Kudy putuje naše bolest
Původně to byla bolest
hrudní páteře a noční brnění rukou.
Uvařím bylinkový čaj,
sedíme na pohankových válcích a povídáme si. Poslouchám o bolesti hrudní
páteře, která střílí až do lopatky, poslouchám o počasí, o malém pejskovi a
opravě rodinného domečku.
Přesouváme se na podložku
a začínáme dýchat. Vědomý nádech a vědomý výdech, rytmus dechu a řeč těla…
Následuje několik
hlubokých uvolňujících pozic, vizualizace…přichází pocity, spousta emocí a
s nimi nový příběh.
Poslouchám vyprávění o
nenaplněném vztahu a bolavém rozloučení, poslouchám o nesmírném stesku,
potlačovaném pláči a prázdné náruči.
Poslouchám o ztrátě
životního smyslu, o bezesných nocích…
Jak moc jsme zranitelní a
jak velmi se chráníme sami před sebou.
Jak moc se chráníme před
bolestí, která putuje různými cestami a rovinami našeho bytí, abychom ji znovu
a znovu potkávali v jiném převleku, abychom ji znovu prožívali
v různých podobách a připomenutí.
A jak jsou naše životní
příběhy jedinečné a neopakovatelné a putování naší bolesti nekonečné, dokud si
nedovolíme jít ještě hlouběji a dokud si nedovolíme být smutní, unavení a
bolaví.
A teprve ve stavu důvěry a
odevzdání se nejhlubším rovinám svého bytí objímáme sami sebe ve svojí pravdivé
nedokonalosti.
A potom se můžeme začít
léčit.
Foto: Jarmila Voženílková
Foto: Jarmila Voženílková
Komentáře
Okomentovat