Něco málo o mužích


Možná je to teď žhavé téma, možná příliš feminismu a zdůvodňování, možná je to o nejistotě v lidských vztazích.
Mám více času k přemítání a pozorování a taky se mi momentálně stýská po mém skvělém muži.

Včera na pláži byli rodiče s malými dětmi. Tatínek byl Ind, maminka nebyla Indka a mluvili spolu anglicky. Maminka byla nervózní a netrpělivě převlékala malou dcerku do plavek. Malé bylo horko, tak se ošívala a popotahovala.
I mamince bylo horko a napětí se stupňovalo, až přešlo do křiku a cloumání malým tělíčkem. Víme, že maminky jsou občas přetažené a my ženy jsme více emocionální a citlivé na jakoukoliv nepohodu a napětí.
Vše se stupňovalo, malá se kroutila v písku, maminka zvyšovala stále hlas. Spousta z nás to sledovala, protože to byl velký příval emocí a hodně hlučná záležitost, do toho ticha.
Tatínek Ind vzal malou na ruku, odstoupil od své ženy a rukou udělal gesto – stop. 
Pak vzal obě děti do vody a tam si s nimi hrál.
Jeho žena seděla na břehu a koukala do písku.
Po chvilce se vrátil, posadil děti na deku a pak si sedl vedle svojí ženy a objal ji. Ona chvilku jen tak seděla a pak si položila hlavu na jeho rameno. 
Ještě teď mě to gesto dojímá.

Odpoledne jsem se byla projít až hodně daleko a podcenila jsem velké horko. Takže cestou zpátky jsem se přímo ploužila a těšila jsem se do svojí oblíbené kavárny na kafe a především na stín.
A když jsem se tam připloužila a dosedla, přišel číšník a já mu řekla, že si dám něco k jídlu, ale nejdříve potřebuji okamžitě kafe a studenou vodu.
Kafe i voda byly na stole hned a pak číšník odešel a vrátil se s přenosným ventilátorem, který spustil a chladivý vánek namířil přímo na mě. Zeptal se, jestli je to takto OK a pak mě tam nechal v úžasu nejenom nad výborným kafem, ale i s pocitem, jaké to je, když o vás někdo pečuje.

Dneska ráno na pláži ležel mladý muž a opaloval se. Přišly dvě dívenky, měly v ruce velké klacky a mandalovou pokrývku. Chvilku se snažily postavit z toho všeho jakýsi provizorní přístřešek, který by je chránil od prudkého slunce. A tak stavěly a stavěly a ono to padalo a padalo a mladý muž se rozhlédl, chviličku na ně koukal a pak vstal a postavil jim krásný stan. Bylo to přesně technicky a vyváženě, tak jak to muži umí.
A pak se všichni kochali hezkým dílkem, dívenky srdečně poděkovaly a mladý muž měl taky radost. Vrátil k opalování a dívenky si užívaly stanu.

Říká se, že každý vidíme to, co právě vidět chceme. Já bych s tím souhlasila, velmi to ovlivňuje i to, jak vnímáme svůj život, svoje vztahy, muže i ženy.
Je dobré se někdy zaměřit i na to, co obvykle nebývá ve středu naší pozornosti. Čeho bychom si jinak ani nevšimli, protože jsme zvyklí na určitý úhel pohledu, abychom si tak znovu a opakovaně potvrdili to, co si myslíme.
Abychom obhájili svoji pravdu.
Možná by někdo tyto tři příběhy popsal úplně jinak.  
Ale já osobně si myslím, že bez mužské péče a ochrany by to tady bylo moc smutné.





Foto: Jarmila Voženílková

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O odpuštění

Léto je čas radosti

Varanásí potřetí