Vnější a vnitřní svět
Dokud si neuvědomíme existenci vnějšího světa, pak nemáme šanci objevit svůj vnitřní svět.
Jsme součástí vnějšího
světa a pohlceni zvuky, vůněmi, informacemi a okolními příběhy si můžeme občas
připadat jako na kolotoči, který neovládáme, ale který ovládá nás.
Lapeni do rytmu a přehlídky
vnějšího světa opouštíme ten svůj soukromý a snažíme se srovnat krok. Běháme
v cizím rytmu, prožíváme cizí příběhy, klaníme se vybranému božství a
zajímavým filozofickým teoriím, ladíme se na okolojdoucí vibrace. Večer padáme
únavou a s prosbou o svůj soukromý a tichý prostor.
A možná si stačí uvědomit,
že nemusíme neustále dokola jezdit na kolotoči vnějšího světa připásáni
bezpečnostními řetízky, kdy rychlost kolotoče a rychle míhající se témata
určuje někdo jiný.
Možná stačí vědět, že z
kolotoče můžeme kdykoliv vystoupit.
Sednout si opodál, ve svém
vlastním rytmu a osobním příběhu kolotoč vnějšího světa pouze pozorovat.
Míhají se nám před očima
různé příběhy, spousta emocí, lákavé nabídky, barevné reklamy, vemlouvačné
připomínky, hodně zvuků, hodně obličejů a na každém sedátku je v nabídce
pro nás jedna důležitá vzpomínka.
A my máme na výběr.
Zůstat ve zběsilosti toho
všeho a nebo se vrátit zpátky k sobě a v klidu svého Já a
v jednotě se svým bytím jenom pozorovat, jenom dýchat a bez potřeby
komentovat, zasahovat a měnit. Pak ucítíme velkou úlevu a vděčnost, že tu
spoustu energie, kterou často věnujeme vnějším okolnostem, máme k dispozici
jenom sami pro sebe.
A když to budeme
praktikovat častěji a častěji, tak zjistíme, že kolotoč vnějšího světa
zpomaluje a jsou k mání i prázdná sedátka. Pokud budeme chtít, můžeme se opět
připojit, ale teď už s vědomím, že kdykoliv je možno vystoupit a být jenom
divákem.
Komentáře
Okomentovat