Jak fascie uvolnily moje pojetí jógy

Objevem fascií se hodně změnilo nejenom v mém životě, ale i v mém pojetí jógy.

Jóga je nám nabízena v mnoha podobách a všichni víme, že spíše než za jógou chodíme za učitelem jógy, který lekce vede a za atmosférou, která lekcemi prostupuje.

Každý z nás máme svůj osobní příběh a svoje soukromé nastavení. Pokud o něm nevíme, pak ho symbolicky každý den přehráváme. Ve vztazích, v profesi, ve způsobu mluvení a chůze, v tom jaké přátele si vybíráme a jak žijeme.

Naše přísné a nekompromisní rodiče obvykle zastoupí přísný šéf a dogmatický učitel jógy. Tyto vzorce už dávno známe. Jsou nám blízké. A tak neprotestujeme a praktikujeme.

I já jsem prošla pojetím jógy, kde se nedoporučoval hlasitý smích, rychlejší krok, zbytečné otázky 

a pochybnosti.

Postrádala jsem uvolnění, lehkost a radost.

Často se ve svém životě automaticky pohybujeme pouze dopředu a dozadu, zleva doprava a nahoru 

a dolů a pak věříme, že to tak stačí.

A najednou objevíme drobná propojení, tam někde hodně hluboko, která oživí naše cítění a vnímání nejenom v těle, ale i v emoční a psychické rovině.

Drobná propojení na nejhlubší úrovni, která nám umožní uvolnit se všemi směry a dovolit si procítit všechno zatuhlé, bolavé, citlivé, ale také ještě stále živé. Je to detektivní práce, protože objevujeme zákoutí různých svalových a orgánových propojení, jemných reakcí těla. Objevujeme způsoby, jakými s námi tělo komunikuje a to možná poprvé v životě. A my tu řeč ještě neznáme.

Se zvláštním pocitem, jako bychom se sami sebe ptali, jestli je to tak dovoleno?

A co s úzkostí, se strachem, se smíchem a s překvapivou lehkostí…je to tak dovoleno?

Je to v pořádku cítit se volně, překvapeně, procítěně, nepředpisově?

Strnulost prostupuje našimi životy. Čekáme na pokyny, pravidla a určený směr. Studujeme možnosti, orientujeme se na vnější informace a momentální trendy.

Ptám se, jak prospěje někomu, kdo sedí mnoho hodin za kancelářským stolem, přesun na podložku do strnulé pozice pro praxi dlouhých meditací?

A jak prospěje nám všem pokračovat v nevědomých pohybových stereotypech, kdy hlava vypíná 

a tělo koná automaticky to co má?

Když jsem před dvěma roky absolvovala školení přímo u odborníka na téma fascie dr. Roberta Schleipa, pochopila jsem, že tady není řeč jenom o vnitřní struktuře těla, ale také o vnitřní struktuře našeho života. Jak je třeba více zjemnit a nebát se jít ještě více do hloubky. Objevovat, hrát si a tvořit.

A jak strnulost našeho těla přímo ovlivňuje i strnulost našeho života. Ulpívání na dogmatech 

a pravidlech. Protože se to tak má.

Když se uvolníme a opravdu uvolníme až do hloubky, dostáváme zpětnou vazbu o všech svých zatvrdlinkách, neprůchodných místech, emočně mlčících prostorech a bolavých propojení.

Zpočátku to může být nepříjemné, jsme trochu zmatení, chybí pokyny a jasné instrukce.

Pochopila jsem, že nemáme problém podat výkon, zatnou zuby a vydržet, ale jak velký problém je pro nás dovolit si pojmenovat svoje potřeby a pocity, odpočinout si, někdy všechno pustit a jenom pozorovat, vnímat a komunikovat se svým tělem v nejhlubší rovině všech svých energetických těl.

A jak nám tělo dává zpětnou vazbu, kde je naše fyzické uvolnění propojené s bolestí a pochybnostmi.

Téma fascií nám připomíná, že jsme nejenom stavitelé svého těla a svého života, ale že se můžeme stát také architekty. Ukazuje nám cestu jak tvořit, jak naslouchat a ochotu jít ještě do větší hloubky 

a hledat další možnosti a jiné úhly pohledu.

Na naše tělo, na naše prožívání a na náš život.

Objevením fascií se více otevíráme tomu, jak všechno se vším souvisí a jak velmi důležitá je naše výživa nejenom pro fyzické tělo, ale také pro naše pocity, emoce a prožitky. A často objevujeme naši urputnou potřebu mít všechno pod kontrolou.

Napětí fyzické vždy souvisí s napětím emočním a psychickým. A uvolnění jenom fyzické nezaručuje uvolnění emoční a psychické.

Fascia jóga přináší odvahu k tomu, změnit svůj pohled nejenom na pohyb, na dech, ale také na všechna naše nejjemnější životní propojení.

Fascia jóga uvolnila i moje dogmata a díky ní jsem objevila touhu dál pátrat, zkoušet, tvořit. A je tady radost, spousta nového prostoru, jsou tady nové objevy a zákonitě i nová propojení.


Foto: Jarmila Voženílková