Něco o krmítku a o vztazích
Já jsem takový celoživotní krmič. Jako malá jsem doháněla maminku k šílenství tím, že jsem si domů tajně vodila toulavé psy a kočky a ve vaně je vykoupala a pak krmila tím, co bylo doma k dispozici. Když na maminku při nečekaném dřívějším příchodu domů vyletěla divoká kočka a k smrti ji vyděsila, krmení a pečování mi bylo zatrhnuté, čímž neříkám, že jsem to tajně nedělala dál 😉 . A zůstalo mi to. V Indii mám vždycky s sebou zásobu granulek a nebo sušenek a kdo zná Indii tak ví, že vděčných strávníků je tam na každém kroku spousta. Na chatě zase krmíme toulavé kočinky, ale také sousedovy ovečky a kozy. Vozíme s sebou starý chleba, salát a mrkev a krmíme a utužujeme sousedské vztahy. Jo, jídlo a vztahy – jak velmi úzce to spolu souvisí. Přišel podzim a s ním znovu opravené a připravené krmítko. Nakoupili jsme dvacet kilo slunečnicových semínek a je to naše oblíbená meditace. Nasypat do krmítka a s kávičkou sedět na terase a pozorovat ten cvrkot u krmítka. Letos máme zpestření. Krmí