Spousta našich nedokonalostí


Spousta našich nedokonalostí, úzkostí a malostí má kořeny v našem vlastním dětství.
Nemusíme se vracet do minulých životů, stačí se vrátit zpátky domů. Řekla bych, že to vyžaduje větší odvahu a proto často tak velmi důležitý životní úsek přehlížíme a nebo si ho idealizujeme.
Tam kde jsme vyrostli, tam je spousta důležitých informací o tom, proč nemůžeme prožít hezký partnerský vztah, proč jsme nemocní, proč trpíme pocity viny, proč si málo věříme, čeho se bojíme, proč váháme…
Naši rodiče jako vzor našeho ženství a mužství, naší osobní síly a slabosti, naši rodiče a jejich vztah jako šablona pro naše příští vztahy.
Můžeme přijmout, můžeme popřít.
Záleží jenom na nás.
Pochopit znamená připustit si, že naše dětství nebylo až tak ideální a že jsme neměli ideální rodiče.
Spousta našich vroucných přání a touha po přijetí z hluboké lásky a bez podmínek prostě nefungovalo.
I naši rodiče měli svoje rodiče, a co jim nebylo předáno, nemohli předat nám.
Pokud nepochopíme, že náš emocionální hlad a touha po podpoře stále hledá svého adresáta, pak sice můžeme opustit svoji původní rodinu, ale jenom proto, abychom hledali jinou.
Dnešní doba nabízí spoustu náhradních rodin a rodičů. Můžeme jim říkat skupiny, duchovní setkávání, esoterická společenství, kruhy, terapeutické vztahy…
Je dobré vědět, že je to pouze naše dočasná potřeba dorůst a dozrát v určitém bezpečném prostoru, který tak hledáme a volíme.
Přesto je tady nebezpečí, že nás tyto náhradní rodiny spolu se svými náhradními rodiči opět podpoří pouze v závislé roli dítěte, které je stále stejně hladové po lásce a uznání.
A za pochvalu a povzbuzení by jako kdysi dalo cokoliv.
Cesta k samostatnosti vede pouze přes osamocení, díky přijetí svojí vlastní životní cesty a odvahy.
Cesta k samostatnosti a dospělosti – psychické a emoční vede přes sílu k našemu vlastnímu růstu a také odvahu přiznat si, že na důležitá poznání a rozhodnutí budeme vždy sami.
Odměnou nám bude plný a pravdivý život a poznání, že ke světlu patří i stín a že není potřeba obávat se vlastních chyb a vlastní nedokonalosti.
Pouze naše nedokonalost je totiž cestou k naší lidskosti.
A teprve tam začíná náš vlastní opravdový životní příběh.
Už bez rodičů a bez podpory. Protože my sami jsme svými rodiči a my sami si dokážeme dát tolik podpory a radosti, kolik uneseme.



Foto: Jarmila Voženílková

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Taky o lásce

Indické sny