Satori Blog

Dneska večer vstupuje Slunce do znamení Štíra a já bych to nazvala – Kdo se bojí, nesmí do lesa. A všichni se bojíme. Tmy, samoty, opuštění, smrti, odmítnutí, stárnutí, vyzrazeného tajemství, velké hloubky emoční, citové i vztahové a taky se bojíme, že už věci a lidé nebudou stejní tak jako dřív. Vše co prosvěcuje naši každodenní realitu je žádané a tak nějak jsme se naučili, že i my máme svítit, usmívat se, souhlasit, nedělat problémy, neříkat co se nemá (nebo co si dokonce opravdu myslíme), slušně zdravit a nic nekomplikovat. Jenže světlo vyvažuje tmu a bez tmy by světlo nebylo.   Dny se krátí a příroda čaruje. Tak Štírovsky, tajemně. Ranní mlhy, holé stromy, mrazivo, velké kaluže a zvláštní ticho. Dušičky, svíčky a vzpomínání. Nejvíce jsem se naučila právě v období temnoty a právě díky každé nekompromisně osudové situaci (Pluto vládne Štíru). A nejvíce mě naučili a inspirovali lidé, kteří se stále neusmívali, nesvítili a nebyli za všech okolností křečovitě pozitivní. Ale byli opra

Kdo mě zná tak ví, že miluji Genové klíče. Je to pro mě kniha knih, se kterou si už roky sem tam pracuji, pročítám ji, konfrontuji a nebo jen tak nad ní rozjímám. Mám vypracované profily celé naší rodiny a najdu tam vždycky odpovědi na svoje otázky. Ale není to tak jednoduché, protože to není logické. My jsme zvyklí používat slovo transformace. Jsou transformační pobyty, transformační knihy, transformační jógy, transformační setkání a tak podobně. Bez slova transformační to není ono, známe. Jenže je to slovo, které podle mě velmi zavádí. Vede nás do výšin duchovního zrání a poznání, ale o čem jiném je život, než o praktické zkušenosti a o zdravém selském rozumu. Genové klíče používají kouzelné slovíčko mutace a tady je to opravdu zdravě selské a praktické a myslím, že daleko výstižnější než hypoteticky pracovat s přilepeným krystalem na čele na svém vzestupu do 8 D, aniž bychom zvládli běžné životní výzvy a průšvihy.   Když si představíme nás samotné kdysi dávno na počátku evoluční