Sebereflexe
Mám takový zvyk. Vždycky se po józe se na chvíli vrátím na podložku a nechám v sobě doznít lekci. Říkám tomu čas sebereflexe. Dneska večer jsem šla holky doprovodit k recepci a Radka ukazuje na velký zrcadlový sál v přízemí a říká: „Tady jsem tě poprvé viděla“. Je to už asi deset roků, bylo to na jednom z prvních ostravských jógových festivalů. A Radka je od té doby věrná stálice na mých lekcích jógy. Holky odešly, vrátila jsem se do sálu, sfoukla svíčku a sedla si na chvilku na podložku. A tam se mi to všechno propojilo. Všechny jógové festivaly, všechny jógové akce, všechny moje lekce. Až mě zamrazilo, když jsem si uvědomila, kolika lidských osudů jsem se za těch téměř dvacet roků dotkla. A taky jsem si hned uvědomila, kolik krásných, dojemných, ale i smutných lidských osudů se dotklo mě. To poznání bylo hodně hluboké. Cítím velkou vděčnost. Za všechno… Foto: Šiva na našem jógovém pobytu v Rosa Coeli
