Pan Božský mluví sprostě, Miranda je celá šedivá, Steve stařecky šišlá, Carrie má spoustu vrásek, nový NY už není starý NY…ach, Bože, tolik