Terapie vděčností

Přicházejí do našeho života chvíle, kdy pouštíme všechno, co máme, abychom nalezli to, co ještě nemáme a co nás zaručeně už konečně učiní šťastnými.

Je spousta věcí a spousta lidí, kteří mohou za to, jak se nemáme a jak se nám nedaří.

A tak proč to nezměnit a vyjít tak vstříc našemu pocitu uspokojení a rozzářenému štěstí. Jak jednoduché, že nás to nenapadlo dříve…

A tady se zastavme. A v uvědomění toho, kde jsme se zastavili a co máme právě teď k dispozici a co všechno opravdu máme a na čem můžeme stavět a tvořit, je velmi důležitý okamžik.

Možná si myslíme, že ke štěstí potřebujeme větší dům, možná jiného partnera, jiné tělo, možná jinou práci a jiné náplně smutných večerů.

A možná stačí s vděčností přijmout realitu, vztahy a možnosti, které jsme odložili v naději, že jiné bude lepší, barevnější a dokonalejší.

Možná stačí být vděční za zdánlivě naprosto jednoduché věci, které v našem životě fungují tak samozřejmě a které nás podporují a vrací k nám samotným, aniž si to uvědomujeme.

Když se zastavíme a rozhlédneme, najdeme spoustu toho, za co můžeme být vděční.

Vracíme se domů, kde někdo je, čeká na nás a těší se na nás. Můžeme číst knížku a poslouchat hudbu, která nás inspiruje, povznese a rozněžní.

Můžeme být v teple, můžeme si uvařit to, co máme rádi, můžeme se procházet tam, kde je nám to milé a blízké.

Mají nás rádi a my máme rádi je. A je jedno, kdo to je a kde je.

Můžeme se realizovat, tvořit si podle svého nastavení a možností, můžeme se probouzet zdraví a natěšení na to, co nám nový den přinese.

Můžeme svobodně věci a vztahy přetvářet, můžeme sami v sobě najít odvahu k rozhodnutí a nečekat, až se tak stane.

Vždy můžeme být za něco a za někoho vděční. I za životní lekci, která přišla přes bolavé poznání, i za vztahy, které prolomily naše strnulá přesvědčení a očekávání a posunuly nás k jinému vnímání reality a dodaly nám odvahu jednat.

Vždy můžeme být za něco vděční a prožívat každý okamžik, který je ten jediný a pro nás naprosto jedinečný.

Stačí si dopřát a dovolit pohled z jiného úhlu, stačí podívat se až za to, co nás trápí a zlobí. Nebát se hloubky poznání a nebát se toho, že když přijmeme a poděkujeme za všechno, co máme právě teď k dispozici, že se nic nezmění.

Vděčnost i za poznání, že nejsme dokonalí a že můžeme být nedokonalí.

Terapie vděčností jako každodenní poděkování za to, kdo jsme, kde jsme a kým můžeme být a kam se můžeme vydat. Pokud budeme chtít…


Foto: Jarmila Voženílková