Kouzlo Vánoc

Nejvíce právě o Vánocích si uvědomím, že všechny zázraky, na které jsme čekali, se už staly. A že všechny dárečky, které jsme si přáli, jsme už dostali.

První radost z rozsvíceného stromečku, předlouhé těšení se, pečlivá výroba dárečků pro maminky a babičky, první kočárek pro panenky, předlouhá a napínavá noc než přijde Ježíšek.

Spousta sněhu, sáňkování za svitu pouličních lamp, uhelné prázdniny a bruslení na hřišti u našeho domu.

Nejvíce o Vánocích si připomenu, jak roky letí a jak se všechno mění. Vzpomínám na spoustu pohlednic, které jsme posílali a které jsme dostávali a pak si je vystavovali v kuchyni u adventního věnce.

Vzpomínám na varhanní koncerty v chrámu sv.Barbory a na rodinné procházky mrazivým městem.

Vzpomínám na tajemné balíčky, které přišly poštou a nesměly se předem rozbalit, na s láskou napečené podvodníky mojí babičky.

Nejvíce o Vánocích cítím smutek, že si nebudeme na Štědrý den telefonovat s těmi, kteří už odešli. Že už nenavštívíme ty, které jsme tak dlouho a pravidelně navštěvovali a na jejichž návštěvu jsme se radostně připravovali.

Nejvíce o Vánocích si připomínám, o čem tyto krásné svátky opravdu jsou.

Jak je velmi posvátné předávat rodinné tradice a kouzlo štědrosti a laskavosti našim dětem a našim vnoučatům. Jak je velmi důležité rodinné souznění a rodinná podpora. Jak tvoříme i svoje vlastní tradice a vzpomínky pro další generace.

Můžeme považovat Vánoce za křesťanský svátek a očekávání příchodu Ježíška, ale můžeme také považovat Vánoce za dobu vzpomínání a za dobu tajemnou, kdy znovu věříme tomu, že všechno je možné.

Vánoce mohou být také očekáváním příchodu toho malého a nevinného v nás, našeho vlastního dítěte, které v sobě máme a ochraňujeme a které nás stále učí otevřenosti a důvěřivosti, když občas ztrácíme naději.

A díky kterému předáváme i našim vlastním dětem poselství, jak je důležité udržovat rodinné teplo a věřit na překvapení a zázraky.

Foto: Jarmila Voženílková