Satori Blog

  Přiznám se, že mám ráda jaro, léto, podzim a v zimě je mi zima.  Ale i zima a temnota má svoje kouzlo. Vrací nás zpátky domů. Nejenom do našich teplých a útulných domů a bytů, ale především k nám samotným. Hlouběji a pravdivěji. Posílám pár tipů, jak si užít toto chladné, tmavé, ale především magické období.   Jógová praxe je pomalejší a hlubší. Zůstáváme delší dobu v pozicích, pozorujeme a zkoumáme svoje tělo, pocity a necháme se vést dechem. Vždy nám napoví, jak se nám daří, co je nám v pozici příjemné a kdy už příliš spěcháme a nebo na sebe příliš tlačíme. Zvláštní a pečlivou pozornost věnujeme jemné stimulaci a také uvolnění energie pánevního dna. Pojďme hlouběji, pojďme až k našim kořenům a rodovým odkazům. Hodně relaxujeme, dechem se uzemňujeme a meditujeme.   Chodíme do přírody a učíme se od ní: ztišení, odpočívání, zpomalování. Pozorujeme, jak se mění stromy, jak se mění cesty a naše oblíbené výhledy. I procházka může být krásnou meditací.   Jíme tak, abychom vyživili svo

Zrovna nedávno jsem prožívala smutné období. Nic se mi nedařilo, je to ten čas, kdy je nejlepší jenom sedět, pozorovat, dýchat a nic si nenamlouvat. Překvapila mě hloubka smutku a uvědomila jsem si, že každá emoce přináší poselství, jenom není jednoduché ho vyluštit. Může souviset s tisíci nedořešenými smutky, stejně jako s včerejším letmým odhlédnutím za divokým toulavým kocourem s odřeným nosem. I to stačí, aby se dělo. I to stačí, aby něco navázalo. Na něco. Nesnažila jsem se rozveselit ani rozptýlit. Odmítnuté je uloženo do ještě větší hloubky a čeká na svůj čas.   Jenom jsem udělala velký prostor tomu, co žádalo pozornost. Jenom jsem prohloubila dech a pozorovala svoje tělo. Jenom jsem nechala plynout myšlenky a němé výkřiky odněkud někam. Jenom jsem byla na sebe hodná a věnovala si dostatek času a trpělivosti.   K večeru vykouklo sluníčko a přineslo s sebou zvláštní světlo, abych uviděla tu dlouhou cestu jemných vzájemně propojených prožitků a příběhů, ve kterých jsem moc s

Sluníčko právě vstoupilo do znamení Střelce a tomuto znamení vládne planeta Jupiter. Je symbolem hlubokého nádechu, nových možností, štěstěny, ale také nových životních náhledů a příznivých životních změn. Po náročném Dušičkovém období můžeme na chvilku vydechnout, ale je dobré si připomenout, že nic není zadarmo a všechno v našem životě přichází až tehdy, kdy my sami to dovolíme. Můžeme čekat na změny a šťastné náhody v nějaké dobře vyhřáté čekárně, ale to může být taky na hodně dlouho. Pokud rádi čekáte a přitom mlsáte pozitivní afirmace, pokud milujete povídání o tom, jak to jednou bude báječné a skvělé, stačí jenom vydržet, tak já to respektuji. Ale je velmi dobré si připomenout, že Jupiter nám nedovolí expandovat za staré struktury vytvořené Saturnem a nové struktury si můžeme vytvořit jenom my sami. Tvoříme je na základě našich životních přesvědčení a postojů. Jenom nově uchopená energie našeho Saturna buduje nové životní struktury, ve kterých pak můžeme využít přízně Jupitera

  S každým tvořením přináším harmonii a klid do svojí duše a vyladím kousek sebe pro tebe...

