Něco málo o mužích
Možná je to teď žhavé
téma, možná příliš feminismu a zdůvodňování, možná je to o nejistotě
v lidských vztazích.
Mám více času
k přemítání a pozorování a taky se mi momentálně stýská po mém skvělém
muži.
Včera na pláži byli rodiče
s malými dětmi. Tatínek byl Ind, maminka nebyla Indka a mluvili spolu
anglicky. Maminka byla nervózní a netrpělivě převlékala malou dcerku do plavek.
Malé bylo horko, tak se ošívala a popotahovala.
I mamince bylo horko a
napětí se stupňovalo, až přešlo do křiku a cloumání malým tělíčkem. Víme, že
maminky jsou občas přetažené a my ženy jsme více emocionální a citlivé na
jakoukoliv nepohodu a napětí.
Vše se stupňovalo, malá se
kroutila v písku, maminka zvyšovala stále hlas. Spousta z nás to
sledovala, protože to byl velký příval emocí a hodně hlučná záležitost, do toho
ticha.
Tatínek Ind vzal malou na
ruku, odstoupil od své ženy a rukou udělal gesto – stop.
Pak vzal obě děti do
vody a tam si s nimi hrál.
Jeho žena seděla na břehu a
koukala do písku.
Po chvilce se vrátil,
posadil děti na deku a pak si sedl vedle svojí ženy a objal ji. Ona chvilku jen
tak seděla a pak si položila hlavu na jeho rameno.
Ještě teď mě to gesto
dojímá.
Odpoledne jsem se byla
projít až hodně daleko a podcenila jsem velké horko. Takže cestou zpátky jsem
se přímo ploužila a těšila jsem se do svojí oblíbené kavárny na kafe a
především na stín.
A když jsem se tam
připloužila a dosedla, přišel číšník a já mu řekla, že si dám něco
k jídlu, ale nejdříve potřebuji okamžitě kafe a studenou vodu.
Kafe i voda byly na stole
hned a pak číšník odešel a vrátil se s přenosným ventilátorem, který
spustil a chladivý vánek namířil přímo na mě. Zeptal se, jestli je to takto OK
a pak mě tam nechal v úžasu nejenom nad výborným kafem, ale i
s pocitem, jaké to je, když o vás někdo pečuje.
Dneska ráno na pláži ležel
mladý muž a opaloval se. Přišly dvě dívenky, měly v ruce velké klacky a
mandalovou pokrývku. Chvilku se snažily postavit z toho všeho jakýsi
provizorní přístřešek, který by je chránil od prudkého slunce. A tak stavěly a
stavěly a ono to padalo a padalo a mladý muž se rozhlédl, chviličku na ně
koukal a pak vstal a postavil jim krásný stan. Bylo to přesně technicky a
vyváženě, tak jak to muži umí.
A pak se všichni kochali
hezkým dílkem, dívenky srdečně poděkovaly a mladý muž měl taky radost. Vrátil
k opalování a dívenky si užívaly stanu.
Říká se, že každý vidíme
to, co právě vidět chceme. Já bych s tím souhlasila, velmi to ovlivňuje i
to, jak vnímáme svůj život, svoje vztahy, muže i ženy.
Je dobré se někdy zaměřit
i na to, co obvykle nebývá ve středu naší pozornosti. Čeho bychom si jinak ani
nevšimli, protože jsme zvyklí na určitý úhel pohledu, abychom si tak znovu a
opakovaně potvrdili to, co si myslíme.
Abychom obhájili svoji
pravdu.
Možná by někdo tyto tři
příběhy popsal úplně jinak.
Ale já osobně si myslím,
že bez mužské péče a ochrany by to tady bylo moc smutné.
Foto: Jarmila Voženílková
Komentáře
Okomentovat