Kde nejsou muži, nejsou ani ženy
Dneska jsem si dala tu "práci" a zamĕřila jsem se na muže. Odpoledne byl na pláži velký vítr a koukala jsem na rybářské lodĕ, které se houpaly na mohutných vlnách a indičtí muži mĕli co dĕlat, aby lodĕ udrželi na moři. Zvládali to perfektnĕ a beze slov. I z dálky vypadali jako muži. Tím myslím situaci kdy jdete po ulici a nevíte, jestli jde před vámi muž a nebo žena.
A pak jsem se rozhlédla kolem sebe a koukala jsem na muže turisty. Myslím, že málokterý z nich by dneska mĕl tu sílu. Vidĕla jsem spoustu štíhlounkých a éterických mužů s culíkem a zadumaným filozofickým výrazem. Uvĕdomila jsem si, jak všechny ty civilizační zmĕny - málo přirozené fyzické práce, technologický pokrok, zmĕna stravy, ztráta propojení se svými kořeny a rodinnými hodnotami...jak to a mnoho dalšího mĕní i všechno ostatní a jak to všechno postupnĕ vede k nejistotĕ a pochybnostem nejenom v oblasti vztahů.
Je pravdĕpodobné, že tam kde nejsou muži, nejsou ani ženy.
Foto: Jarmila Voženílková
Ano, otázka zní kam nás přivedou všechny ty civilizační změny. Je to pro člověka něco pozitivního nebo to je cesta k záhubě lidstva?
OdpovědětVymazatTo nevíme, jestli je to pozitivní a nebo negativní. Já to vnímám jako přirozený vývoj.
OdpovědětVymazat