Kult dokonalosti a jóga
Když si zadáte do počítače slovo jóga, vyběhne vám spousta obrázků s krásnými mladými a štíhlými ženami, jejichž těla jsou buď vyfocená ve složitých jógových pozicích, které vyžadují sílu a pružnost olympijských gymnastek a nebo sedí v lotosovém sedu, ruce v modlitbě, zavřené oči a jejich tvář prozařuje blažený úsměv, který je provází na cestě k osvícení.
V reálu pak spousta
žen přichází na lekce jógy s přáním vypadat velmi podobně. A prožívat TO
velmi podobně.
Očekávají prudké a velké
změny ve svých životech.
Poctivě praktikují ásany,
mění stravu, kupují si ekologické láhve na pití, zdravé karimatky a bio
oblečení, ale přesto jim výsledek nějak uniká.
Začínají se obviňovat
z toho, že málo cvičí, špatně se stravují…prostě z toho, že
s nimi není něco v pořádku.
Jsou také ženy, které na
lekci jógy raději nedorazí vůbec, protože jak už jsem víckrát slyšela: „To bych
nikdy neudělala, tam já nohu prostě nedám, na jógu jsem málo ohebná, už jsem
stará, styděla bych se…“.
Trochu se nám to
v józe překlápí do kultu dokonalého těla, možná i dokonalého člověka.
Materiální zaměření
jógové praxe začíná převažovat nad pravdivým a původním duchem jógy.
Sama vnímám jógu jako
intimní záležitost, ve které se pohybujeme tak, jak stačíme a tak, jak
potřebujeme. Především s ohledem na
svoje vnitřní prožívání a vnímání toho, co se nejenom okolo nás, ale především
v nás samotných odehrává.
Vnímám jógu jako
individuální cestu každého z nás. Vždyť každý žijeme svůj vlastní osobní
příběh, každý máme jiné tělo, jiné emoční nastavení, jinou touhu a potřebu
objevovat a nacházet.
Soustředěním na to
nepodstatné nám uniká to důležité. A zdá se, že čím dál více…
A tak je dobré se zeptat:
kam kráčíš, jógo?
Foto: Jarmila Voženílková
Foto: Jarmila Voženílková
Komentáře
Okomentovat