Možná, že už minulé životy byly, možná jimi procházíme právě teď. Čas není lineární. Už třetím rokem se spousta věcí, vztahů, záležitostí a projektů uzavřela, abychom mohli otevřít něco úplně nového. Tentokrát jenom sami za sebe, bez nevědomé potřeby plnit zadání naší rodové linie, přání našich rodičů, může to být cokoliv, co se zdálo být naším dětským snem, aniž bychom tušili, že jsme si jako děti potřebovaly něco kompenzovat a dosytit. Možná lásku, možná pozornost druhých, důležitost, nepostradatelnost…co já vím? Tak já jsem se od speciální pedagogiky, psychologie, astrologie a jógové terapie posunula do pro mě profesně naprosto neznámé oblasti a už více než rok pracuji v oboru letecké meteorologie. A taky jsem začala studovat astronomii a astrofyziku. Musím říct, že mě to baví a zajímá a zase jsem v sobě objevila spoustu nových talentů a možností. Jógu si nechám, to je moje láska prostupující mnoha mými životy, jenom jsem se posunula od té mužské podoby jógy, vyžadující řád a syst

  5.řada mého oblíbeného seriálu Koruna. Mám ráda tyto životní příběhy monarchie, protože zrcadlí nejenom to, co se odehrává ve společnosti vůbec, ale především to, co se odehrává v nás samotných. Je to jako když si vezmete lupu a najednou vidíte všechno jasněji a zřetelněji. Napasováno na královskou rodinu, ale napasováno i na každého z nás. Stejně jako oni řešíme i my svoje nedokonalosti, krize, rozvody, pomluvy, komplexy, manipulace a spoustu dalšího. V nové řadě mě naprosto osvítil rozhovor královny Alžběty se svojí matkou, královnou Matkou.  Jedná se o rok 1992, který byl pro královskou rodinu kritický a náročný. Královna Alžběta si připravila proslov, do kterého vložila omluvu pro všechny, které tímto monarchie zklamala. Chvilku před proslovem ji navštíví královna Matka a diskutují spolu o zmíněné omluvě. Královna Matka se zlobí: „Tak omluvu? Toto slovo bys neměla mít vůbec ve slovníku. Monarchie je jediná část konstituce, která má božský prvek. Když si vezmeš Korunu, tak jsi pr

  Už tak dlouho jsem nestavěla krystalovou mřížku, aniž bych se nepohybovala v jiných mřížkách. Tak jako všichni, v těch energetických, stále a neustále. Úplňková energie, která kolem nás už několik dní krouží, mě nějak dneska navedla. Vzala jsem kameny, stavěla, rozjímala, meditovala a nakonec všechno pročistila svíčkami, kouřem a vůní kadidla. Úplněk na ose Býk – Štír se spoustou další zajímavé aspektace není nic nového. V podobných energiích se pohybujeme už dlouho a není dne a není zážitku, abychom si to nepřipomněli. Jak zacházíme s tím už nefungujícím, kolikrát bodáme do slabin už mrtvého koně a pobízíme k dalšímu běhu, abychom sami nemuseli měnit to, co má být zrušeno, změněno, přetransformováno. Obecně nemáme změny rádi, o tom něco vím, já se svojí Sluneční energií v Býku. A právě proto asi procházím změnami neustále. Abych se učila, abych se moc neuvelebovala tam, kde je mi dobře. Osobně můžu říct, že nejnáročnější je kladení odporu. Nesouhlas, odmítání, stěžování si a vyč

Miluji podzim. Možná je to mojí silnou energií Vah, kterou v sobě nosím a také touhou po harmonii, vyrovnání, kráse a jen tak prožívání. Podzim je vyrovnání světla a tmy a také balancování na hrotu stínu. Podzim je příležitost něco uzavřít a něco dokončit. Podzim je také příležitost uvidět všechny krásy a barvy, které nám ostré letní slunce zatajilo. Podzim je o uhnízdění se sami v sobě, o útulnu a tichém pozorování…přírody, světa, druhých lidí a nás samotných… Podzim, to jsou teplé deky, svíčky, voňavé čaje a čas odpočinku. Neslavím a nezvu strašidla, protože mi úplně stačí moji vlastní bubáci J ale Dušičky, to ano. To je naše dlouholetá rodinná tradice. Vzpomínám si, jak jsem jako malá s pratetou a babičkou pravidelně navštěvovala náš rodinný hrob v Praze, jak jsem seděla na betonovém okraji a babička během úpravy kamínků a rovnání květin seznamovala mého dědečka s mými posledními hříchy. Povyprávěla mu taky jak to má teď Pepča, co dělají sousedi a kdy zase přijdeme. Je pro mě