Jak se máte?
S Novým rokem často
přichází nová předsevzetí, nová přání a spousta chuti dělat něco úplně jinak.
Plánujeme si - jak
zhubneme, jak budeme brzy ráno vstávat, meditovat a cvičit a možná taky běhat a
večer už nebudeme ponocovat.
Jak se vrhneme na splnění
toho či onoho úkolu, který pořád odkládáme.
Jak budeme rozumnější,
pilnější a dochvilnější.
Sama jsem si kdysi dávno
nějaká předsevzetí taky dala, ale nepřežila první měsíc, i když jsem se hodně
snažila J.
Možná v té svojí
potřebě vylepšovat se a posunovat se zapomínáme na toho, komu ta předsevzetí
ukládáme. Totiž sami na sebe.
Možná se zase chováme tak,
jak už kdysi dávno se k nám chovali ti, kteří to vždycky s námi
mysleli dobře. Oni přece nejlépe věděli, co máme a co nemáme.
A možná si vzpomeneme i na
to, jak náročné je žít podle představ a požadavků druhých, které bychom neradi
zklamali.
A tak se v nás často
přetahují naše dvě Já.
Jedno by chtělo a
potřebovalo a druhé vlastně ani neví, co by chtělo a potřebovalo. Ještě
nedostalo prostor, aby to zjistilo.
Jóga mě naučila, že jógová
praxe může být rozmanitá. Může to být cesta s rozpisem a rozvrhem
v ruce. Můžeme jít a začít plnit, drilovat, trénovat a odškrtávat si. Po
pravdě – je to jednodušší, nevzbuzuje to pochybnosti a zbytečné otázky.
A pak mě začalo zajímat,
co pod tím vším ještě může být.
Co když odložím jasný
návod s rozpisem a předem daným pokynem a pokusím se naslouchat i tomu svému
druhému Já?
Jak se dneska cítí? A co
by mu prospělo? A co nového bych ho naučila?
A do čeho ho teď nechci
nutit, protože v tom není šťastné?
Můžeme nechat tělo, ať nás
samo vede pozicemi, které si právě teď žádá.
Je to složité?
Co kdybychom ranní praxi
neotevřeli obvyklým Pozdravem slunce, ale zatlačili svoje chodidla jen tak na
okraj podložky a zavřeli oči. A pozorovali svoje tělo, jeho právě teď zatuhlost
a přání, místa, která je třeba jemně promasírovat, prodýchat a uvolnit. A
myšlenky, které létají kolem naší hlavy jako divocí ptáci. A doteky vzduchu na
svém těle.
Co všechno se o sobě
můžeme dozvědět ještě před tím, než začneme svoji jógovou praxi?
A copak jsme ji už dávno
nezačali?
Někdy potřebujeme ve svém
životě pravidla a řád a někdy potřebujeme jen tak být. A stále se učíme tomuto
umění rozeznat tyto základní životní rytmy a následovat je.
Jógová praxe nás učí respektovat svoje vlastní
pocity a přání a především i svoje možnosti. Jógová praxe je velmi rozmanitá, a
pokud se necítím dobře ve svém těle, mohu dnes ráno o tom meditovat, mohu to prodýchat
a mohu tomu naslouchat.
Stejně je to tak i
s naším předsevzetím k Novému roku.
Zkusme nechat nový čas
přijít blíž, a sami vnímejme, kam se náš osobní prostor otvírá a kam nás to
přitahuje. Kde se cítíme silní a radostní s ochotou vyzkoušet něco nového a přijmout
výzvy, protože právě teď chceme.
Naučme se následovat svoje
vlastní přání ve svém vlastním čase.
Jen tak s chodidly na
okraji životní podložky.
I toto je jógová praxe.
Komentáře
Okomentovat