Jóga je jenom jedna


Zastesklo se mi po mojí oblíbené jinové józe a koukala jsem, že už i Indové mají v nabídce yin yogu.
A tak jsem sbalila podložku a vyrazila.
Na lekci bylo jenom pár lidí a všichni si lehli a čekali na učitele. I moje lekce jógy začínají relaxací, takže to znám.
Přišel indický učitel, rychle proběhl místnost a pak jsme zpívali mantry. Dlouhé a krásné bylo zejména óóómmm….
A začala lekce. Učitel řekl: „Teď uděláte tohle“ a ukázal nám pozici. Skoro všichni jsme se do ní uložili, ale nebyly k dispozici žádné bločky a pohankové válce a deky k podložení a tak se pán vedle mě v pozici kýval, protože jeho zkrácené svaly ho do ní nemohly pustit.
Učitel šel k němu, důrazně ho rukou do pozice přitlačil, pán hekl a učitel odešel.
Žádné měření času, doprovázení vlídným slovem a ladění do energií pozice.
Tak jak nás to učil na kurzu Sebastian Pucelle.
Dlouho se nic nedělo, až přiběhl učitel po schodech zpátky do haly, utřel si rukou pusu, dožvýkal a řekl: „Teď uděláte tohle“ a opět ukázal pozici a odešel.
Pán vedle mě měl zpoždění, protože se nemohl dostat z předchozí ásany a ta nová ho moc neoslovila.
Byla jsem v pokušení ho do pozice navést a opravit, ale zavčas jsem se zarazila.  
Opět přiběhl učitel, tentokrát s větším zpožděním, opět dožvýkal a ukázal nám další pozici. Tak tu neznám, ale proč ne.
Učitel nás nechal v pozici, a jak jsme všichni slyšeli, odběhl si vyřídit telefon.
A v tento okamžik začala moje soukromá jóga.
Vrtěla jsem se a různě přesouvala, až jsem si uvědomila to, co ráda na lekcích připomínám. Že neklid těla, je pouze neklidem mysli.  
Proudila mnou spousta myšlenek a pocitů.
Pocity byly smíšené, v hlavě se mi honilo, že tohle není žádná yin yoga, že nejenom pán vedle mě potřebuje poopravit, že učitel má v sobě více neklidu než my všichni dohromady…. až se mi skoro zhmotnila myšlenka, že sbalím podložku a pohoršeně odejdu.
A pak jsem si vzpomněla na rčení, že jóga je jenom jedna a že ta, kterou právě absolvuji je taky dost poučná. Protože se mnou docela dobře cvičí.

Sledovala jsem svoje tělo. Nejvíce ten yin jógový rozpor prožívaly moje nohy. Nejdříve jsem si myslela, že mi po nich lezou mravenci, pořád jsem je překládala z jedné strany na druhou. Ale nelezli.
Pak mi lehce ztuhla krční páteř, jako vždy, když s něčím a nebo s někým nesouhlasím a nakonec jsem zjistila, že stále pozoruji pána vedle a empaticky se na něj ladím, místo abych si hleděla svého a respektovala jeho i svůj soukromý jógový prostor.
Když učitel ukázal další pozici: „Teď uděláte tohle“ a zrychleně obcházel místnost a občas něčím ťukl do plechu, uvědomila jsem si, jak velmi na mě působí neklid druhého člověka, jak lehce se jím nechám nakazit a vyvést z míry.
No, vida.
Začala jsem prohlubovat dech a věnovat se jenom sama sobě. A když jsem prohloubila dech, přišly emoce. Začalo se mi chtít nahlas smát. V pozici s hlavou skloněnou se mi roztáhly koutky úst a přišlo mi to děsně legrační.
Učitelovo: „Teď uděláte tohle“, krkolomné pozice, hekání pána vedle a ťukání do plechu při našem meditativním rozjímání.
Přišlo mi to jako z nějakého veselého filmu, kdy jsou všichni vážní, protože ještě nevědí, že koukají na veselohru.
Přišlo mi legrační, jak snadno se nechám vyhodit ze svého klidu a kolik potřeby nesouhlasu a poučování v sobě ještě mám.
Prostě pro mě jógová lekce jako na objednávku.
Opravdu, mohu potvrdit, že jóga je jenom jedna.
Musím se přiznat, že jsem se ještě smála cestou zpátky. Pobavilo mě, co jsem díky indické yin yoze v sobě objevila a dokonce bych řekla, že na mě přímo tato lekce čekala, abych ji absolvovala a abych sama sobě spoustu věcí opět připomněla.
Takže děkuji a … Namasté


Foto: Jarmila Voženílková



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mutace

Hmota a světlo

O dechu