Sanitární den


Když jsem se šla rozloučit do svého oblíbeného chrámečku, měli sanitární den. 
Bohové byli zamčení v domečcích, všude byl pracovní nepořádek, rozhozené barvy a svícny v procesu čištění. 
Tak mi to přišlo hezky názorné, jak k nám neustále promlouvá okolní svět, jak stačí vnímat a pozorovat.
I pro nás je důležité dopřát si svůj soukromý sanitární den. Všechno poskládat na hromadu, začít třídit a to prošlé a zbytečné nemilosrdně vyhodit.
Když mají Bohové sanitární den, je to skvělá příležitost, jak se bez nich obejít. A tím nemyslím jenom Bohy přebývající v domečcích, ale i Bohy, na které ve svém životě příliš spoléháme a na které se často obracíme a žádáme je o radu, o podporu a požehnání. Mohou to být naši přátelé, rodiče, náš učitel, partner a nebo šéf.
A pak často opomíjíme svoje vlastní názory a bojíme se převzít zodpovědnost za svoje vlastní rozhodnutí.
Je to všechno proces. A je důležité naučit se ve svém životě překonávat strachy a obavy a nemít vedle sebe občas nikoho, kdo nás jistí ze zálohy.
Nebát se svých nápadů a toho, co kdo tomu bude říkat. A vždycky tomu bude někdo něco říkat.
V podstatě to bylo účelem i mého letošního putování do Indie. Naučit se spoléhat sama na sebe, roztřídit důležité od nepodstatného a probrat všechna svoje: „A co kdyby…“. A pak pozorovat svoje strachy, které dokáže mysl nafouknout do obřích rozměrů.
Občas se mě někdo zeptá, proč pořád ta Indie?
A já na to odpovídám, že momentálně neznám lepší učitelku.






Foto: Jarmila Voženílková
🙂 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Léto je čas radosti

Asi to tak má být