Asi to tak má být
Věta, kterou slýchávám stále častěji a nejenom ve svojí poradenské praxi, ale i v běžném životě. Lidé nemají příliš rádi změny, ale rádi otvírají prostor pro svoje bezpečné snění. Jenže pokud zůstáváme pouze v oblasti představ, zbožného přání, hledání znamení, pocitů, napojení a propojení, konzultování, intuitivního procítění…pokud nepřeneseme svoje vize a představy do reálného života a nezačneme prakticky a konkrétně jednat, pak se pravděpodobně nezmění vůbec nic. Je to úzkostný stav vyčkávání a nekonečného rozebírání, kdy bychom rádi udělali změny, ale beze změn. Kdy bychom se rádi změnili, ale přitom zůstali stejní. Je to dětský postoj nás dospělých, kdy bychom něco rádi, ale přitom se bojíme zodpovědnosti a důsledků toho, o čem rozhodneme, že bude jinak. A tak ve svém vyprávění podáváme svůj život takový, jaký je…prostě to nějak nešlo, ono se to neuskutečnilo, nikdo mě neoslovil, nebyl na to čas, nebyla ta správná konstelace, zrovna měli zavřeno, jako na potvoru j