Mít svůj chrám



…mít svoje místo a soukromí, když se potřebujete propojit s tím, co právě prožíváte a nebo co vás zaskočilo….místo, kde můžete být sami a dát průchod emocím, prožitkům a strachům.
V dnešní době povinné výkonnosti a povinného kolektivního spoluprožívání a řekla bych často i povinného pozitivního vyladění může být problém najít si místečko a být tam v klidu a nerušeně tak dlouho, jak potřebujeme.
Stáhnout se z okolního světa, projít si fází temna a najít sílu a odvahu k novým začátkům.

Tak jako mi byl kdysi bezpečnou a všeobjímající oporou ašrám na břehu Indického oceánu, když jsem procházela velkou osobní a profesní krizí, tak jako se stalo chrámem mé auto, kde jsem se mohla nahlas vyplakat, když mi umřela maminka.
Chybí nám chráněné místo, kde se můžeme důstojně rozloučit s tím, jací jsme byli a co jsme prožili a kde můžeme vyhlížet naše nové já.
A tak zahlceni tím co cítíme, se přesto nutíme do společensky přijatelných postojů, protože přece všechno špatné je pro něco dobré a tak dobrovolně přeskakujeme fázi truchlení, samoty a zoufání, abychom se vydali vstříc svým vlastním neurózám a depresím a nikdy nekončícím smutkům…



Foto: Jarmila Voženílková

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Léto je čas radosti

Asi to tak má být