Kult dokonalosti a jóga


Když si zadáte do počítače slovo jóga, vyběhne vám spousta obrázků s krásnými mladými a štíhlými ženami, jejichž těla jsou buď vyfocená ve složitých jógových pozicích, které vyžadují sílu a pružnost olympijských gymnastek a nebo sedí v lotosovém sedu, ruce v modlitbě, zavřené oči a jejich tvář prozařuje blažený úsměv, který je provází na cestě k osvícení.
V reálu pak spousta žen přichází na lekce jógy s přáním vypadat velmi podobně. A prožívat TO velmi podobně.
Očekávají prudké a velké změny ve svých životech.
Poctivě praktikují ásany, mění stravu, kupují si ekologické láhve na pití, zdravé karimatky a bio oblečení, ale přesto jim výsledek nějak uniká.
Začínají se obviňovat z toho, že málo cvičí, špatně se stravují…prostě z toho, že s nimi není něco v pořádku.
Jsou také ženy, které na lekci jógy raději nedorazí vůbec, protože jak už jsem víckrát slyšela: „To bych nikdy neudělala, tam já nohu prostě nedám, na jógu jsem málo ohebná, už jsem stará, styděla bych se…“.
Trochu se nám to v józe překlápí do kultu dokonalého těla, možná i dokonalého člověka.
Materiální zaměření jógové praxe začíná převažovat nad pravdivým a původním duchem jógy.
Sama vnímám jógu jako intimní záležitost, ve které se pohybujeme tak, jak stačíme a tak, jak potřebujeme.  Především s ohledem na svoje vnitřní prožívání a vnímání toho, co se nejenom okolo nás, ale především v nás samotných odehrává.
Vnímám jógu jako individuální cestu každého z nás. Vždyť každý žijeme svůj vlastní osobní příběh, každý máme jiné tělo, jiné emoční nastavení, jinou touhu a potřebu objevovat a nacházet.
Soustředěním na to nepodstatné nám uniká to důležité. A zdá se, že čím dál více…
A tak je dobré se zeptat: kam kráčíš, jógo?


Foto: Jarmila Voženílková


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Léto je čas radosti

Asi to tak má být