Stopy


Dneska jsem vyměnila jógovou halu v barevném domečku za dlouhou procházku po pláži.
Bylo krásné horké odpoledne a Indický oceán byl divoký. Šla jsem sama a občas jsem měla psího průvodce. Šla jsem hodně dlouho, vítr mi profoukal myšlenky v hlavě a užívala jsem si krásnou soukromou meditaci.
Když jsem se otočila a podívala zpátky, viděla jsem svoje stopy v písku a taky jsem viděla, jak vlny oceánu pravidelně moje stopy smývají. Přišlo mi to velmi symbolické. Jak často se ve svém životě ohlížíme a hledáme stopy svých dřívějších dnů a prožitků, toho, co se už dávno stalo.
A přitom je za námi už jenom čistý písek. To pouze naše mysl uvízla, abychom stále dokola prožívali to dávno prožité a ukončené. Abychom se znovu a znovu trápili tím, co už nelze změnit.
Dnešní jógová praxe byla kouzelná. A přinesla mi několik poznání: že je dobré být občas sami, že je důležité se často neohlížet a že je podstatné věřit oceánu, že co je třeba, to opláchne a smyje.





Foto: Jarmila Voženílková

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

O odpuštění

Léto je čas radosti

Varanásí potřetí