Kam si odkládáte svoje ego?
Je teď taková zvláštní
doba, kdy je prý dobré nemít ego. Tedy mít ho a nemít.
Nejlépe ho někam schovat,
založit, odstřihnout.
Naše ego je jako malý
nevychovaný chlapeček, který udělá ostudu všude tam, kam přijde a my jsme jeho
rodiče, kterým velmi záleží na tom, co si kdo o nás pomyslí. A tak toho věčně
špinavého, usmrkaného a divokého chlapečka někam schováváme.
Zejména pokud se chystáme
do vybrané společnosti, kde mít s sebou ego je opravdu nevhodné.
A tak ho necháme v šatně,
nebo u ochotné sousedky a nebo v týdenní školce. Nepřetržitý provoz zatím
nefunguje.
Je tam jedno ego vedle
druhého a různě se tam překřikují, naříkají, obviňují, povalují, mluví sprostě
a dokonce i nahlas říkají, co si opravdu myslí. Vůbec jim nezáleží na tom, jak
vypadají a jak na druhé působí. Jestli někoho pohoršují a nebo dokonce rozzlobí.
Ego prostě odložíme a už
se nestaráme.
Je to skvělé být bez ega,
je to tak lehké, pohodlné a odlehčené a zejména žádané.
A já říkávám - vezměte
svoje ego na lekci jógy. Umyjte mu obličej a ruce, dejte mu do ruky něco na
hraní a posaďte ho na podložku. A teď když ho tady máme, můžeme si ho konečně
dobře prohlédnout a začít se mu věnovat. Můžeme ho přizvat jako poradní hlas,
protože jsme zvědaví i na jeho názory. Můžeme mu ukázat i jiný svět, než je ten
schovaný a nepřiznaný. Ve světle jógového studia konečně vidíme, jaké opravdu
je a co potřebuje. A odkud pramení jeho potřeby a proč takové potřeby vůbec má.
I naše ego má právo na
vlídné zacházení a přizvání ke spolupráci.
Jinak riskujeme, že ten
divoký a dlouho neumytý chlapeček vykoukne a upozorní na sebe právě tam a právě
tehdy, kdy se nám to nejméně hodí.
Každá část našeho já je
naší součástí. A potlačováním svojí přirozenosti popíráme svoji celistvost.
Když nepřiznám svoje ego,
pak se přirozeně začnu schovávat za ego někoho jiného. Svého mistra, učitele,
rodiče, partnera, ego vznešené myšlenky a nebo velehluboké filozofie.
Ego je velmi důležité a je
světelným bodem naší sebeúcty a sebehodnoty. Protože bez těchto hodnot, které
si určujeme pouze my sami, nejsme nic.
Kdo napomíná naše ego,
činí tak z pozice svého ega. Takže?
Jenom soukromě: bývaly
doby, kdy jsem o svém egu neměla ani pojetí. Někde zastrčené a občas vykukující
mi připomínalo moji minulost a tak i moje snaha byla ještě více zdokonalovat
jeho skrýš a tvářit se, že žádné nemám.
A to nebyly dobré časy.
Foto: Jarmila Voženílková
Foto: Jarmila Voženílková
Komentáře
Okomentovat