Jak se máte?


S Novým rokem často přichází nová předsevzetí, nová přání a spousta chuti dělat něco úplně jinak.
Plánujeme si - jak zhubneme, jak budeme brzy ráno vstávat, meditovat a cvičit a možná taky běhat a večer už nebudeme ponocovat.
Jak se vrhneme na splnění toho či onoho úkolu, který pořád odkládáme.
Jak budeme rozumnější, pilnější a dochvilnější.
Sama jsem si kdysi dávno nějaká předsevzetí taky dala, ale nepřežila první měsíc, i když jsem se hodně snažila J.
Možná v té svojí potřebě vylepšovat se a posunovat se zapomínáme na toho, komu ta předsevzetí ukládáme. Totiž sami na sebe.
Možná se zase chováme tak, jak už kdysi dávno se k nám chovali ti, kteří to vždycky s námi mysleli dobře. Oni přece nejlépe věděli, co máme a co nemáme.
A možná si vzpomeneme i na to, jak náročné je žít podle představ a požadavků druhých, které bychom neradi zklamali.  
A tak se v nás často přetahují naše dvě Já.
Jedno by chtělo a potřebovalo a druhé vlastně ani neví, co by chtělo a potřebovalo. Ještě nedostalo prostor, aby to zjistilo.

Jóga mě naučila, že jógová praxe může být rozmanitá. Může to být cesta s rozpisem a rozvrhem v ruce. Můžeme jít a začít plnit, drilovat, trénovat a odškrtávat si. Po pravdě – je to jednodušší, nevzbuzuje to pochybnosti a zbytečné otázky.
A pak mě začalo zajímat, co pod tím vším ještě může být.
Co když odložím jasný návod s rozpisem a předem daným pokynem a pokusím se naslouchat i tomu svému druhému Já?
Jak se dneska cítí? A co by mu prospělo? A co nového bych ho naučila?
A do čeho ho teď nechci nutit, protože v tom není šťastné?
Můžeme nechat tělo, ať nás samo vede pozicemi, které si právě teď žádá.
Je to složité?
Co kdybychom ranní praxi neotevřeli obvyklým Pozdravem slunce, ale zatlačili svoje chodidla jen tak na okraj podložky a zavřeli oči. A pozorovali svoje tělo, jeho právě teď zatuhlost a přání, místa, která je třeba jemně promasírovat, prodýchat a uvolnit. A myšlenky, které létají kolem naší hlavy jako divocí ptáci. A doteky vzduchu na svém těle.
Co všechno se o sobě můžeme dozvědět ještě před tím, než začneme svoji jógovou praxi?
A copak jsme ji už dávno nezačali?

Někdy potřebujeme ve svém životě pravidla a řád a někdy potřebujeme jen tak být. A stále se učíme tomuto umění rozeznat tyto základní životní rytmy a následovat je.
Jógová praxe nás učí respektovat svoje vlastní pocity a přání a především i svoje možnosti. Jógová praxe je velmi rozmanitá, a pokud se necítím dobře ve svém těle, mohu dnes ráno o tom meditovat, mohu to prodýchat a mohu tomu naslouchat.

Stejně je to tak i s naším předsevzetím k Novému roku.
Zkusme nechat nový čas přijít blíž, a sami vnímejme, kam se náš osobní prostor otvírá a kam nás to přitahuje. Kde se cítíme silní a radostní s ochotou vyzkoušet něco nového a přijmout výzvy, protože právě teď chceme.
Naučme se následovat svoje vlastní přání ve svém vlastním čase.
Jen tak s chodidly na okraji životní podložky.
I toto je jógová praxe.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mutace

Hmota a světlo

O dechu