Když už nic, tak alespoň mrazivo
Moje oblíbené recepty: když nemám moc ani vůli řešit věci okolo, nechám to být a řeším sama sebe. Když se přistihnu, že už dlouho nadávám, kritizuji a nebo se lituji, jdu do studené vody. Studená voda mě okamžitě restartuje, vystupuje z ní úplně jiný člověk než ten, kdo do ní vstoupil J . Kolega v práci se mě zeptal, co si myslím o kryoterapii a mně se okamžitě vybavila dávná doba, kdy jsem tak moc chtěla do Polária na Čeladné, dokonce jsem dostala dárkem poukaz na volné vstupy. Ovšem otvírací doba a moje pracovní doba spolu prostě neladily, takže to postupně upadlo v zapomenutí. Jakmile jsem o kryoterapii uslyšela, tak jsem zajásala a našla jsem si nejbližší Kryocentrum. A o pár hodin později jsem už seděla na pohovce, vyplňovala dotazník, vyfasovala vhodné oblečení do mrazu a těšila se. Dívala jsem se, kolik je tam lidí a jak si to užívají. Přišlo mi to celé jako rituál, souboj těla a rozumu – to se přece nemůžeš sama nechat zavřít do místnosti, kde je mínus 160 stupňů - to je p