Když hladovíme

To je den, kdy se vzbudíte a cítíte, že vám něco chybí, že něco potřebujete, ale nevíte co. Cítíte se prázdní, smutní, opomenutí a zapomenutí.

Taky jsem měla takový den a potřebovala jsem zahřát a obejmout.

Už znám ten pocit, kdy hladoví duše a my omylem konejšíme tělo oříškovou čokoládou a nebo dvojitou porcí hranolků.

Napsala jsem svojí milé kamarádce a vyměnily jsme si pár mailů. Byla skvělá, ale ve svojí přízemní náladě jsem ji nemohla potkat, i když mě potěšilo všechno, co napsala.

Hlad a neklid přetrvával.

Bloumala jsem bytem a hned přispěchal rozum, aby mi poradil, co všechno mám udělat, komu zavolat, komu vynadat….  Tak to jsem tentokrát neudělala.   

A jak ta šeď padala a padala, rozhodla jsem se, že budu praktická. Zajdu s balíčkem na poštu a nakoupím v supermarketu.

Poslala jsem balíček a zastavila se v knihkupectví, abych se podívala, co je nového.

A samozřejmě nelze minout duchovní literaturu, jógovou literaturu, regál s psychologií, osobním rozvojem a zdravými recepty. A tak jenom procházím, koukám, míjím sloupeček novinek…a najednou mi padne do oka černá knížka Mléko a med.

Název byl jako magnet, protože když jsem jezdívala k babičce na prázdniny, připravovala mi před spaním do malého dětského hrníčku horké mléko s medem. A pak si ke mně sedla, vyprávěla mi a přitom v dlaních zahřívala hrníček. Popíjela jsem pomalu horké medové mléko a spolu s ním i příběhy mojí babičky.

Oslovená dávným rituálem svého dětství otvírám černou knížku a hned čtu, co na mě vykouklo.

Tak to zapadlo, až ve mně hrklo.

Listuji a čtu a čtu…cítím, jak se ztrácí okolní svět regálů, lidí a spousty dalších knížek...nastává přesun neznámo kam a duše si pochutnává na vybraných lahůdkách.

Povznesena lehkostí krásné poezie a ztracená v hloubce svých pocitů se opět vracím do uvolněného prostoru známého napojení.

Právě teď při kouzelném setkání mojí milé babičky s hrníčkem medového mléka a s krásnou poezií indické básnířky Rupi.  


Foto: Jarmila Voženílková