Vždycky, když se něco zásadního přihodí, co rozhodí mě i moje plány a jistoty, propadám se do emocí. To je v pořádku, to je fáze, kterou je třeba projít, a každý to máme jinak. Když se propadáme do emocí, aktivuje se naše emoční tělo – manomayakosha a probíhá čištění. Zachytáváme se různých informací, hledáme pomoc a podporu, možná se bojíme projít svými strachy a úzkostmi, ale je třeba v této fázi zůstat. Neodcházet a dát prostor všemu, co se vynoří a co na nás vybafne z hloubky našeho nevědomí. Nepáchat na sobě násilí tím, že se nutíme do racionálního uvažování, zlobíme se sami na sebe a na celý svět a nebo se snažíme být za každou cenu pozitivní. Být k sobě vlídní a laskaví, dopřát si klid a pochopení…i to je o sebelásce. Život mě pro tyto situace naučil jednoduché formulce a tak když se uvolní emoční napětí a zoufání, pak se pokusím sama sebe zeptat: „Co mě má tato situace naučit?“ Už víme, že nic není náhoda a sama vnímám náročné životní situace jako příležitos
Komentáře
Okomentovat