Hledání rovnováhy

Když jsem odjížděla, netušila jsem, jak může být jižní Anglie propojená s jógou. 
Tak ano, cestovní jógová podložka a pravidelný ranní Pozdrav slunci na anglickém trávníku.

Ale já si tentokrát s sebou podložku nebrala, potřebovala jsem si odpočinout od zaběhaného režimu, od pravidelností a povinností.
Moje vnitřní žena toužila jenom být, pozorovat a prožívat.
Putováním jižní Anglií jsem objevila její magická a krásná energetická místa. Objevila jsem tajemné kamenné kruhy, katedrály, krásnou čistou mužskou energii krále Artuše a kouzelníka Merlina, ženskou a mateřskou energii Avalonu.
A jak říká moje oblíbené přísloví: „Když se systém odkloní od svého středu, objeví se spousta nových informací“, tak i já bez podložky a daného režimu jsem pozorovala z dálky a s lítostí současnou podobu jógy, jak je často předávána a přitom má tolik možností nabídnout to, co nám v současné době tak chybí.
Přes svoji lásku k Indii jsem si uvědomila, že Indie mi nemůže zprostředkovat všechno, co hledám. Indie a tradiční jóga je převážně mužský svět.
Vnímala jsem rozpor – svoji lásku k józe a přitom svoji nechuť podřizovat se pravidelné disciplíně, a taky v tom co jíst a co nejíst, co říkat a kdy to říkat a co určitě necítit a když už cítit, pak rozebrat a zařadit. Ale to jsou mužské hodnoty, stejně jako tendence současné jógy z pravidelnosti vytvořit urputnost a z radosti potřebu dokonalosti.
Ztrácí se prožitek, kdy si dovolíme prostě jenom být, aniž bychom museli upřesňovat a pojmenovat. Ztrácí se spontánnost, radost a vědomý kontakt se svým tělem, tak krásně intuitivní a bezprostřední.
Jak moc podléháme potřebě přesných postupů a přesných výslovností, jak potřebujeme (si) stále něco dokazovat, překonávat a vylepšovat. Sestavené jídelníčky, kdy opomíjíme svoji vlastní potřebu vycítit, co naše tělo opravdu potřebuje, jógové sestavy, ve kterých nemáme čas na zastavení a prožitek. Dýchací cvičení, která zdokonalujme tak, že v nich končíme bez dechu.
Napomínáme se, omezujeme se, neznáme se.
Jóga potřebuje více lásky a více pozornosti. K sobě i k nám. Respektování našich odlišností a odlišných potřeb každého z nás. Nemáme šablonu, kterou procházíme jógovou lekcí jeden jako druhý. Ale můžeme dostat prostor pro zastavení a především uvědomění si…toho jak sedím, toho jak se mi dýchá, toho jak se vlastně mám.
Jóga jako vyladění a především naslouchání, vnímání, ztišení.
Jóga jako vyrovnání toho co musím a toho, co bych si přála. A vím to vůbec?
Jóga jako prostor, ve kterém potkám sebe samotnou a učím se vnímat svoje opravdové potřeby.

Tak jako v Avalonu byli rytíři a králové silní a odvážní, tak ženy po jejich boku mohly zůstat ženami. Vyrovnání polarit a vyjasnění identit.
Nedopusťme, aby se jóga stala doménou mužské energie, polem soutěživosti, přehlídkou dokonalosti, výrobnou pasivních mužů a dominantních žen.
Dovolme józe, aby nás provedla tím základním. A to není výkon, to není splnění limitů.
To naprosto základní je návrat k sobě, potkat své tělo a potkat se ve svém těle, ztišit se, zjemnit a učit se důvěře k tomu, co právě cítím a co vnímám. Není třeba rozebírat, opravovat a hodnotit.
Vždy když říkám slovo jóga, vím, že říkám slovo život.
Možná je tato úvaha o józe, ale určitě je o celém našem životě.
Dopřát si více prostoru pro svoje ženství, uvolnění, pro svoje vnitřní a pravdivé nastavení.
A z toho vycházet při citlivém a vědomém praktikování čehokoliv.


Foto: rodinný archív