Když odmítám léčit svá vlastní zranění


Když odmítám léčit svá vlastní zranění, když odmítám vidět, kde mě to bolelo a v jakém životním traumatu jsem opustila svoji duši, pak se stávám zraněným léčitelem.
Zraněný léčitel se ochotně a dobrovolně účastní životních dramat druhých lidí, aby opakovaně, ale v bezpečné pozici prožíval opět to, co potlačil ve svém vlastním životním příběhu.
Bolest a poranění mohou být tak intenzivní, že touha se jim vyhnout je přirozená.
Odvaha sestoupit zpátky k sobě, přijmout a léčit své vlastní já – bez pozice toho, „kdo ví“ a „kdo spasí“ je neprobádanou, ale jedinou možnou cestou.



Foto: Jarmila Voženílková

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Taky o lásce

Indické sny