Soukromé peklíčko


Dnešní seminář mě opět přivedl k zamyšlení, jak moc jsme odmalička vedeni k tomu být Někým, stát se Někým, dokázat možné i nemožné, plnit vše jak nejlépe umíme, dodržovat striktní stravovací příkazy, hodiny pilovat jakékoliv životní pozice a tak dále a tak podobně.
Každý máme svoje soukromé peklíčko.
Nastavená laťka, stud z možného selhání a pochybnosti o tom, kdo vlastně jsem a koho tím zklamu.
A opět tady máme programování. Každý máme své rozvrhy, osnovy, zadání, plnění, kontroly a sebekontroly.
Je dobré vědět, proč co dělám a pro koho to dělám a to se týká i zdánlivých maličkostí: jak vypadá dokonalá manželka, jak se obětovat pro svého šéfa, jak být empaticky spolehlivá kamarádka, jak nezklamat, jak být výkonná, ochotná, šikovná, pozitivní…
A pokud si nepojmenujeme svoje soukromé hlídače dokonalosti a důležitosti, kteří nás nutí k výkonu, když cítím únavu, kteří mi nutí pocit zahanbení pokud nedosáhnu stanoveného limitu a nebo selžu tam, kde jiní jsou perfektní a pokud nenajdu odvahu rozlišit co je moje potřeba a co je přání druhých, pak relaxační hudba, bio bylinkové čajíky, moudré knihy…jsou sice příjemnou podporou na cestě k zastavení, ale tím se až tak nic zásadního pro nás nemění.
Teprve až se naučíme vnímat svoje vlastní nastavení, svoji vlastní energii a tvořivě s ní pracovat, pak už je to dobrý základ na cestě k vědomému a pohodovému bytí a žití.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cesta k osvícení

Obrázek
Tak jsem se letos ráda vracela do náruče Matky Indie. Už když jsem vystoupila z letadla, potěšily mě známé vůně a pachy, ve vzduchu lepivá prádelna, úsměvy a jiskřivé oči okolo…..jsem doma. Matka Indie mě pevně objala, i s mými antibiotiky, se kterými nesmím na sluníčko, i s nařízeným klidovým režimem, takovou celou pomuchlanou předchozím rokem a ušmudlanou dlouhým letem…   „Jsem tak unavená, nesmím cvičit, nelákají mě výlety ani festivaly…co tady budu dělat? Tak moc jsem se na tebe těšila…“ řekla jsem… „Neboj, bude to skvělé“, zašeptala mi Matka Indie a pevně mě objala. „Nebudeš dělat vůbec nic“, dodala. „A to jde?“, zeptala jsem se. „Tolik se toho ještě musíš naučit“, mrkla na mě svýma tmavýma očima.   Fotečky jsou moje 
Další informace

Jak být ještě dokonalejší, aneb když uvěříme těm druhým

Obrázek
Včera jsem na soukromé lekci v Satori vysvětlovala slečně princip dechu. Tady – ukázala jsem na hrudník – tady se nadechujeme, tady aktivujeme svoje začátky, radosti, nadšení a touhy. Tady jsme v souladu s budoucností. Proto je důležité pečovat o otevřený hrudník, o pružnost mezižeberních prostor a měkkost svého srdce. A tady – ukázala jsem na břicho a pánev – tady vydechujeme. Tady výdechem ukončujeme, odevzdáváme a čistíme prostor pro nový nádech. „Takže“, řekla slečna, „abychom se mohli dobře nadechnout, potřebujeme především důkladně vydechnout“ „Ano, to je přesně ono. A nemusíme zůstat jenom ve fyzickém těle, můžeme k tomu přibrat i všechny svoje zapomenuté minulosti se spoustou domněnek a emocí…, tam, kde jsme uvízli ve svojí vlastní historii, tam není už mnoho prostoru pro naši budoucnost.“, dodala jsem. Skvělé, miluji tak bystré žáky 😊 Celá lekce pak probíhala v základním rytmu nádechu a výdechu, kdy jsme během jednotlivých fází probraly se slečnou v...
Další informace

Stagnace

Obrázek
Co je to stagnace? Stagnace je, když se všechno zastaví. Dojde síla, chuť i nadšení. Nejvíce ji můžeme prožívat na jaře a říká se jí jarní únava. Končí jeden roční cyklus, a pokud byla vaše zima výživná a vyčerpávající, pak vám chybí síla pro nový start. Ale stagnaci můžeme prožívat i kdykoliv jindy: po velké životní změně, po velkém zklamání, ve dlouhodobém stresu, při nervovém vyčerpání a nebo přijde jen tak, když máme pocit, že už nemáme sílu k čemukoliv. Stagnace je, když zpozorujeme, že už nějakou dobu jen tak sedíme a nebo ležíme, někam koukáme a absolutně se nám do ničeho nechce. Stagnace je když se nám nafoukne bříško a pomaličku pravidelně přibíráme a nevíme, co s tím. Po pravdě – ani se nám to už nechce (po padesáté) řešit. Stagnace je nechuť něco změnit, něco podnikat a znovu začínat, stagnace je stálá přítomnost únavy, těžkosti, pocitu zmaru a zbytečnosti. Stagnace jsou emoce sebelítosti. Stagnace je ztráta smíchu a lehkosti a ztráta zájmu o nové věci a nové n...
Další informace