Soukromé peklíčko

Dnešní seminář mě opět přivedl k zamyšlení, jak moc jsme odmalička vedeni k tomu být Někým, stát se Někým, dokázat možné i nemožné, plnit vše jak nejlépe umíme, dodržovat striktní stravovací příkazy, hodiny pilovat jakékoliv životní pozice a tak dále a tak podobně.
Každý máme svoje soukromé peklíčko.
Nastavená laťka, stud z možného selhání a pochybnosti o tom, kdo vlastně jsem a koho tím zklamu.
A opět tady máme programování. Každý máme své rozvrhy, osnovy, zadání, plnění, kontroly a sebekontroly.
Je dobré vědět, proč co dělám a pro koho to dělám a to se týká i zdánlivých maličkostí: jak vypadá dokonalá manželka, jak se obětovat pro svého šéfa, jak být empaticky spolehlivá kamarádka, jak nezklamat, jak být výkonná, ochotná, šikovná, pozitivní…
A pokud si nepojmenujeme svoje soukromé hlídače dokonalosti a důležitosti, kteří nás nutí k výkonu, když cítím únavu, kteří mi nutí pocit zahanbení pokud nedosáhnu stanoveného limitu a nebo selžu tam, kde jiní jsou perfektní a pokud nenajdu odvahu rozlišit co je moje potřeba a co je přání druhých, pak relaxační hudba, bio bylinkové čajíky, moudré knihy…jsou sice příjemnou podporou na cestě k zastavení, ale tím se až tak nic zásadního pro nás nemění.
Teprve až se naučíme vnímat svoje vlastní nastavení, svoji vlastní energii a tvořivě s ní pracovat, pak už je to dobrý základ na cestě k vědomému a pohodovému bytí a žití.